Vybrala jsem si knížku s názvem doktor Meluzin. Tato kniha vypráví o postarším doktorovi, který se rozhodl odejít z města, kde měl vysoké postavení, a vrátit se do rodného města Větrov a zde začít uplně od začátku.
Meluzin se pomalu seznámí se všemi obyvateli, první koho pozná byl Větrovský starosta Podzimek, který se s Meluzinem znal již od druhé světové války, kde spolu byli na táboře nucených prací.
Když přijde do své ordinace, seznámí se zde se zdravotní sestrou Žofii – čtyřicátnice, která vychovala dnes již urostlého syna Otu, který ve zdejším zdravotnictví dělá sanitáře. Ota je bezhlavě zamilovaný do Markéty Zitové.
Markéta – je vnučka mlynáře Zity, který později zemře, a mlynářka Zitová udělá všechno pro to, aby po něm Markéta nic nezdědila.
Sedlačka Helmová, které se tu každý bojí.
Hrobník, který je i na svůj věk velice čilí, ale stále mluví o tom že cítí, že umírá.
Den ode dne poznává další příběhy a osudy těchto obyvatel, všechno poznamenává. Např. to, že se museli za druhé světové války vystěhovat, protože tady bylo cvičiště SS.
Největší obavy Meluzinovi dělá jeho vztah k Pavlíně - manželce traktoristy Kodeta. I po smrti Kodeta si nechce Meluzin přiznat, že ji miluje.
Markéta je těhotná a od své babičky, se kterou to bylo k nevydržení, se odstěhovala k Pavlíně. Markétě se narodí nechtěné dítě, ale ihned po narození se ho ujme Pavlína a přijme skoro za vlastní. Jen co se Markéta vzpamatuje po porodu, ponechá dítě Meluzinovy a odjede z Větrova.
Na konci knížky vyzná Pavlína lásku Meluzinovi, ale ten se nedokázal vyjádřit. Až později mu došlo, že se neměl držet tak dál a začně Pavlínu hledat, najde ji se synem Markéty, tak ji lásku vrátí.
Kniha končí slovy:
„…člověk má stálou potřebu být osobně šťastný… Na život nesmíme odpovídat opatrností. Na život je třeba odpovídat odvahou, zvlášť, když chceme, aby za něco stál.“
6. březen 2018
2 905×
318 slov
