Brontëová, Charlotte - Jana Eyrová

Charllota, Emily a Anne, literárně nadané sestry pocházející z šesti dětí z rodiny konzervativního a panovačného kaplana. Své krátké životy strávily převážně v zapadlé vesničce Hawort v severní Anglii. Zastávaly názor, v první polovině 19. století naprosto nemyslitelný, že i neprovdaná žena má právo na samostatný život a na práci, která se jí líbí. Romány, které psaly, neměly v čase, kdy žily, obdoby. Byly drsné, realistické a popisovaly bez obalu tehdejší formální společnost.
Otec byl kaplan, proto své dcery poslal studovat do ústavu pro dcery duchovních, který žil z milodarů. Podle toho také samotný ústav vypadal a staral se o své svěřence. Dvě dívky se odtud nevrátily a ostatní odnesly studium podlomeným zdravím i pošramocenou duší. Po roce odloučení od rodiny se zbývající dcery vrátily domů do péče svého otce. Všechen svůj volný čas trávily samy s bratrem v dětském pokoji, kde se plně věnovaly četbě. Dívky byly několikrát nuceny opustit rodinu, aby se ve školách připravily na povolání učitelek a vychovatelek. Již jako děti psaly básně a epické příběhy. Po společném usnesení se rozhodly, že vydají své básně zatím pod mužskými pseudonymy. Avšak společná sbírka prošla zcela nepovšimnuta. Děvčata však neztratila chuť psát a rok nato vydala každá román. Romány Emily a Anne našly vydavatele, ale o Charlottin román neměl nikdo zájem. Charlotta tedy znovu usedla ke stolu a napsala své nejslavnější dílo Jana Eyrová. V roce 1854 se provdala za otcova nástupce faráře Nichollse, avšak jen po roce šťastného manželství následuje své sestry do říše věčného spánku.

Jana Eyrová

Janě v ranném dětství umřeli rodiče a její teta, paní Reedová, si jí vzala k sobě. Neměla jí ale ráda a ni její děti Jan, Eliška a Jiřina ne. A tak když jí bylo deset let poslali jí do internátní školy v Lowoodu. Měli tam velmi špatné podmínky – dávali jim málo jídla, budova byla studená, špatně udržovaná a tak se v ústavu rozšířil tyfus, většina dívek na něj zemřela a zdravé dívky přestěhovali do nové budovy. Tam Jana zůstala do svých osmnácti let. Pak si dala inzerát do novin a našla si místo, jako vychovatelka devítileté Adélky v Thornfieldu u paní Fairfaxové. Asi po měsíci přijel do Thornfieldu jeho majitel, pan Rochester. Vyprávěl Janě po večerech o své milence ve Francii, se kterou měl dítě – Adélku – a která ho podvedla a opustila. Jednou v noci Janu probudí podivný smích, který tu slýchává často. Někdo vezme za kliku jejího pokoje a když se podívá ven, na prahu stojí hořící svíčka. Z pokoje pana Rochestera vychází kouř. Jde se tam podívat. Uvnitř hoří. Probudí Rochestera a společně uhasí oheň. Jana podezřívá služku Ladu, že se snažila zabít Rochestera.
Po nějakém čase pan Rochester odjel do Londýna a vrátil se se skupinkou svých přátel, stejně bohatých jako on, kteří Janou opovrhovali.

Krásná slečna Blanka Ingramová se snažila pana Rochestera okouzlit a zdálo se, že se jí to daří. Dokonce se již mluvilo o jejich svatbě. Jednou se pan Rochester převlékl za starou cikánku a hádal všem z ruky.Po té, co se Janě odhalí, one mu řekne, že za ním přijel pan Mason z Jamajky. Tu noc je pan Mason někým poraněn a ráno ho pan Rochester tajně nechá odvést ke svému příteli.
Jeho přátelé se vracejí do Londýna a Jana musí odjet na pohřeb paní Reedové. Stráví tam několik měsíců a když se vrátí, Rochester ji požádá o ruku. Ona souhlasí a za několik dní jdou sami dva do kostela, kde se chtějí vzít. Jen vzadu v kostele jsou dva muži, kteří přihlížejí. Kněz se ptá, jestli někdo ví o důvodu, který by bránil uzavření tohoto sňatku.Jeden z nich promluví a řekne, že pan Rochester má ženu která stále žije a vyzve všechny aby s ním šli na Thornfield. Zavede je do pokoje Lady Poolové, kde je s ní bláznivá žena Berta Masonová, sestra Masona a manželka Rochestera. On si jí vzal před patnácti lety, na rozkaz svého otce. Po několika letech manželství se na ní projevilo dědičné šílenství.
To ona podpálila Rochesterův pokoj a pobodala Masona.
Druhý den brzy ráno Jana uteče. Své poslední peníze dá za dostavník a pak se několik dní potuluje v neznámém kraji a žebrá. Vyhladovělá a promočená deštěm klepala na dveře domu Na blatech, ale služebná Hana ji vyhodila.
Teprve když se vracel domů Jan Křtitel Rivers, ji vzal dovnitř a spolu se svými sestrami Dianou a Marií jí léčili a nechali ji u nich bydlet. Nechtěla aby věděli kdo je a tak si nechala říkat Jana Eliotová.
Po několika měsících nabídl Jan Křtitel Janě místo učitelky v jedné vesnici, kde byl knězem. Ona přijala a učila zde do té doby, než jí Jan Křtitel oznámil, že ví kdo je a že jí hledá pan Rochester. Také se dozvěděla, že zdědila obrovské bohatství po jednom příbuzném z Madeiry a Jan Křtitel je její bratranec. Ona rozdělila svůj zděděný majetek mezi sebe, Jana a jeho dvě sestry.
Jan měl odjet jako misionář do Indie a chtěl aby s ním jela Jana, jako jeho manželka. Ona odmítla, protože věděla, že ji nemiluje doopravdy.
Oznámila Dianě a Marii, že jede navštívit své přátele a vydala se za panem Rochesterem. Když přijela do Thornfieldu, s hrůzou zjistila, že dům vyhořel. Ptala se hostinského co se stalo s Rochesterem a on jí řekl, že při požáru přišel o ruku a oslepl. Také jí prozradil, kde teď bydlí a ona se za ním okamžitě vydala. Když za ním přijela, pan Rochester ji požádal znovu o ruku a ona souhlasila.