Balzac, Honore de - Ztracené Iluze

Tento třídílný román je druhým pokračováním Balzacova díla Lidské komedie. První díl příběhu začíná v malém francouzském městě, kde pracuje Jerome Nicolas Séchard jako sazeč v tiskárně. Po změně majetkových poměrů za Velké francouzské revoluce se v roce 1793 stává majitelem tiskárny a hlavním tiskařem ve městě. Svého syna Davida se rozhodne dát do učení do Paříže. Po návratu předá synovi za nemalý obnos tiskárnu, protože již je velmi starý a ještě mu syn musí platit nájem. Otec odchází na svůj statek za město, kde se věnuje pěstování vína. Davidovi příliš obchody nejdou, protože není v obchodě dostatečně průbojný a bezohledný, a tak ztrácí vedoucí postavení ve městě a také mnoho peněz na úkor firmy bratří Cointetů, kteří mu nechávají pouze tolik zakázek, aby s nimi jakžtakž vyžil. David přijímá za sazeče mladého muže – Luciena Chardona, jehož otec lékárník a badatel nedávno zemřel. Jeho matka pochází ze šlechtického rodu (Rubempré) a jeho sestra se živí jako dělnice šitím. On sám se chce stát básníkem k čemuž mu má dopomoct paní de Bargeton, která o něm slyšela a kterou chce i on poznat. Paní de Bargeton, jejíž manžel je absolutní flegmatik, který ji oddaně miluje a který jí udělá vše co jí na očích vidí, Lucien okouzlí. Je nadšena jeho básněmi a zároveň i jeho mladou, krásnou tváří. Lucien ji velmi často navštěvuje, protože ji miluje, ale také proto, že ona ho může seznámit s lidmi z vyšší společnosti, které by rád poznal. Lucien zároveň prohlubuje přátelství s Davidem, který se beznadějně zamilovává do Lucienovy sestry Evy, kterou si chce vzít. Oba jsou sice chudí, ale David má plán, jak zbohatnout pomocí výroby papíru z jiných surovin, než z jakých se vyrábí. Jednoho dne se rozhodne paní de Bargeton uspořádat večírek, kde by Lucien mohl přednést několik svých básní. Publikum složené z místní šlechty jeho vystoupení přijme spíše chladně. To Luciena i jeho mecenášku velmi zklame. Pár dní poté nalezne Luciena u nohou paní de Bargeton, křestním jménem Nais, jeden její přítel, který ihned tuto zprávu rozhlašuje po celém městě. Nais přiměje svého manžela, aby tohoto muže, který zostudil její čest vyzval na souboj. Tak se také stane a pan de Bargeton svého soka zabije, načež se Nais rozhodne, že město opustí, a tak odjíždí do Paříže a bere sebou také svého chráněnce Luciena. Ten nejprve váhá, jak z finančních důvodů – rodina totiž nemá ani frank nazbyt, tak kvůli tomu, že mu jeho věrný přítel David postavil nádherný byt. Na druhou stranu chápe, že je to jediná šance, jak svět obeznámit se svým historickým románem Lučištník Karla IX. a básnickou sbírkou Sedmikrásy, a proto se rozhodne kladně. Tím končí první díl.
