Vznikal od 10. do 2. století př. n. l. Je napsán hebrejsky, aramejsky, nebo směsí těchto jazyků. Jádrem starého zákona je 5 knih Mojžíšových, obsahujících o stvoření světa a člověka, historii prvních lidí ( Adama, Evy…). Následují knihy prorocké, v nichž pokračuje historie Židů v Zaslíbené zemi, vypráví se o panování králů Davida, Šalamouna aj. Knihy letopisů osahují historii rodu Abrahama, Davida a opět panování krále Davida a Šalamouna až po babylonské zajetí.
Dále pak následují knihy proroků Ezdráše a Nehemiáše a knih Ester a Job. Další částí pak jsou Žalmy, které jsou připisovány Davidovi. Přísloví jsou přisuzována Šalamounovi a týkají se morálky a výry. Píseň písní ( tzv.Píseň Šalamounova ) je knihou milostné a svatební lyriky.
Ukázka:
I řekl Hospodin Bůh: „ Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu,až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost mých kostí
A tělo z mého těla!
Ať mu ženou se nazývá,
Vždyť z muže vzata jest.“
Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
Rajská zahrada a had
Bůh stvořil z hlíny člověka, muže jménem Adam. Adamovi Bůh řekl:,, Můžeš jíst v Rajské zahradě z jakéhokoliv stromu, kromě jediného uprostřed. Adam poslechl. Když Bůh viděl, že všech tvorů, které stvořil jen člověk nemá družku. Tak bůh vyňal ve spánku Adamovi žebro a stvořil ženu. Adam a Eva žili spokojeně do chvíle, než tvor stojící mezi člověkem a bohem ( had ) poradil, že pokud sní jablko ze stromu uprostřed zahrady, budou se rovnat bohu. Eva Adama umluvila a snědli to jablko. V tu chvíli pocítili poprvé vinu a neštěstí. Bůh na tento čin přišel a vyhnal Adama a Evu z ráje.
Kain a Ábel
Jak Bůh řekl, měli Adam a Eva na Zemi těžký život. Evě se narodili synové, kterým dala jméno Kain a Ábel.
Pracovali obdělávali svá pole a chystali bohu oběti na důkaz víry v něj. Jednoho dne obětovali Kain a Ábel dary bohu. Kain přinesl dar z plodin země a Ábel malé zdravé jehně. Bůh si Ábela za větší víru oblíbil více.
Kain pln žárlivosti a nenávisti, že má Bůh radši Ábela, zabil svého bratra. Když Kain přišel domů, ptal se ho Bůh, kde je Ábel. Kain odvětil, že neví. Bůh se na něj rozhněval, jak mohl zabít svého bratra. Bůh Kaina poznamenal znamením, aby se vědělo, že zabil bratra, ale nikdo ho nesměl zabít (pokud by ho někdo zabil, stihl by ho sedmkrát větší trest). Znamenalo to, že za trest musel žít celý život sám a bez přátel.
Potopa
Léta míjela a na Zemi žilo mnoho bezbožných lidí. Byli zlí, kradli a neměli se rádi. Bůh pocítil lítost, že lidi stvořil a chtěl je zahubit. Mezi lidmi ale byl hodný člověk, jménem Noe, kterému se Bůh zjevil a řekl mu, že na lidi pošle potopu, a že Noe má stavět Archu proti potopě. Jak Bůh řekl, Noe udělal. Lidé se při stavbě Archy Noemovi smáli a divili se proč ji staví. Když Noe dostavěl začalo pomalu poprchat. Pršelo 40 dní a všichni lidé zahynuly. Noe na své Arše počkal až vše uschne. Zkoušel posílat holubici, několikrát se vrátila. Nakonec někde zůstala a to byl důkaz, že země je zde dobrá a úrodná. Tak Noe se svou ženou, potomky a zvířectvem vystoupil z Archy a začal nový život. Bůh ještě s Noem uzavřel smlouvu, že už nikdy na zem potopu nesešle a jako důkaz se někdy bude objevovat duha.
Babylónská věž
Býval čas, kdy všichni mluvili jednou řečí a dobře mezi sebou lidé obchodovali. Tu v zemi Šinear se lidé rozhodli postavit věž, která by chránila město. Jak řekli, dali se do práce. Stavěli, stavěli a už byli hodně vysoko, když Bůh na jejich město přišel. Řekl si:“když lidé dokážou toto, dokážou všeho a mohou se mi vyrovnat”. Proto Bůh všechny lidi ve městě rozdělil, aby každý mluvil jiným jazykem. Lidi přestali stavět, nerozuměli si a každý si šel svou cestou. A nedostavěné město dostalo název od popletení “blábol” - Babylón.
