Výrobce těstovin Jan Joachim Goriot za revoluce nesmírně zbohatl. Poté, co mu zemřela milovaná žena, věnoval veškerou lásku svým dvěma dcerám Anastázii a Delfíně. Snažil se svým dcerám ve všem vyhovět, zahrnoval je přemírou lásky a přepychu. Přes otcovo varování se dcery vdaly dle vlastního uvážení. Anastázie za hraběte de Restaud a Delfína za bankéře de Nucingen. Goriot oběma poskytl pohádková věna, čímž se zavděčil zejména ženichům, jimiž byl zpočátku vždy vítán. Časem se ale na jeho peníze zapomnělo a on jim začal překážet. Smířil se s tím a uchýlil se do podprůměrného penzionátu - Domu Vauquerové, kde si díky svému slušnému důchodu mohl dovolit pohodlný život.
Vdova Vauquerová u něj ucítila peníze a dobré mravy a snažila se jej získat. Když zjistila, že je Goriot nedobytný, začala jej nenávidět, pohrdat jím a svou nenávist rozšiřovala mezi ostatní nájemníky. Pan Goriot, jak mu zpočátku říkali, byl člověk velmi tichý a málomluvný, což z něj dělalo postavu tajemnou a o jeho životě a minulosti se v penzionátu neustále vedly spekulace.I když od nich byl nadobro odloučen, bylo pro Goriota prioritou štěstí jeho milovaných dcer. Ty si ve své prostopášnosti a nevděčnosti na otce vzpomněly pouze tehdy, když něco potřebovaly. Nejčastěji to byly peníze na zaplacení dluhů jejich milenců. Věděly, že otec by raději umřel, než by je nechal na holičkách a víceméně vědomě toho zneužívaly. Pomalu z něj vysávaly veškeré jeho úspory a důchody, až mu zbylo jen na nejubožejší živoření. Lidé v penzionátu se domnívali, že své jmění prohrál a dcery považovali za milenky, které si vydržoval. Úměrně ztrátě majetku se vytrácel i respekt, kterému se Goriot v penzionátu zpočátku díky svým penězům těšil, stal se více než kdy předtím předmětem věčných spekulací a jakýmsi obětním beránkem, nad jehož hlavou se spolčovali ostatní nájemníci. Začali mu říkat otec Goriot. Děj knihy se odehrává v roce 1918, v době, kdy byl otec Goriot už takřka žebrákem.
V této době bydlel u Vauquerové mimo jiné Evžen de Rastignac, zatím ještě nezkažený čestný venkovský mladík, který přijel do Paříže studovat práva, aby vymanil svou rodinu z úpadku. Ctižádostivý Evžen byl plný naivních ideálů mládí a byl rozhodnut dobýt Paříž. Měla mu k tomu dopomoci sestřenice, hraběnka de Beauséant, jedna z nejváženějších dam té doby. Ta jej nejenom uvedla do vysoké společnosti,ale zasvětila jej také do jejích tajů a zákonů. Přestože Evženovi tento stav zaváněl povrchností a omezenectvím, stál o to se s ním stůj co stůj ztotožnit, a hodlal k tomu využít některé z urozených dam. Nejprve zkoušel své štěstí u krásné paní de Restaud, ale byl ještě nezkušený a dopustil se mnoha společenských chyb, takže u ní nakonec pohořel. Ke svému úžasu se ale dozvěděl, že otcem této nesmírně bohaté, krásné a celou Paříží obdivované dámy je ubohý otec Goriot. Toto zjištění Evžena dohnalo k hlubšímu studiu jeho postavení. Díky sestřenici se seznámil se Goriotovou druhou dcerou Delfínou, kterou zrovna opustila milence, a která byla v záchvatu zoufalství a samoty Evženovi přístupnější než její sestra. Stala se jeho milenkou a zároveň červem na jeho dosud čisté duši stal se kvůli ní hazardním hráčem. Stejnou měrou, jakou se Evžen sbližoval s Delfínou, se sbližoval i s jejím otcem- stal se jejich prostředníkem a zároveň měl možnost nestranně sledovat jejich vzájemný vztah, který se mu už ze začátku jevil zcela jednoznačně otec byl svými dcerami bezohledně zneužíván, což mu ale činilo nesmírnou radost. Evženovy úspěchy ve společnosti registrovali i ostatní nájemníci. Nejživěji se o něj zajímal světácký Vautrin, který mu vyložil svůj ďábelský plán; mladičká Viktorína Tailleferová byla dcerou boháče, který ji po smrti její matky zcela zavrhnul. Ujala se jí matčina přítelkyně, která ji vychovávala ve skromných poměrech penzionátu. Vautrin chtěl využít toho, že Viktorína tajně milovala Evžena. Chtěl nechat v souboji zabít jejího bratra, aby ji otec po ztrátě jediného dědice musel uznat za vlastní. Viktorína by zdědila