Samo slovo pochází z řeckého byblos, teda kniha. Bible se dělí na Starý a Nový zákon. K tomuto rozdělení došlo kolem r. 200 n.l. Tyto dva svazky se dále skládají z mnoha jednotlivých spisů, jež vznikaly v rozsahu několika staletí a jsou psány v různých jazycích: Starý zákon převážně hebrejsky, menší části aramejsky a řecky, Nový zákon je sepsán řecky. První překlad Starého zákona do řečtiny vznikl r. 300 ante v Alexandrii, a protože na něm pracovalo 70 učenců, nazývá se Septuaginta. Následovaly překlady Aquila, Theodotion a Symmachus. Vedle překladů do řečtiny existují i překlady do syrštiny, aramejštiny a latiny. Nejstarší syrský překlad Nového zákona se nazývá Diatessarón.. Zachovaly se překlady v několika koptických dialektech, arménštině, gruzínštině a arabštině. Kolem r. 200 ante vytlačila latina řečtinu, proto zhruba v téže době vznikly dva překlady - Afra a Itala, často nazývané jako Prevulgáty. Asi od r. 338 n.l. pracoval na revizi a novém překladu sz a nz církevní otec Jeroným (latinsky Hieronymus). Jeho překlad dostal název Vulgáta (rozšířený) a je nejvýznamnějším překladem Bible do latiny. Přesto se dlouho prosazovala, a až teprve r. 1546 byla Tridentským koncilem schválena jako oficiální verze Bible pro liturgii a teologii. Ale Vulgata byla tradována velmi nepřesně a ani neodpovídala skutečnému původnímu textu, a proto došlo k jejímu přepracování, zvanému Neovulgáta. Od pozdního středověku byla Bible překládána do nejdůležitějších evropských jazyků a dnes je alespoň část biblických textů přeložena do 1739 jazyků. dalším významným překladem Bible je Lutherova verze, která byla pořízena přímo z původních jazyků, a platí za oficiální Bibli protestantství.
Nejznámější částí Starého zákona je prvních pět knih Mojžíšových, označované jako Mojžíš 1-5 a tora, řecky pak Pentateuch čili Pětikniha. Jednotlivé části knihy jsou - Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Zahrnují období od vzniku světa, dobu patriarchů (od Abraháma po Jákobovy syny), pobyt v Egyptě a odchod z něho až po osidlování Kenaanu kmeny, z nichž postupně vznikl národ Izraelitů. Mojžíšovo autorství je však zpochybňováno, stejně jako samotné použití názvu Pentateuch. Vznikl názor, že kvůli výjimečnosti Deuteronomia by se měl jako samostatný blok vyčlenit a nadále používat název Tetrateuchu. Na druhou stranu bádání došlo až tak daleko, že se přemýšlelo až o Oktateuchu připojením Knihy soudců, Knihy Rút a knihy Jozue. Nadále se zkoumá, zda Pentateuch nepochází z více zdrojů, čemuž nasvědčují rozdíly ve stylu, zvláštnosti ve výběru slov, používání různých jmen pro Boha (Elohím, Jahve). Podle fragmentové hypotézy Pentrateuch vznikl spojením vzájemně nesouvisejících kousků. Patrně dnes nejvíce uznávanou prací je hypotéza badatelů Reusse, Grafa, Kuenena a Wellhausena. Ti rozdělili Pentateuch na dvě části. První sbírka pochází z doby kolem 950 ante a je dílem jahvisty, což znamená, že je dílem více autorů nepracujících společně a k seskupení došlo během několika staletí. K prvnímu sepsání mělo dojít za krále Šalamouna právě kolem roku 950 ante. Protože sbírka používá boží jméno Jahve, je tento proud pojmenován jahvista. Druhá sbírka vznikla v období let 800-722 ante a je dílem elohistů, což označuje výraz pro skupinu autorů, kteří sbírali dějiny předků, jejichž zbytky jsou dochované v Pentateuchu. Narozdíl od jahvistů používá jméno elóhím. Zatímco jahvisté se snažili o universalismus (Bůh přísluší celému světu a ne jenom Izraelitům), elohisté zdůrazňují úlohu Izraelitů. Elohistické líčení projevuje vyvinutější teologické cítění : podle jahvisty vysloví Abraham lež, že jeho žena Sára je jeho sestrou, aby si zachránil život, a Sára odejde do faraónova domu. Elohista tuto lež oslabí:Sára je pouze jeho poloviční sestrou. Elohista dále zdůrazňuje odstup Boha od člověka.
