Boccaccio, Giovanni - Dekameron

Původci
Autor Giovanni Boccaccio
Překladatel Vladimír Reis
Ilustrátor Miroslav Váša
Nakladatelské údaje
Nakladatelství Melantrich
Místo vydání Praha
Rok vydání 1979
Vydání první
Počet stran 668
Anotace
Píše se rok 1348, když do města Florencie přišel vražedný mor. Velice mnoho lidí zemřelo a mnozí z tohoto města utekli, aby se zachránili. Pro útěk se rozhodne i skupina mladých lidí. Odstěhují se do malého zámečku nedaleko od Florencie. Aby se nenudili, vypráví každý den jeden z nich nějaký příběh. Dní je celkem deset, každý den si Pampinea, Fiamneta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa, Pamfilo, Filostrato a Dioneo vypráví deset příběhů.

Obsah

Den první – Příběh devátý

Jedna urozená gaskoňská paní putovala ke Svatému hrobu, a když při návratu dorazila na Kypr, několik zlosynů ji hanebně potupilo. Chce si jít stěžovat ke králi. Někdo jí však řekl, že král s tím nic nenadělá. Každého sice rád vyslechne, je ale slaboch něco podniknout. Když to paní uslyšela, rozhodla se, že se králi alespoň vysměje. Šla tedy za ním a pověděla mu: „Pane můj, nepřicházím k tobě proto, že očekávám pomstění křivdy, jež na mě byla spáchána. Chci se s ní vyrovnat, a proto tě prosím, pověz mi, jak snášíš křivdy, jež byly spáchány na tobě, abych mohla po tvém poučení trpělivě snášet křivdu spáchanou na mně, kterou bych ti – ví Bůh – ráda přenechala, kdyby to šlo, když umíš tak dobře křivdy snášet.“ Po této posměšné řeči se král rozlítil a začal důkladně trestat všechno bezpráví spáchané na této paní, a velice přísně pak stíhal každého, kdo se nějak prohřešil proti cti jeho koruny.

Den druhý – Příběh čtvrtý

Landolfo Ruffolo byl bohatým obchodníkem, ale po nevydařeném obchodu zchudl, a tak se z něj stal pirát. Okrádal lodě, a když si po čase myslel, že už má dost naloupených peněz, chtěl se vrátit do rodného městečka. Na moři je však zajat Janovany a o svůj lup je okraden. Poté jej Janované dopravili na jednu svou loď, která se po několika dnech plavby potopí a Landolfo se zachrání na bedně plné drahokamů. Z posledních sil dupluje k ostrovu Korfu, kde se ho ujme stará žena. Za její ochotu a vstřícnost jí Landolfo věnuje velkou částku peněz a vrací se zpět domů jako boháč.
Den třetí – Příběh druhý

Mladý podkoní se zamiluje do královny, manželky krále Agilufa. Rozhodne se, že ho jednu noc zastoupí v manželčině loži a čekal na vhodnou příležitost. Ve vhodnou chvíli vnikl nepoznán do královnina lože a poté kvapně odešel. Sotva ulehl do své postele, přišel ke královně opravdový král. Královna se velmi divila jeho počínání a tázala se jej, proč opět přichází. Král se ale zavčasu dovtípil, že někdo královnu oklamal a jal se jej ještě té noci hledat. Věděl, že viník musí být v domě, jinak by se ke královně nedostal. Majíc za to, že se tomu člověku po přestálé námaze nemohl uklidnit tep, a tudíž mu ještě musí bušit srdce, vydal se jej hledat. Chodil mezi spící čeledí a každému sahal na hruď, až našel viníka, kterému ustřihl pramen vlasů. Podkoní byl ovšem velmi mazaný a ustřihl všem čeledínům v místnosti pramen vlasů tak, jak to udělal král jemu. Druhý den král nechal nastoupit všechno služebnictvo a když shledal, že polovina z nich má ustřihnuté vlasy, nezbývalo mu nic jiného, než pronést: „Ten, jejž to učinil, ať tak již nikdy nečiní - a jděte sbohem.“ Od té doby se tento uličník o nic podobného nepokusil.

Den čtvrtý – Příběh pátý

V Messině žili tři bratři, kteří měli jednu sestru, jménem Lisabetta. Lisabetta se zamilovala do mladíka Lorenza, avšak jakmile se to její bratři dozvěděli, zabili ho a jeho ostatky zakopali za městem. Lisabetta o tomto činu nic nevěděla, a tak se vyptávala svých bratrů, kam Lorenzo zmizel. Ti však zapírají. Jedné noci se Lisabettě Lorenzo objevil ve snu a ukázal jí, kde byl zabit a kam byl pochovám. Lisabetta tajně vyhrabala jeho hlavu a dala si ji do bazalkového květináče. Protože nad ní neustále plakala, bratři jí bazalku vzali. Ona však nepřestávala plakat, pořád jen chtěla zpět svůj květináč – a v pláči zamřela.

Den pátý – Příběh druhý

Poblíž Sicílie leží malý ostrůvek, který se jmenuje Lipari, na němž žila krásná a bohatá dívka Gostanza, která se vášnivě zamilovala do mladého jinocha Martuccia Gostanzy. Martuccio byl však velmi chudý, proto Gostanziin otec nechtěl dovolit jejich svatbu. Proto se Martuccio rozhodl, že se stane bohatým a vlivným mužem. Začal tedy loupit a přepadat loďě jako pirát. Jednou však byl přemožen, půlka jeho posádky byla pobita a on vsazen do žaláře až v dalekém Tunisu. Když se to Gostanza dozvěděla, myslela si, že je její milý mrtev. Chtěla proto spáchat sebevraždu a rozhodla se, že se vydá v malé bárce na pusté moře a umře hlady a žízní. Dívka nebezpečnou plavbu přežila a ocitla se ve městě Susa, dobrých sto mil nad Tunisem. Tam se jí ujala velmi hodná žena – Carapresa. Dívka tedy pobývala v Suse, zatímco ji doma oplakali jako mrtvou. Jednou se stalo, že se jakýsi Granadský boháč s početným vojskem chystal přepadnout Tunis. To se dozvěděl Martuccio, který byl uvězněn v žaláři a prohlásil, že kdyby mohl mluvit s králem, zaručeně by mu poradil, jak boj vyhrát. Byl proto povolán až k samotnému králi a vysvětlil mu svůj plán. Tunis bitvu nakonec vyhrál a mladý Martuccio se těšil velké slávě. Jeho sláva se roznesla celým krajem a dostala se i k uším Gostanzy. Carapresa zařídila jejich setkání, a tak se nakonec oba milenci po mnohaletém odloučení šťastně shledali.
Citace
Ne jeden, nebo dva, ale mnoho různých lidí přineslo pak na Lipari novinu, že všichni, kteří byli na lodi s Martucciem, utonuli. Gostanza se už pro odchod Martucciův nesmírně trápila, a když uslyšela, že její milý zahynul s ostatními, dlouho plakala a umínila si, že nebude déle žít.

Vlastní názor
Všechny příběhy, které jsem četla mě zaujaly, byly celkem poutavé a nenudily.