Bezruč, Petr - Slezské písně

Patří k vrcholným sbírkám naší poezie, i když název zcela neodpovídá obsahu sbírky, protože Bezruč přidal k původním básním verše inspirované Hanou, Slováckem, jižní Moravou a některé příležitostné pozdravy. Těžištěm knihy je život slezského lidu na konci minulého století. Zaujme pravdivostí umělcova prožitku, ten namířil svůj hněv proti tehdejšímu společenskému řádu. Mnohé z básní byly také zhudebněny ( Leoš Janáček ). Bezruč básněmi zachytil nejen bídu Slezanů, ale též růst revolučního uvědomění, rozpoznal příčiny poněmčování a popolšťování země, sociální a mravní bídu lidu. Ve svých verších útočí proti nepřátelům českého jazyka ( Markýz Gero, Dva hrobníci ) odnárodňování obyvatelstva, popolšťování českých vesnic, ukazuje také smutný osud učitelů vyučujících přes panský zákaz česky ( Kantor Halfar ). Zobrazuje kladné typy bojovníků za svobodný jazyk e.g. J. Křistek ( Lazy ), kněží J. Ježíšek ( Domaslovice ) a J. Štíhel ( Ondráš ), zvoník ( Dombrová ), Bystroňovo děvče ( Tošanovice ), havíř Mazur ( Petřvald ). V básních Zem pod horami, Pole na horách Maryčka Magdonova, kontrastuje krása Beskyd s bídou, která je pod nimi. Vzpomínky na dětství a předky ( Hrabyň, Pluh, Střebovský mlýn ). Autor výborně používá symbolů a analogií ( Červený květ, Smrt Caesarova, Didus ineptus, Já ), hyperbol ( Škaredý zjev, Horník ), pararelismu ( Oni a my, Ty a Já ), kontrastu ( Den Palackého, Národní maškaráda ) a gradace ( Vrbice, Leonidas ). Bezručův básnický jazyk je nesmírně živý a bohatý a autor se ztotožnil s myšlením a cítěním ponižovaného lidu.
Jejich jádro však vyšlo již o několik let dříve, nejprve v časopise ( 1899 ) a potom roku 1903 souhrnně jako Slezské číslo. Bezruč svou tvorbu chápal jako hlas barda vymírajícího kmene, jako hlas démona věštce, usiloval o tvorbu neosobní, anonymní. Vyskytují se celkem tři typy básní intimní, sociální, národnostní. Ve většině básní však ustupuje vlastní bolest bolesti sociální. Stavba básní dramatická a vzdorná. Působivost Bezručovy poezie zvýšena naléhavými otázkami, pokřiky, hyperbolami, kontrasty, paralelami a symbolickými obrazy. Podnětem napsání byl vlastní zdravotní stav, zklamáním z lásky, pocit odpovědnosti bojovat proti národnostnímu útlaku Slezska. Po dlouhé odmlce vydává báseň Stužkonoska modrá, symbol. Básníkův smutný a zahořklý osobní život i zklamání z veřejných poměrů.