Nejmladší složkou Pentateuchu je Kněžský kodex, patřící do druhé poloviny 5. století. Obsahuje především kultovní a rituální texty, které jsou psané formou krátkých poznámek. Kněžský kodex vznikl za babylonského vyhnanství (586-538 ante), což pravděpodobně mělo vést k zabránění pronikání cizích náboženských vlivů. Kněžský kodex byl přepracován, proto se někdy mluví o základním textu kodexu. K němu se řadí zpráva o stvoření a genealogii z Genesis, v knize Exodus to jsou texty o Mojžíšovi, v Levitiku jde o většinu textu, zastoupen je i v knize Numeri.
Genesis - první kniha Bible, řecky vznik. V prvních dvou kapitolách nalezneme zprávu o stvoření, významu počátku světa a člověka. Tato zpráva je ale zastoupena ve dvou verzích - starší vznikla v 10. st. ante, pochází od jahvisty a patrně je ovlivněna egyptskými představami o vzniku světa. Boží působení se soustřeïuje především na člověka, stojí na počátku a konci veškerého Božího jednání. Mladší zpráva vznikla v době babylonského vyhnanství a je pojata v rytmu sedmi dnů. Začíná chaosem, který je překonán zásahem Boha, který dá vznik člověku, jenž má být obrazem božím. Následuje zpráva o vyhnání z ráje, první bratrovraždě. Špatností přibývá, a tak se Bůh rozhodne lidstvo zničit. Před potopou se zachrání jediný spravedlivý Noe se svou rodinou a zvířectvem. Ale ani poté není země bez hříšníků, lidé se pokusí babylónskou věží o dobytí nebe, čímž jsou potrestáni rozpolcením národů.
Objevuje se postava Abrama, později Abrahama, prvního a nejvýznamnějšího patriarchy. Žil zhruba ve stejné době jako Chamurabi (18. st. ante). Pocházel z nomádského kmene, ale svůj lid opustil a následoval Boha. Po staletí byl prototypem poslušného věřícího, který opustí své blízké, nezpochybňuje boží plán, plní jeho rozkazy, aniž se táže. Bůh se mu postará o dítě, Izáka. Jeho jméno znamená smích, protože když se stará Sára dozvěděla, že bude mít syna, začala se smát. Aby Bůh vyzkoušel Abrahamovu víru, chce po něm smrt Izáka. V poslední chvíli ale svůj příkaz odvolá. Izákovým syny jsou dvojčata: starší Ezau a mladší Jákob. Když se jednou Ezau vrátil z lovu, byl velmi vyčerpán. Jákob mu nabídl jídlo, ale jen pod podmínkou, že mu za to podstoupí své prvorozenství. Ezaua oklame spolu se svou matkou Rebekou, když si jde pro otcovo požehnání místo Ezaua. Poté uteče do Cháranu, kde si kvůli své pozdější ženě Ráchel musí odsloužit 14 let, protože ho podvodem oženili s její starší sestrou. Přejmenuje se z Jákoba na Izraele. V Kenaanu se udobří se svým bratrem. Celkem má 11 dětí, mezi nimi i syna Josefa, kterého jeho bratři prodají do Egypta. po čase se Jákob o činu svých synů dozví a odejde do Egypta, kde také umře.
Protože byla kniha Genesis sestavena jahvistou, elohistou a Kněžským kodexem, nelze určit dobu jejího vzniku. Ke konečné redakci došlo nejpozději do 5. st. ante.
Exodus - takto se označuje odchod Izraelců z Egypta pod vedením Mojžíše. V Egyptě se dostal k moci král, který už nevěděl nic o to, co vykonal Josef pro Egypt. Přinutil Izraelce k robotě a nechal pobít všechny jejich prvorozence. Mojžíš je pohozen do řeky a nalezen faraonovou dcerou. Zabije dozorce a prchne do Midjánu. zjeví se mu Bůh a slíbí mu vysvobození a odvedení do úrodné země. Mojžíš tedy vyjednává s faraónem, ale ten mu nevěří, a tak postupně postihne Egypt deset ran, až smrt všech prvorozených donutí faraona propustit Izraelce z Egypta. Jsou však pronásledováni, Bůh odežene moře, Izrealci přejdou, ale Egypťané zahynou. Pod vedením Mojžíše putují do země zaslíbené, na jedné zastávce u Sínaje se Mojžíšovi zjeví Bůh a uzavře s ním smlouvu. Izraelité na cestě reptají, zpochybňují smysluplnost osvobození, zhotoví si zlaté tele. Za to jsou potrestáni 40 letým blouděním po poušti. A ani Mojžíš nesmí po tuto dobu do zaslíbené země vstoupit. Před svou smrtí ji aspoň spatří z hory Nebó.