Abrámův slib
Žil jednou v Cháranu v Mezopotámii muž jménem Abrám. Byl to člověk dobrý a miloval svou ženu Sáraj. Jednoho dne mu Bůh řekl, aby z města odešel a vstal se vůdcem nového národa v zemi, kam ho bůh zavede.
Abrám šel se svou ženou a bratrancem Lotem do země Kanaánské. Kanaánu byl ale hladomor a tak šel Abrám na nějaký čas do Egypta. V Egyptě si chtěl vzít faraón Sáraj za manželku, protože byla krásná, ale Bůh seslal na chrám chorobu. Tak se Abrám vrátil na poušť Negeb a prošel zemi křížem krážem.
Abrám a Lot
Když se Abrám s Lotem vrátil z cest do země Kanaánské, zjistili, že je velmi chudá. To se promítlo i do jejich života. Mezi Abrámovými a Lotovými stoupenci se vytvářeli pře o půdu, pastviny a zásoby. Abrám se rozhodl:“Lote, vyber si kudy se dáš. Když půjdeš vlevo, já půjdu vpravo, když půjdeš vpravo, já půjdu vlevo. Lot se rozhodl pro “zelenější” zemi Sodomskou. V pozdější době se dostali do bojů s pěti králi okolních zemí a Lot i jeho hlavní zástupci byli zajati. Když se to dozvěděl Abrám, vytáhl do boje a Lota osvobodil.
Lotova žena
Lidé v Sodomě a Gomoře byli známí tím, jaký vedli bohapustý život. Tak Bůh tam poslal posli, aby se to pokusili uklidnit. Přivítal je pouze Lot. Když byli u Lota poslové přišli lidé z města, aby Lot vyhnal tyto bohovi posli. Lot řekl:“Ne”. Tak chtěli zabít Lota, ale Bůh je ranil slepotou. Poslové řekli Lotovi, aby co nejrychleji utíkal se ženou a dcerami pryč, ale nesmí se ohlédnout. Při útěku nemohla žena zapomenout na městské radovánky a ohlédla se. Na místě zkameněla.
Abrámovo vidění
Když Abrám zestárl zjevil se mu Bůh a dohodl s ním smlouvu o novém národu, jehož bude otcem. Bůh přejmenoval Abráma na Abraháma a jeho ženu Sáraj na Sáru. Bůh jim ještě sdělil, že budou mít syna a mají mu dát jméno Izák. Skutečně jednou přišli k Abráhámovi a Sáraj poslové, Abrahám je pohostil, kteří mu zvěstovali, že bude mít na jaře syna. Přišlo jaro. Izák se Sáraj skutečně narodil. Když Izák vyrostl rozhodl si Hospodin vyzkoušet Abráhámovu víru. Hospodin řekl, že musí dovést Abrahám Izák na sousední horu a tam ho obětovat. Abrám miloval jak syna tak boha, proto Izáka odvedl na tu horu. Když už ho chtěl zabít Bůh zakřičel:“ustaň”. Tím si Hospodin ověřil Abrámovu víru.
Izák a Rebeka
Když už byl Abrahám velice stár, přál si, aby se jeho syn Izák oženil. Proto řekl Abrahám svému sluhovi, aby se vydal hledat dobrou ženu do vlasti jeho otců, Cháránu. Sluha opravdu s pomocí boží jednu ženu objevil, jmenovala se Rebeka. Rebeka pomohla sluhovi s noclehem a s napitím velbloudí. Sluha pak sdělil přání Abraháma otci Rebeky i jejímu bratrovi a s jejich souhlasem ji Izákovi přivedl. Izák a Rebeka se do sebe velmi zamilovali.
Ezau a Jákob
Izák a Rebeka spolu žili dlouho a stále ne měli děti. Tak se Izák modlil k bohu, aby mu žena porodila dítě. Bůh jeho prosby vyslyšel. Narodili se jim dvojčata, dva bratři, Ezau a Jákob. Izák si více oblíbil Ezaua a Rebeka měla radši Jákoba. Když už Izák zestárl, že neviděl, pozval si Ezaua, aby mu požehnal. Rebeka to slyšela a řekla Jákobovi, aby se za Ezaua převlékl. Tím byl Ezau připraven o prvorozenectví. Tím Ezau na Jákoby zanevřel a čekal než Izák zemře, aby mohl svého bratra zabít.
