Babel, Issak - Rudá Jízda

Dopis
Celá povídka je dopisem mladičkého vojáka Vasilije Timofejiče Kurďukova pro jeho matku. Sám je sice zdráv, ale protože nebyl už velmi dlouho doma, zajímá se především o zdraví své matky, ale také o svého nemocného koně Sťopku. Dále se matce svěřuje se svými otřesnými zážitky z války.
Na úplném začátku nastoupili na vojnu do stejného pluku všichni tři bratři i s otcem, který byl velitelem. Jednou, když útočili na Rostov, tak někdo z jejich brigády zradil. Nikdo netušil, kdo to mohl udělat. Všichni si tedy jednou museli nastoupit do řady a velitel si potřeboval najít někoho, na kom by si mohl vybít zlost. Do oka mu padl jeho syn Fjodor Timofejič. Nejdříve mu nadával a potom ho bil tak dlouho, dokud nevydechl naposledy. Vasilij o tom všem chtěl napsat matce, ale otec dopis objevil a zničil. Od té chvíle se stal terčem jeho útoků sám Vasilij. Nemohla to však vydržet a nechal se přeložit k jiné brigádě. S tou hned táhl na malé městečka Voroněž. Tam se měl velmi dobře a navíc tam byl s bratrem Semjonem Timofejičem. Ten byl tak statečný a oblíbený, že se stal velitelem. Ale moc dobře si pamatoval, co provedl jeho otec a všude po něm pátral. Otec si totiž obarvil vousy načerno, oblékal si civilní šaty a přijala ho mezi sebe židovská komunita. Jednou ho však poznal kmotr Nikon Vasiljevič a ihned poslal Semjonu Fimofejiči dopis. Ten i s bratrem ihned přijel, ale židé otce nechtěli vydat. Až když ukázal všechna svá vyznamenání, tak svolili. Semjon Timofejič začal ihned otce řezat karabáčet a nechal nastoupit všechny vojáky do řady, jako to udělal kdysi on s jeho bratrem Fjodorem Timofejičem. Polil otce vodou, aby se mu odbarvili vousy a ptal se ho, jestli se mu líbí, co s ním dělá.
„Je vám to milé, tatínku, co s vámi dělám?“
„Ne,“ řekl tatínek, „to mi není milé.“
A Seňka se pak zeptal:
„A Feďovi, když jste ho mlátil, tomu to bylo milé?“
„Ne,“ řekl tatínek, „Feďovi to nebylo milé“
Po tomto krátkém rozhovoru nechal Semjon Fimofejič svého bratra Vasilije Kurďukova vyvést ze dvora. Ten pak jenom slyšel, jak otec bratrovi sprostě nadává. Až později se dozvěděl, že bratr otce zabil.
Nyní se má Vasilij Kurďukov celkem dobře, protože si ho k sobě vzal kmotr Nikon Vasiljič. Bývá sice často hladový a také je tu večer velká zima, ale on si nestěžuje. Nemusí bojovat a pouze rozváží brigádám noviny a časopisy.