Leviticus - třetí kniha Pentateuchu. Většina textů patří ke Kněžskému kodexu. V celkem 27 kapitolách nalezneme předpisy pro přinášení zápalných obětí, obětí za hříchy, rituální předpisy pro kněze. Kniha popisuje obřad vysvěcení na kněze, předpisy o účesu, stravě, návod k rozpoznání malomocenství. Většina těchto textů vznikla za babylónského vyhnanství, tedy v době, kdy provádění obřadů nebylo možné.
Numeri - hned v první kapitole se dovídáme o sčítání členů jednotlivých kmenů. Dále se popisují strasti při putování do zaslíbené země. Témata jsou velmi různorodá. nejdůležitější je zápolení lidu s Jahvem. Raději by zůstali v Egyptě, jen aby se vyhnuli těžkostem cesty.
Deuteronomuim - původní nejstarší deuteronomium obsahuje vše, co předcházelo smlouvě Izraelitů s bohem Jahve, smluvní podmínky, listinu svědků, vznik textů sahá až do dob Mojžíšových. Do tohoto Pradeuteronomia byla po babylónském vyhnanství včleněna Kniha Deuteronomium. Líčí první Mojžíšovu poexilovou řeč, putování po Kenaanu, dobývání měst. Poté je přikázáno Desatero, jehož zprostředkovatelem je Mojžíš. Předkládá lásku k Bohu a jeho jedinečnost. Dále Mojžíš ustanovuje nástupce - Jozue, žehná všem dvanácti kmenům a umírá. Závěrečnými verši se Pentateuch uzavírá.
Starý zákon pokračuje Knihou Jozue, kde se dál líčí zábor země, Knihou Soudců, která zpracovává období soudců až po dobu královskou. V Samuelových knihách je vyloženo narození Samuela, charismatického vůdce, jenž posléze vybere pro svůj lid prvního krále Saula. po čase ale dojde mezi nimi k roztržce a Samuel lituje, že Saulovi pomohl natrůn. Objevuje se postava Davida, v jedné verzi přichází na královský dvůr jako hráč na citaru, podle druhé jako vítěz nad nejsilnějším Pelištejcem obrem Goliášem. Slavný boj se pravděpodobně nikdy neodehrál. Vítězem měl být jakýsi Elchanán a vítězství měli Davidovi přiřknout až později. Saul Davida nenávidí a David je nucen odejít. Nakonec se dá ke straně Pelištejců. V bitvě je zabit Saul a David se stává králem Izraele. Líčí se doba jeho vlády. Následují Královské knihy. Z nich se dozvídáme o smrti Davidově a o jeho nástupci synu Šalomounovi, který vládl do r. 926 ante. K moci se nedostal bez krveprolití. Spolu se svou matkou přiměl Davida, aby ho ustanovil za spoluvládce, po jeho smrti musel nechat odstranit své bratry. Pojal za manželku egyptskou princeznu, díky které udržoval úzké vztahy s Egyptem. Šalomoun nebyl nijak velký vojevůdce. Jeho snaha se soustřeïovala spíš na organizaci státu. Rozdělil území na 12 správních okrsků, opevnil Jeruzalém, postavil chrám a palác. Stát však udržet nedokázal, a tak se za jeho vlády osamostatnili Edómci a Aramejci. V náboženství trpěl předizraelská božstva, což mu bylo později vyčítáno. K jeho idealizaci přispěl zřejmě mír po celou dobu jeho vlády. Po zprávě o jeho smrti začíná vyprávění o rozdělení říše na Severní a Jižní, jejich působení, zničení Severní říše Asyřany a dobytí Jižní říše Babylóňany.
Starý zákon dále obsahuje skutky a život proroků (Ezechiel, Daneil, Izajáš, Jeremjáš aj.), knihu přísloví, žalmů, Píseň písní, která má pocházet od Šalomouna a je inspirována egyptskou a kenaanskou milostnou poezií. Dále Kniha moudrosti, nejmladší část SZ, který končí dvěma knihami Makabejskými, kde se líčí boj panovníků Seleukovců a Židů.
29. září 2007
13 513×
1686 slov