Jákobův žebřík
Rebeka přišla na to co Ezau zamýšlí a chtěla tomu předejít. Řekla Jákobovi, aby odešel do Cháránu k Rebečinu bratru Lábanovi. Rebeka o tom řekla ještě Izákovi a ten poradil Jákobovi, že si má vzít za ženu nějakou dívku z rodu děda Abraháma a Bůh požehná. Jákob v Bíršeby zanechal všechen dobytek a pole a šel do Cháranu. Když už byl z cesty velmi unaven, padl a usnul. Ve spánku se mu zjevil žebřík, po kterém chodili andělé a Hospodin k Jákobovi promluvil a požehnal mu jako jeho dědovi Abrahámovi. Jákob na znamení, zde postavil kamen, který polil olejem.
Jákob a Ráchel
Jákob se seznámil s Ráchel blízko Cháranu, když tam pásla ovce. Pomohl jí je napojit. Jákob tedy našel Lábana, protože Ráchel byla jeho dcera. Tak Jákob pracoval u Lábana a jeho mzda měla být za sedm let práce ruka Ráchel. Jákob odpracoval sedm let a chtěl Ráchel, ale Lában řekl, že u nich je zvykem, že se první vdá starší dcera. Tak si Jákob vzal Leu a odpracoval dalších sedm let za Ráchel. Jednou, když už měl Jákob mnoho dětí, zjevil se mu Bůh a řekl mu, aby se navrátil do Kanaánu. Proto Jákob se svými ženami odešel,
aby o tom Lában nevěděl. Co však Jákob nevěděl bylo, že Ráchel vzala Lábanovi jeho modly.
Jákob a Ezau se znovu spřátelí Lában chtěl Jákoba zabít, ale Hospodin mu to zakázal. Když Lában Jákoba dohnal, tak chtěl zpět své bůžky, ale u Jákoby je nenašel, tak se udobřili. Jákob vyslal posli Ezauovi a ten mu vyšel naproti s 400 muži. Jákob se modlil k bohu, aby se na něm Ezau nepomstil. Jákob poslal všechny naproti Ezauovi a když chtěl přebrodit řeku, tak proti němu začala bojovat jakási osoba. Jákob zápasil od půlnoci do svítání. Potom zjistil, že to byl anděl boží, ten mu požehnal a dal mu jméno Izrael, protože zápasil s bohem. Nakonec se Ezau a Jákob sešli a objali se.
Josef a jeho bratři
Jákob měl s Ráchel dvanáct synů. Nejraděj měl nejmladšího Josefa a ještě Benjamína. Bratři ho za to neměli rádi, mysleli si, že ho otec rozmazluje. Bratři Josefa nenáviděli ještě více za jeho sny, že se stane králem a bude jim vládnout. Jednou, když šli bratři na pastvu. Jákob za nimi poslal Josefa, aby zkontroloval jestli je vše v pořádku. Bratři se dohodli, že Josefa zabijí. Nakonec, na přání staršího bratra, ho jen hodili do vodní nádrže. Bratři uviděli karavanu jedoucí do Egypta a rozhodli se jim ještě ne mrtvého Josefa prodat. Otcovi Jákobovi pak přinesli Josefův šat a řekli, že ho rozsápala divá zvěř.
Josef v Putifarově domě
Putifar, velitel faraónovi stráže si Josefa koupil. Josef mu dobře sloužil, protože za ním stál Bůh. Putifarova žena si Josefa všimla jako hezkého mladého muže. Chtěla ho svést. Josef řekl, že se proti pánu nepostaví, odmítl ji. To ji rozzlobilo a svedla na něj opak. Josef pak byl vsazen do kulaté věže. Tam si Josefa oblíbil jeden strážce. Jednou se ve vězení zdáli sny číšníkovi a pekaři. Josef jim sny s pomocí boží vyložil, že číšník se opět do své funkce vrátí a pekař bude obješen. Za tři dni se tohle stalo. A číšník na vše co mu Josef prokázal zapomněl a u faraóna se nepřimluvil.
Faraónovy sny
I když uběhly dva roky, byl Josef stále zavřený. Jednou se faraónovi zdaly sny o sedmi kravách tlustých a sedmi vyhublých, ty vyhublé sežrali ty tlusté. Potom podobný příběh s klasy. Tak se chtěl faraón dozvědět co ty sny znamenají. Právě tehdy si Číšník rozpomněl na Josefa. Josef ty sny vyložil, že sedm let bude hojná úroda a další sedm let bude sucho a neúroda. Faraón tedy Josefa jmenoval svým zástupcem, protože musí mít nadlidské vědění. Jak Josef předpověděl,tak se stalo. Prvních sedm let Egypťané uskladňovali pětinu úrody a když nastalo sucho, chodili do Egypta za Josefem lidé z celého světa kupovat obilí.
