Jedná se o novelu z druhé vlny poválečné prózy napsanou Bohumilem Hrabalem. Autor se při tvorbě novely inspiroval skutečnou událostí, při které frakce partyzánské skupiny vyhodila do povětří německý muniční vlak nedaleko jedné železniční stanice. Také při psaní využil svých znalostí, které nabyl při svém povolání drážního zaměstnance (výpravčího). Tématem knihy je přerod chlapce v muže v absurdní době konce druhé světové války. Příběh se odehrává v Československu v prostoru jedné malé železniční stanice.
Miloš Hrma – Mladý muž, který se u dráhy zaučuje na výpravčího. Potýká se s problémy prvního pohlavního styku. Je citlivý a proto nesnese svůj první nezdar (předčasná ejakulace) a snaží se (neúspěšně) spáchat sebevraždu. Když svůj problém vyřeší, najednou nabude sebevědomí a je odhodlán i k nebezpečným hrdinským činům.
Výpravčí Hubička – Sukničkář, muž uvolněných mravů. Užívá si života i ve válce. Jeho chování vyvolává v ostatních pohoršení, i když mu skrytě závidí a chtějí dělat to, co on. V Hubičkovi se také najde dostatek odvahy ke spáchání atentátu. Je to také jistá špetka vlastenectví, která vypluje na povrch až ke konci války.
Přednosta stanice – Muž hrdý na svou kariéru u drah, čekající na povýšení. Nekonfliktní, ale přesto vznětlivý – chodí se vykřičet do světlíku, útěchu mu také poskytují jeho holoubci, kterým se věnuje více, než své stanici.
Miloš Hrma se vrací do služby na malou železniční stanici. Vzpomíná na to, proč byl v pracovní neschopnosti. Zamiloval se totiž do průvodčí Máši, se kterou společně natírali plot. A když se měli poprvé milovat, měl Miloš problém s předčasnou ejakulací. Tento nezdar ho poznamenal natolik, že se pokusil spáchat sebevraždu podřezáním žil. Byl však zachráněn pozorným zedníkem.
Ve staničce, do které se nyní vrátil z nemocnice, se mezitím řeší přestupek výpravčího Hubičky, který měl v noci ve službě poměr s telegrafistkou, které orazítkoval zadnici. Přednosta stanice tímto problémem ztratí naděje na kariérní postup, neboť celá věc se dostane až k drážnímu inspektorovi, který ho nalezne na žebříku u holubů místo v kanceláři. Stanicí projíždějí ostře sledované německé vojenské transporty s municí a jinými zásobami a opačným směrem vlaky s poškozenou artilerií a zbědovanými vojáky.
Jednoho večera se výpravčí Hubička svěřuje Milošovi se svým plánem vyhodit jeden z vlaků převážejících munici do povětří. Miloš s jeho plánem souhlasí, aniž by vše domyslel do konečného důsledku. Má totiž stále v hlavě své problémy s mužností. Těch ho ale nakonec zbavuje půvabná Viktorie, se kterou má (úspěšně) první pohlavní styk. Tato událost mu dodává dostatek sebevědomí a Miloš se odhodlá sám shodit bombu na vlak z jednoho z návěstidel za stanicí. Vše se mu podaří, ale na poslední chvíli ho zahlédne jeden z vojáků a oba po sobě v jeden okamžik vystřelí a postřelí se. Příběh končí Milošovým poznáním absurdity války a umíráním ruku v ruce s německým vojákem.
Zajímavá je především výstavba textu. Hlavní dějová linie je často střídána různými retrospektivními zamyšleními hlavního hrdiny, která se s dějem pojí třeba jen nějakou hrdinovou asociací. Objevují se zde i některé absurdní a téměř naturalistické scény (hlava pod tankem, Milošova sebevražda). Autor zvyšuje autenticitu některých myšlenek opakováním slov. Příběh také obsahuje nová slova, která jsou pro Bohumila Hrabala typická.
Matouš Pilný
30. květen 2013
28 299×
526 slov