Druhý díl začíná příjezdem Luciena do hlavního města Francie. Zde je Nais ubytována v malém hotýlku a ona sama se přestěhuje ke své sestřenici markýze d’Espard. Hned při první procházce po nábřeží Lucien zjišťuje, jak je jeho oblečení nuzné oproti oděvům všech těch vybraných pánů. Je markýzou pozván spolu s paní de Bargeton do její lóže v opeře. Zde je spíš všem pro smích, než aby vzbuzoval obdiv a je mu jasné, že se s mocnými a bohatými pány nemůže srovnávat. To naneštěstí pro něj poznává i Nais, která se sice také rozkoukává, ale začíná ho pro jeho nespolečenský vzhled a chování odmítat. O několik dní později, kdy měl být Lucien pozván k markýze na oběd, kvůli kterému si zakoupí novou výbavu za tisíc franků, se obě dámy radši vymluví na nevolnost, než aby s tímto vesnickým hochem musely strávit odpoledne. Lucienovo zklamání je prohloubeno tím, že markýzu i Nais vidí ve společnosti dvou nejznámějších kavalírů té doby – Rastignacem (to je ta postava, kterou známe z Otce Goriota) a de Marsayem. Kvůli nedostatku peněz odchází Lucien z hotýlku do malého bytu v nejhorší pařížské čtvrti. Úspěchu se snaží dosáhnout tvrdou prací, a tak začíná hodně číst a přepracovává své dílo Lučištník Karla IX., protože v něm zjistí řadu chyb. Zatímco se věnuje úpravám tohoto prozaického skvostu, snaží se prodat svou básnickou sbírku Sedmikrásy. Najde se pouze jediný nakladatel, který však poté co vidí, kde Lucien bydlí, navrhne směšnou cenu čtyři sta franků. Lucien je zoufalý a neví co si má počít. Každý den večeří ve stejné jídelně u Flicoteauxe a zde se seznámí s mladým literátem d’Arthezem (v němž autor zpodobňuje sám sebe, jako ideál člověka neposkvrněného špatnostmi společnosti), který ho zavádí do kroužku mezi své přátele. Jsou to opravdoví přátelé, ale jsou to také lidé, kteří se snaží dosáhnout úspěchu čestnými metodami, což připadá Lucienovi téměř neuskutečnitelné. Občas večeří v jídelně i jiný mladý muž, s kterým se Lucien brzy seznamuje a opouští tak přátele v kroužku. Tento přítel – jménem Étienne Lousteau ho zavádí mezi nakladatele a snaží se prodat Lucienovy knihy. To se mu sice nepovede, ale Lucien se seznámí s řadou význačných novinářů, za to je Lousteauovi nesmírně vděčný. Považuje ho za význačného novináře a je proto velmi zklamán, když se před cestou do divadla oba mladí pánové zastaví u Étienna, který bydlí ještě v nuznějších podmínkách než on sám. Lucien v tom vidí nesmírnou vrtkavost novinařiny. V bulvárním divadle hraje Lousteauova milenka Florine hlavní roli spolu s mladou herečkou Coralií, která se do Luciena okamžitě zamiluje. Pan de Rubempré, jak si Lucien nechává říkat, napíše velmi příznivou a dobrou kritiku na hru v které se obě dívky tak mistrně předvedly a tím zaznamená mezi novináři obrovský úspěch. Nastěhuje se ke Coralii, která kvůli němu odvrhne nesmírně bohatého obchodníka s hedvábím Camusota. Tím začíná pro Luciena zdánlivě bezstarostný život plný večírků, zábav a hýření. Pod výhružkou nakladateli se mu podaří velmi výhodně prodat Sedmikrásy. Po vytvoření několika dalších článků je přijat jako redaktor do liberalistických novin, kde se začíná ostrými články mstít strůjcům svého neštěstí. Zároveň využívá své obrovské moci,strhává kvalitní díla a vynáší do nebes ta špatná. Jeho přítel Nathan vydá úžasnou knihu. Lucien ho však v jedněch novinách anonymně strhá a v druhých knihu pod vlastním jménem pochválí. Až tak je novinářské řemeslo plné intrik. Lucienovi se podaří plně proniknout mezi šlechtickou elitu, přes kterou si snaží dopomoci toho, aby mu král přiznal dědičnost šlechtického jména de Rubempré po matce, které by mu vyneslo určitě výhodný sňatek s bohatou šlechtičnou. Tito lidé ho však spíše nenávidí, a proto mu mažou med kolem úst, aby se mu mohli posléze pomstít. To však mladý a nyní již také namyšlený Lucien nepoznává. Konečně po dlouhých útrapách a poté co je finančně se svou oddanou milenkou téměř na dně, podaří se mu u velmi pochybného nakladatele prodat Lučištníka Karla IX.. Směnky jsou však povětšinou neproplatitelné, a tak je Lucien nadále bez prostředků. Jeho a Coraliin nábytek je zastaven, a proto se musí přestěhovat do chudší čtvrti, aby alespoň nějak vyžili. Kvůli šlechtickému titulu přebíhá Lucien od liberálů k roajalistům, čímž si znepřátelí většinu svých bývalých společníků, včetně Lousteau. Coralie díky intrikám propadne po dobrém výkonu ve své nové hře a nezachrání jí ani Lucienova příznivá kritika. Pod tíhou své situace napíše Lucien satirický příběh proti ministru spravedlnosti a králi a uveřejní ho v liberalistických novinách pod pseudonymem. Zakázka je pouhou pastí a intrikou, jak Luciena společensky znemožnit. Tato dokonale připravená past také sklapne, příběh vyplave na povrch a král zamezí udělení šlechtického titulu. K jeho zoufalství se přidává ještě to, že Coralie onemocní a v devatenácti letech náhle skoná. Lucien podepíše směnky na jméno svého přítele Sécharda, kterému napíše, že mu ty peníze hned vrátí a také prodá veškerou svou výbavu. Tyto těžce získané peníze však hned utopí ve hře v karty, a tak mu jediných dvacet franků získá Coraliina služka tím, že prodá své tělo. Lucien utíká z Paříže do rodného Angoulêmu jako zpráskaný pes. Tím končí druhý díl.