Josefovi bratři v Egyptě
Když všude zavládl hladomor, také v Kaánu, šli synové Jákoba do Egypta. Prosili Josefa, protože Josef měl moc skoro jako faraón, o obilí, ale nevěděli, že je to Josef. Josef si nechal poslat pro nejmladšího syna Jákoba Benjamína. Jednou už to předstírání nevydržel a bratrům se představil. A řekl jim, aby v Egyptě zůstali.
Jákob jde do Egypta
Potom si faraón nechal zavolat Josefa a chtěl, aby Josef řekl svým bratrům, a ti přivedli všechny své děti a ženy i otce Jákoba do Egypta. Když se bratři vrátili do Kanaánu a řekli to otci, div se nezhroutil. Tak dojel Jákob do Egypta a znovu se sešel se svým milovaným synem. Potom ještě faraónovi požehnal.
Hladomor
Když už lidé všechno stříbro vyměnili za chléb, museli dát faraónovi, stáda i půdu a potom už otročili. Tak Jákob pomalu umíral. Na smrtelné posteli dal požehnání Josefovým synům i svým synům a zemřel. Faraón dal Jákoba(Izraele) oplakávat sedmdesát dní.
Mojžíšovo narození
Egypťané se báli Izraelských kmenů, tak nechával faraón Izraelity otročit. Jednou také vydal zákon že se má každý hebrejský chlapec nově narození zabít. Jedno dítě se povedlo uhlídat ženě Léviho, syna Jákoba, a to našla na břehu Nilu dcera faraóna. Nechala si zavolat jeho matku a chtěla, aby jí ho vychovala. Dali mu jméno Mojžíš.
Mojžíš v Midjánu
Když Mojžíš vyrostl uvědomil si není Egypťan, ale že je Izraelita. Jednou se šel podívat jak musí Izraelité pracovat pro Egypťany. Tu uviděl jak jeden Egypťan srazil otročícího Izraelitu, a zabil ho. Potom ze strachu utekl až do země za Rudé moře. Tam pomohl sedmi dcerám kněze Jitra napojit ovce. Kněz ho pak nechal u nich žít. Mojžíš si vzal nejstarší dceru Jitry Siporu.
Hlas z hořícího keře
Jednou Mojžíš pásl ovce až na vrchol Orebu a tu viděl hořící keř, který neumíral. Z něj promluvil Bůh a řekl Mojžíšovi, aby odvedl Izraelity z Egypta přes faraóna.
Faraón a Izraelité
Bůh stále nutil Mojžíše, aby odvedl izraelský lid z Egypta. Mojžíš s bratrovou pomocí se vydali za faraónem. Faraón nechtěl Izraelity pustit a naložil s nimi ještě hůře. Áron a Mojžíš šli prosit podruhé a předvedli faraónovi sílu boha, ani té se nezalekl.
Rány Egyptské
Když nechtěl faraón stále propustit Izraelity, sesílal Bůh na zem různé pohromy a ohromné množství hmyzu. Až se je faraón rozhodl propustit, ale chtěl si nechat jejich dobytek. To Mojžíš odmítl a faraón se rozzuřil.
Ustanovení svátku paschy
Tu Hospodin řekl Mojžíšovi, aby zvěstoval svému národu, že sešle poslední pohromu na Egypt. Všichni Izraelité si měli upéct beránka a jeho krví označit své domu. Bůh pak zahubí všechny prvorozené, kromě označených domů. Potomci mají tento svátek uctívat jako svátek paschy.
Noc paschy neboli přesnic
A tak jednou o půlnoci zhubil všechno a všechny prvorozené, kromě označených domů Izraelitů. Potom tedy faraón povolil odchod Izraelitů z Egypta.
Přechod Rudým mořem
Po čase se faraónovi zželelo Izraelitů, že je pustil a tak shromáždil vojáky a vydal se za Izraelity. Když Izraelité uviděli v dáli Egyptské vojáky, báli se smrti. Ale Bůh jim odevřel moře a Izraelité prošli bezpečně na druhou stranu, vojáci se buďto utopili nebo zapadli do písku.
Izraelští najdou pokrm
Když už putují Izraelité tři dny bez jídla, chtějí po Mojžíšovi, aby jim Bůh seslal jídlo a pití. Hospodin je skrze Mojžíše obohacuje každý den s tím, že šestý den dostanou dvakrát tolik na sedmý.