nesmírné jmění, které by pak náleželo jejímu potenciálnímu manželu Evženovi, který z něj měl poskytnout nemalou část Vautrinovi za zprostředkování celého plánu. Evžena tento návrh zpočátku naprosto šokoval, a přestože peníze byly skutečně jediným prostředkem k dosažení jeho cílů, rezolutně jej odmítl. Vautrin ale věděl, co se v duši mladého muže odehrává, a tak neustále nahlodával jeho svědomí i morálku. Neustále na něj naléhal a odkrýval mu pravdivou stránku lidské společnosti, kterou však Evžen ještě nechtěl znát, protože tušil, že je pro úspěch v ní by se musel sám zkazit.Situace se ale začala přiostřovat na všech frontách; Goriotovy dcery trpěly neustálými spory s manžely a nedostatkem peněz a všechny své problémy začaly vršit na hlavu svého otce, který by zaprodal svou duši, jen aby jim z nesnází pomohl. Evžen se díky hráčské vášni zadlužil, jeho smysl pro čest se nadále otupoval a on začal podvědomě přistupovat na Vautrinův plán. Ten jeho vnitřní rozpor vypozoroval a přes Evženův odpor realizoval první část plánu a Viktorína byla po smrti bratra povolána ke svému otci. Vautrin, vlastním jménem Jakub Collin, uprchlý trestanec, byl ale záhy za pomoci starých nájemců Michonneauové a Poireta zajat tajnou policií. Oba tito nájemníci byli za svůj čin ostatními odsouzeni k vystěhování z domu, všichni byli totiž na straně uprchlého trestance, který se jim do té doby jevil jako příjemný a štědrý čestný muž. Otec Goriot těžce onemocní. Evženův přítel, student medicíny, zhodnotí jeho stav jako smrtelný. Evžen okamžitě uvědomí obě dcery. Ty ale o svého otce nejeví žádný zájem, a tak muž který svým dětem věnoval vše co mněl, zemře ve strašných bolestech jak fyzických, tak duševních, ve společnosti cizinců obou studentů. Těsně před svou smrtí pronese hrůznou řeč o nevděčnosti a nedostatku lásky svých dcer, který tušil už dávno. Přestože by na to měl plné právo, nemluví o nich špatně bere veškerou vinu za jejich chování na sebe, který je přemírou lásky rozmazlil. Jeho dcery, ovládány svými manžely, mu neposkytly ani rakev a nedostavily se na jeho pohřeb. Evžen, jakožto svědek celé této lidské tragédie, je jí hluboce otřesen a na znamení odporu se rozhodne tento svět ovládnout. V románu se vyskytuje celá plejáda lidských typů, autor se zaměřil na jejich podrobný popis, a to jak vnější, tak povahový, který pojal skutečně do hloubky a do nejjemnějších detailů. Důraz klade povětšinou na vlastnosti špatné, sám nad svými postavami vystupuje povýšeně a soudí je. I popis prostředí je laděn pesimisticky a vyjadřuje naprosté znechucení až odpor.Děj má dvě hlavní linie (Goriot, Evžen), které se navzájem prolínají, až téměř splynou. Goriot je od počátku pojat jako postava kladná, jako zubožená obě své lásky. Stejně tak je kladnou postavou i Evžen, u kterého je však vylíčena pozvolná změna charakteru, kdy se z člověka přirozeného a veskrze dobromyslného stává vypočítavec a prospěchář. Přesto si však zachovává nezkalený pohled na společnost, jejíž chyby vidí. Není ještě natolik zkažen, aby nebyl zraňován krutou skutečností. Jeho postava umožňuje nahlédnout do společnosti z obou jejích konců jeho život se odehrává mezi pařížskou smetánkou, ale jeho ideje jsou uzemňovány či umocňovány stykem s vrstvou ztracenou. Z postavy Vautrina, o jehož minulosti se čtenář dovídá až na konci knihy, je cítit nebezpečí. Jeho důležitost v rámci celého díla spočívá v tom, že dokáže nastínit zcela reálný, ale o to více pravdivý rozbor společnosti. Jako osobnost vyloženě špatná, zkažená a jednoduchá je vylíčena majitelka domu, u které je však její upřednostňování zájmů materialistických nad zájmy vyššími jednoznačně dáno jejím sociálním postavením. Autor si během děje pohrává s názorem čtenáře na obě Goriotovy dcery. Nelze jednoznačně stanovit kladnost či zápornost jejich charakterů, avšak na základě chování a přístupu k daným situacím lze vypozorovat jejich kladné či záporné vlastnosti i vnitřní pohnutky, které k danému jednání
1. červen 2008
12 975×
1255 slov