Třetí díl začíná smutným putováním Luciena do jeho rodného města. Jelikož má pouze několik franků, které mu stačí sotva na to, aby nehladověl. Téměř celou cestu musí jít pěšky. Pouze kus svého dlouhého putování prožije na zadní části vozu paní de Bargeton, která se po úspěchu v Paříži vrací do Angoulemu, kde se její nový manžel hrabě du Chatelet stává prefektem. Po dlouhém putování dorazí pan de Rubempré na smrt unavený do mlýna vzdáleného jen několik málo mil od místa jeho rodiště. Zde se ho s láskou vlastní venkovským lidem ujme mlynář. Lucien se zotaví, avšak nemá odvahu vrátit se do města dokud nezjistí, jak se vyvíjí situace jeho sestry. Obává se totiž nevděku a zatracení, a proto vysílá do Angoulemu biskupa, aby prozkoumal situaci.
V této chvíli se děj knihy obrací do té doby, kdy Lucien vyráží do Paříže za štěstím. Hned co Lucien odešel, začíná mít David finanční problémy, protože neuvážlivě zaslepen láskou k Evě a Lucienovi věnoval veškeré peníze na vystrojení svatby a hlavně na zařízení skromného bytu. Místo toho, aby mladý Séchard vzal do rukou pevně otěže své tiskárny a začal splácet dluhy, upíná se ke svému vynálezu, uzavírá se do samoty a neúnavně pracuje na tom, jak levněji vyrábět papír. To zapříčiní další pokles obchodu. Tuto neúnosnou situaci v jaké se tiskárna nalézá, již nemůže Eva snést, a tak se vrhá s veškerou svou energií do tiskařského řemesla. Má dobrý nápad, jak vydělat peníze na tzv. ovčáckém kalendáři. Bratři Cointetové v ní vidí na rozdíl od Davida velkého soupeře, a proto podplatí sazeče, aby vyráběl pomalu a sami začnou vytvářet levnější kalendář. Další pohromou pro tiskárnu má být pokročilé Evino těhotenství, kvůli kterému se bude muset vzdát vedení tiskárny. Tuto pohromu odvrátí pět set franků, které Lucien posílá rodině na zlepšení situace. Vzápětí za touto částkou přichází Davidovi dopis, ve kterém Lucien píše, že padělal Davidův podpis, aby mohl získat tři tisíce franků, poté se ještě rodina dozvídá od Rastignaca, jak že si počíná Lucien v Paříži, jak zrazuje a ničí své přátele, čímž Eva ztrácí veškeré iluze o bratrovi. David samozřejmě nemůže peníze splatit, to nahrává Cointetům, kteří spřádají plán, jak Davida pomocí intrik připravit o jeho vynález. Tento ohavný čin chtějí vykonat pomocí Cérizeta, zrádného sazeče v Séchardově tiskárně, který se díky této spolupráci stane majitelem tiskárny. Další osobou zapletenou do soukolí této podlé lsti je právník Davidův a bývalý spolužák v jedné osobě - Petit-Claud, který díky pomoci Cointetům získá velmi výhodný sňatek, který mu má později vynést místo na prefektuře. David prohrává soud a dlužná částka se po různých tahanicích a platbách navyšuje na neúnosných dvanáct tisíc franků. Poslední pokus, jak získat peníze, to znamená půjčit si je od otce Davidovi nevychází. Je přijat chladně a nepomůže mu ani předložení výsledků svých pokusů. Tiskárna již nemá ani frank na provoz, u rodiny zůstali pouze dva věrní služebníci a David se musí skrývat u Eviny přítelkyně, takový je výsledek Lucienovi marnotratnosti. Právě v této době se Lucien vrací. I přes veškeré utrpení jaké rodinu za poslední dobu postihlo je přijat vřele. Již však nespatřuje v chování své sestry oddanou lásku, nýbrž spíš ztracené iluze a rozčarování nad bratrovým chováním. To vše způsobí, že se Lucien začne od své sestry odtahovat. Hned po příjezdu je zaskočen krásným uvítáním spoluobčanů, které však není nic jiným než intrikou Petit-Clauda, jak si získat přízeň nesmírně ješitného básníka. Zároveň Luciena mladý právník požádá, aby mu šel za svědka při