Voda ze skály
Lidem izraelským sházela voda a reptali proti Mojžíšovi, tak mu Hospodin poradil ať je zavede k hoře Orebu a tam ze skály poteče voda.
Porážka Amalekitů
Na cestě z Egypta ještě Izraelity napadl kmen Amalekitů a pobil staré a nemocné, kteří byli vzadu. Druhý den se strhla bitva, které velel mladý Jozue a s pomocí Mojžíše a Boha dokázali Amalekity porazit.
Jitro radí Mojžíšovi
Za delší doby dostihl Mojžíše jeho tchán Jitro. Vedl s sebou i Mojžíšovi syny a manželku. Jitro pak sledoval jak Mojžíš promlouvá k lidem a poradil mu, aby si od práce uvolnil a zavedl další rozpravěče skrze Hospodina. Mojžíšovi se to osvědčilo.
Desatero přikázání
Tu došli Izraelité k hoře Sinaj a Mojžíš na horu vystoupil a od Hospodina přinesl Desatero Božích přikázání. Lidé věrně slíbili, že je budou plnit.
Archa úmluvy
Potom Mojžíš s Bohem rokoval čtyřicet dní a nocí. Řekl mu, aby nechal postavit zlatou truhlu do níž dal jejich úmluvu. Dále svícen, stůl a oltář.
Zhotovení zlatého telete
Když byl Mojžíš na hoře Sinaj dlouho, chtělo se jim jiného Boha. Tak ze zlata zhotovili zlaté tele. Hospodin to sdělil Mojžíšovi a ten se na lidi velice rozhněval a tele spálil a rozdrtil na prach.
Obnovená smlouva
Mojžíš přemluvil Ježíše a znovu vytesal Desatero přikázání. S ním pak předstoupil před lid.
Odchod ze Sinaje
Na Sinaji už byli dosti dlouho a proto zase putovali dál. Izraelité po delší době znovu začali reptat proti Bohu, že stále musí jíst manu. Proto se Hospodin rozzlobil a seslal na ně křepelky, po kterých jim bylo zle.
Dvanáct zvědů
Před zemí Kanaánskou poslal Mojžíš dvanáct zvědů, aby zjistili, jak to tam vypadá. Za čtyřicet dní se vrátili a zvěstovali, že je to země krásná a bohatá, ale jsou tam dobří bojovníci. Lidé pomalu přestávali věřit Bohu a dokonce se chtěli vrátit do Egypta. Bůh se je rozhodl potrestat, čtyřicet jet budou bloudit pouští.
Edómský král
Když přišli Izraeilté k zemi Edómské, chtěli projít, ale král je nepustil. Tak museli znovu do pouště. Potom dorazili k zemi Amorejské, zdejší vojsko porazili a na čas se zde usídlili.
Král Balák a Bileám, svatý muž
Izraelité se zase vydali na cestu. Když přišli k zemi Moábské, bál se král jejich útoku. Proto poslal pro svatého Bileáma a chtě od něj pomoc. Hospodin poslal Bileáma za králem Balákem.
Bileám a anděl
Na cestě ke králi se Bileámovi zjevil anděl a chtěl, aby Bileám dělal co chce Bůh. Tak přišel Bileám k Balákovi, ten byl šťasten, a řekl mu, že nemůže Izraelity proklínat. Potom Hospodin ovlivnil mysl Baláka.
Mojžíšova smrt
Protože se blížila smrt Mojžíšova, zavolal si ho Hospodin spolu s Jozuem, synem Nunovým. Bůh jmenoval Jozua Mojžíšovým nástupcem Mojžíšovi řekl, aby vystoupil na vrchol hory Nebo, kde zemřel. Lidé byli ztrátou vůdce smutni.
Vstup do Kanaánu
Pod Jozuovým vedením společně přestoupil Izraelský lid řeku Jordán, z nebe přestala padat pascha a lidé si napekli první nekvašený chléb. Také velebili Boha.
Pád Jericha
Izraelité se znovu posouvali na západ a chtěli do města Jericha. Jozue vyslal dva zvědy, ti se do města s pomocí Rachab dostali, vše zvěstovali a Jozue šel na pahorek vymýšlet plán útoku. Tam mu Hospodin poradil jak město dobít. Jericho padlo a všichni, až na Rachab zemřeli.
Jozue dobývá Kanaán
Cesta byla dlouhá a Kanaán rozlehlí. Tedy museli Izraelité bojovat. S pomocí boží dobyli města. Nejvíce je nenáviděl Sísera, který chtěl všechny Izraelity pobít. Bůh nechal jeho vojsko pobít a samotného Síseru zabila ve spánku Jachel.
Gedeon porazí Midjánce
Jednou přistoupil k Gedeonovi Anděl a řekl mu, že se stane vůdcem, protože je statečný. Gedeon tedy zničil sošku Baala a lidé ho chtěli zabít. Všichni se brzy dozvěděli, že je Gedeon poslem božím. Tak tedy vytáhli pod Gedeonovým vedením. V noci seslali na Midjánce s pahorků hořící olejové džbány a ti se pobili.
Jótam a Abímelek
Abímelek si usmyslel, že chce být králem v nejmenším království Šekemském. Nechal zavraždit své bratry, ale Jótam utekl. Abímelek tedy vládl. Jótam vyřkl kletbu, že lidé v Šekemu zemřou a Abímelek taky. Za nějaký čas se splnila kletba a všichni co byli Abímelkovi stoupenci zemřeli a Abímelek, toho zabila vlastní stoupenkyně mlýnským kolem.
Jefteho slavnostní slib
Izraelité si vybrali za vůdce Jefteho, který dal bohu slib, že po bitvách mu obětuje jeho dceru. Jefte vše s pomocí boží vyhrál a dceru obětoval.
Samson a Filištíni
Bůh si vybral za vůdce dalšího pokolení Samsona, který byl velmi silný a drsný. Úspěšně se vzepřel filištíncům a dokázal je přemáhat. Jednou byl Samson těžce napaden a všichni filištínci se šli podívat a vysmát se mu do chrámu. Tam Samson chrám zhroutil a všichni i on zemřeli.
Rút a Noemi
Byl hladomor. Noemi s manželem tedy vzali své dva syny a odešli do země moábské. Tam se synové oženili a za nějaký čas zemřeli i s jejich otcem. Noemi přemlouvala Orfu a Rút, aby se znovu vdali. Ty své muže milovali a nechtěli se vdát. Nakonec Orfa odešla, ale Rút zůstala s Noemi.
Rút a Boáz
Tak tedy odešli Rút a Noemi k jejímu bratranci. Tam pracovali na polích a jednou se Rút zamilovala do Boáze.
Toho si vzala a dům Noemi znovu naplnilo štěstí.
Samuel vyproštěný od boha
Anna, bezdětná žena Elkána, prosila boha o syna, ten jí ho dal. Jmenoval se Samuel a stal se prorokem božím. Vychoval ho kněz Eli. Jedno se filištínští zmocnili archy úmluvy, ta jim přinesla samou smůlu, tak ji vrátili. Samuel se stal králem, protože Eli únos archy nevydržel.
Samuel a Saul
Izraelští chtěli nového velkého krále. Bůh jim zvěstoval podmínky, izraelští jich nedbali a chtěli vládce. Hospodin tedy uznal za krále opak Samuela, jmenoval se Saul. Když Saul hledal své oslice, zašel k Samuelovi a ten ho přivítal.
Saul je zvolen králem
Potom Samuel předal vládu Saulovi a ten se docela změnil. Řekl lidu izraelskému, že zavrhli boha a chtěli krále, ale toho krále jim seslal Hospodin. Saul svedl s filištíny mnoho vítězných bitev.
Jonatán poruší přísahu
Saulův nejstarší syn byl Jonatán. Jednou, když bojoval, slíbil Saul bohu, že nikdo z vojáků nesní nic do večera. Jonatán snědl, ale vojáci ho zachránili.
Saul neposlechne boha
Vojáci si nesměli od poražených Amalekitů nic nechat, ale nechali. Saul jim v tom ani nezbraňoval. Tak Hospodin Saula zprostil vlády nad izraelským královstvím.
David, Jišajův syn
Saul byl bohem zavržen a tak hledal Samuel nového vůdce. Hospodin ho poslal k Jišajovi, že jeden z jeho synů bude králem. Na Saula přišla choroba a Samuel mu poradil, že ho uzdraví jenom hudba. David hrál na harfu a tak pro něj nechal král poslat. Hudba přinášela králi úlevu.
David a Goliáš
Při bojích s filištíny poslal Jišaj po Davidovi jídlo svým bratrům. David tam jde a dostane se do boje s Goliášem. Prakem mu střelí do hlavy a pak ho probodne.
Saulova žárlivost
Saul žárlil na Davida pro jeho slávu. Chtěl ho zabít. Jednou v jeskyni David ušetřil králi život a Saul ho zase začal mít rád.
David se ožení se Saulovou dcerou
Saula zase popadne strach o trůn, tak chce znovu zabít Davida. David odolává a za zabití dvouset vojáků si vzal Saulovu dceru Míkal. Potom mu Míkal pomůže utéci tajným oknem, když vojáci obklíčili jeho dům.