podpisu s jeho novou nastávající, kterou mu vyjednali Cointetové. Lucien si pro tuto příležitost nechává poslat úplně nové šaty z Paříže od přítele Lousteaua. V novém oděvu, který mu má být hlavní zbraní proti paní de Bargeton u níž si chce vymoci pomoc Davidovi, vzbuzuje zasloužený obdiv všech tamějších žen. Na slavnostním banketu opravdu dohodne schůzku ve které by se s Naisiným manželem dohodl na výpomoci. Veškeré plány mu však zničí padělaný dopis od Cérizeta, který poslal Davidovi, aby ho vylákal ven, kde ho strážníci následně zatknou a uvrhnou do vězení. Lucien si myslí, že vše zavinil, a tak napíše své sestře dopis na rozloučenou, jak s ní, tak se životem a odchází uprostřed noci pryč. Dokonce již má vyhlédnuté místo, kde by zemřel, když mu prozřetelnost vrhne do cesty kněze. Tento velmi zvláštní kněz, kterému se Lucien vyzpovídá ze svých veškerých trápení a který mu také patřičně poradí, je vyslanec španělského krále na francouzském dvoře. Lucien s ním odjíždí do Paříže, kde mu má vyslanec zajistit místo svého tajemníka a zároveň mu dává oněch potřebných dvanáct tisíc franků. Ráno když se Eva probudí, s hrůzou zjišťuje, že její bratr si chce vzít život. Její rozjímání je však přerušeno příchodem Petit-Clauda, který jí navrhuje dohodu mezi Cointety a Davidem. Smlouva zní na zaplacení dluhu, dále rodina dostane dvacet tisíc franků. To vše za to, že David přizná vynález Cointetům a nechá si pouze třicet procent zisku. To vše je doplněno klauzulí, že jestli do roka nevynalezne hotovou a nejlevnější verzi papíru, celý vynález propadne bratrům. David se dává do usilovné práce. Rok uběhne jako voda a Séchard není s vynálezem zcela hotov ke spokojenosti obou Cointetů. David sice slibuje vylepšení svého objevu, ale bratři již nechtějí čekat, a tak mu zaplatí patnáct tisíc franků za postoupení vynálezu. Tyto a ještě obrovské jmění zemřelého otce dávají rodině bohatou rentu na to, aby mohla žít šťastně až do smrti.
Tento román bych charakterizoval jako velkou kritiku a zároveň souboj rozdílných charakterů. Nejvíc kritika zasahuje francouzskou společnost, intriky novinářů a aristokracie. Nesmírně podrobně je v románu vysvětlen princip novinařiny, psaní za peníze, proti přesvědčení, proti jakékoli soudnosti. Autor zde vyjadřuje politování nad osudy mladých literátů, kteří měli v Paříži v té době nesmírně tvrdý osud, jak se o tom autor sám přesvědčil. Říká se, že autor dá do každé knihy vždy něco ze sebe i v této knize to platí.Jsou to zvláště těžké osudy Luciena, zavrhnutí přáteli po přestoupení do roajalistické strany. V tomto duchu je i kritika na tehdejší bankovní systém, kvůli kterému se Davidovy náklady vyšplhaly za soudní výlohy a obsílky z třech na patnáct tisíc franků. Protiklady na kterých i já spatřuji základní kameny přesvědčivosti a účinnosti kritických románů, jsou v románu dva. Nejvýraznějšími protiklady jsou Lucien a David. Prvně jmenovaný je ješitný, ctižádostivý snílek, idealista, který je ochoten použít jakýchkoli prostředků k tomu, aby získal moc a úspěch k čemuž využívá svou krásu zděděnou po matce. Naproti tomu David je malý silný a hlavně čestný vynálezce. Nedovedl by použít žádných intrik a ani se v nich nevyzná. Druhým protikladem je d’Arthezův kroužek versus skutečný novinářský svět. Zatímco d’Arthez a jeho přátelé se snaží dosáhnout kýženého výsledku pomocí tvrdé práce (a také ho posléze dosáhnou) ostatní novináři pro svůj strmý vzestup a následně rychlý pád, využívají intrik. Největší význam však přikládám dokonalému vyjádření charakteru tehdejší francouzské společnosti.