David a Jonatán
David s Jonatánem byli kamarádi od dětství i přes otcovu nenávist k Davidovi. Jonatán doporučil Davidovi odchod, ten odešel k filištínskému králi Akíšovi do služby.
David a Abigail
Abigail byla žena Nabala, který se na Davida rozhněval a chtěl ho zabít, David to věděl a skoncoval by s ním. Abigail se u Davida přimluvila.
David králem
Saul a Jonatán padli v bitvě a tak se David vrátil jako král. Dobil Jeruzalém a převezl tam Archu. Chtěl postavit chrám bohu, ale Hospodin zvěstoval, že ještě není čas.
David a Betsabe
Jednou David uviděl kopající se ženu. S ní pak čekal dítě, ale ona byla vdaná. Tak nechal zabít manžela Betsabe. Hospodin ho potrestal tím, že jeho syn zemřel.
David a Absolón
Davidův syn Absolón byl nejkrásnější v celém Izraeli. Byl dobrotiví, získal si přívržence a chtěl se stát králem. David dobrovolně odešel, ale s ním i jeho milovníci. Došlo k bitvě, kde Absolón padl. David pak litoval.
Davidova smrt
David věděl, že umírá a tak jmenoval králem svého syna Šalamouna, potom zemřel.
Šalamoun králem
Šalamoun byl pomazán za krále, i přes problémy se svým bratrem, jak si to Betsabe a David přáli.
Šalamounův soud
Šalamoun bal mladý a nezkušený a prosil boha o moudrost. Bůh mu ji dal a Šalamoun se stal nejchytřejším ze všech lidí. Ti k němu chodili se rozsuzovat. Jednou svou chytrostí rozsoudil dvě ženy, chtějící jedno dítě.
Stavba chrámu
Šalamoun žil už čtyři roky a rozhodl se pro stavbu chrámu, kde budou uchovávat archu úmluvy. Tak všichni Izraelité poctivě procovali až dílo slavnostně dokonali a archu schovali.
Návštěva královny ze Sáby
Jednou přijela za králem Šalamounem královna ze Sáby, která mu přivezla mnoho darů. Královna se přesvědčila, že Šalamoun je velmi chytrý. Potom odjela. Král připojil mnoho okolních království, měl mnoho manželek, které vyznávaly jiná náboženství. Časem začal tyto náboženství vyznávat i král. Hospodin ho za to potrestal, že po jeho smrti se Izraelité rozdělí na dva proti sobě bojující národy.
Havrani krmí Eliáše
Jak Bůh řekl tak se stalo. Achab se prohlásil za krále severní části a vzal si za ženu Jezábel. On a jejich lid byli zlí a nechali zabít pravé proroky boha, utekl jen Eliáš. Ten potom pověděl králi Achabovi, že je zlí a že bude pořád sucho, dokud si Hospodin neusmyslí, aby pršelo. Eliáš tedy odešel a krmili ho havrani.
Kněží boha Baala
V achabově království bylo sucho. Za tři roky se znovu objevil Eliáš a dokázal, že pravým bohem je Hospodin. Bůh Baal byl jen výmysl. Lidé pak pobili všechny Baalovi kněze.
Tichý hebký hlas
Královna Jezábel se chtěla pomstít Elášovi, ten uprchl do pouště. Bohu zvěstoval, že se proti němu obrátil zády Izrael. A Hospodin řekl Eliášovi, že ho brzy zastoupí prorok Elíša.
Nabotova vinice
Jednou se králi zachtělo Nabotovi vinice. Ten ji nechtěl prodat. Tak žena krále nechala Nabota ukamenovat. Potom ji stihl ten samý trest, trest boží.
Eliáš se loučí s Elíšou
Po Eliášovi nastupoval Elíša a ten chtěl s Eliášem zůstat. Tedy spolu byli asi sedm let. Až si pak Eliáše vzal Bůh k sobě a Elíša šel k ostatním prorokům do Jericha.
Elíša uzdraví Námana
Dobrý bojovník Náman náhle onemocněl a otrokyně jim doporučila Elíšu. Elíša Námana zachránil s pomocí boží. Elíša nechtěl od Námana nic. A ten se začal k Hospodinu pravidelně modlit.
Pomazání Jehúa
Protože Eliáš zemřel zbylo pomazání za nového krále Jehúa na Elíšovi. Jehú se svými přívrženci dobyl s pomocí boží Jezrael a stal se králem.
Joáš králem
Po smrti Jutského krále nastoupila jeho dcera Atajla. Uctívala boha Baala. Proto byla zabita a na trůn nastoupil Joáš.
Elíšova smrt
Elíša vykonal mnoho dobrých i zázračných skutků jako prorok boží. Na sklonku své smrti požehnal králi Izraele a zvěstoval mu, že vyhraje nad Sýrií třikrát. Na to zemřel.
Josiáš a Izaiášova proroctví
Josiáš se stal po dlouhém střídání králem Jutska. Byl připraven donutit lidi ve víru v pravého boha a pomohla mu k tomu kniha sepsaná Izaiášem jako Kniha zákona.
Pád a zničení Jeruzaléma
Asyrská říše se velmi rozmáhala a Jutové jim museli dát mnoho bohatství. Zbylí lidé se shromáždili do Jeruzaléma a devět let se drželi rad proroka Jeremiáše, ale potom už to nevydrželi a zaútočili, ale Jeruzalém byl dobyt.
Židovští zajatci v Babylóně
Po pádu Jeruzaléma bylo mnoho vojáků zajato, ale prorokové je učili víry v boha, která se jim vyplatila. Stalo se z nich velké vojsko.
Králův sen
Král měl se, který chtěl vysvětlit. Dokázal to jen mladý žid Daniel. Král se mu poklonil a prohlásil boha za boha Bohů.
Zlatá socha
Babylón byl v této době velmi bohatý a rozlehlý, proto nechal král vystavět obrovskou zlatou sochu, která zdobila velikost Babylónie. Lidé ji museli uctívat a klanět se jí.
Šadrach, Méšah a Abed-nego
Tito lidé se jako mladí židé dostali do královských kruhů, kde se učili. Protože věřili v Hospodina a nechtěli uctívat jejich modly, byli hozeni do rozpálené pece. Bůh je ochránil a oni vyšli ven zdrávi a král znovu začal vyznávat jejich boha.
Výklad a splnění snu
Král měl opět sen a znovu mu ho vysvětlil Daniel. Potom Hospodin na krále seslal šílenství, za to, že v něj nevěřil a po dvanáct roků byl nemocen. Potom se znovu uzdravil začal věřit v Hospodina a panoval spravedlivě.
Nápis na stěně
Po Nabúkodnesarovi převzal vládu Baltazar, který začal se svými bohatými společníky vzývat mnoho různých bohů. Bůh napsal na stěnu slova, která opět rozluštil Daniel a znamenali, že král brzy zemře. Jak řekl, tak se stalo.
Daniel v jámě lvové
Nový král si Daniela velmi oblíbil, ale nelíbilo se to jeho hodnostářům. Ti vydali zákon a chytře donutili krále, aby se Daniela zbavil. Byl vhozen do jámy se lvi, ale Bůh ho zachránil. Tak král Dárius rozkázal věřit v Danielova boha.
Znovupostavení chrámu
Nový král Kýros povolil židům návrat do Jutska a ti hned postavili chrám bohu a nové město.
Znovupostavení hradeb
Také město opevnili a začali vytvářet nový stát, pevně založený na víře v boha.
Ester
Král perské říše uspořádal hostinu, ale královna se odmítla ukázat a tak ji vyhnal a oblíbil si židovskou ženu Ester. Ester měla strážce Mordokaje a ten zachránil králi život, když vyslechl zradu. Král měl vůdce vojska Hammana, který chtěl vyhubit všechny židy. Tak se Ester o svůj lid obávala a krále přemluvila, že mu Mordokaj, který je žid, zachránil život. Král nechal Hammana zabít. Tak Ester zachránili celý židovský národ.
Bůh zkouší Jóba
Jednou se Hospodin rozhodl vyzkoušet víru v něj od Joba. Ten žil jako pastevec a vše se mu dařilo, Hospodin na něj seslal nemoci a všechen dobytek zemřel. Přesto Jób nepřestal v boha věřit a proto ho Bůh zase vrátil do svého původního života.
Jonáš a velryba
Jonáš měl jít do města Ninive a tam říci, že město bude zničeno, jelikož jsou lidé velmi nezbožní. Jonáš odmítl a chtěl utéci. Tedy plul na lodi a zastihla je bouře. Až když byl Jonáš vhozen do vody, bouře ustala. Spolkla ho velryba, ale za tři dni ho znovu vyvrhla. Hospodin dal Jonášovi ještě jednu šanci. Nakonec však Bůh město nezničil a dokázal lásku ve veškerý jeho milující lid.
18. listopad 2007
11 100×
4830 slov
