Bulgakov, Michail Afanasjevič - Mistr a Markéta

Michail Afanasjevič Bulgakov se narodil 15. března 1891 v Kyjevě. V roce 1901 byl Michail přijat do primy Prvního kyjevského gymnázia, kde si oblíbil především literaturu, divadlo a operu. Jeho oblíbenci se stali Puškin, Saltykov-Ščedřin a pozdější velký učitel Gogol. V roce 1909 úspěšně složil maturitní zkoušku a dal se zapsat na lékařskou fakultu kyjevské univerzity. Studia přerušil a v patnáctém roce se přihlásil jako dobrovolník do vojenských lazaretů na frontě. Koncem léta 1916 mu byl vystaven diplom a odjel jako lékař do vesnice Nikolskoje.
V únoru 1918 je demobilizován a vrací se do Kyjeva. Tam je však opět mobilizován - do Bílé armády a později převelen jako vojenský lékař na Kavkaz a do Vladivostoku. Ve Vladivostoku onemocní břišním tyfem.
Na konci roku 1928 píše první verzi Mistra a Markétky pod názvem Inženýrovo kopyto. Poslední úpravy románu Mistr a Markétka dokončil pět dní před svou smrtí. Poslední kapitoly diktoval.
Michail Afanasjevič Bulgakov zemřel 20. března 1940 v Moskvě.

§ Život pana Moliera
§ Novely a povídky
§ Poslední dny (výběr her: Zojčin byt, Purpurový ostrov, Bunša, Moliér, Poslední dny),

Vše začíná na lavičce u Partriarchových rybníků, kde je Ivan Nikolajevič Potápka, píšící pod pseudonymem Bezprizorný, kritizován nakladatelem Berliozem za svůj článek o Kristovi a Pilátu Pontském. Do jejich rozhovoru se vloží profesor Woland (ďábel) a všichni tři začnou přemýšlet o tom, jak to tenkrát s Kristem (Ježuou Ha-Nocrim) bylo.
Woland Berliozovi předpoví, že ten den večer přijde o život. Samozřejmě mu nikdo nevěří, ale vše se nakonec stane tak, jak Woland předpověděl - tramvaj uřízne Berliozovi hlavu.
Nyní se Woland se svými pomocníky Azazelem, Korovjevem alias Fagotem a mluvícím kocourem Kňourem pokouší zničit všechny, kteří měli něco společného s bytem č. 50 na Sadové 302b, ve kterém Berlioz bydlel. Milice zatkne domovníka Bosého, majitele kabaretu Lotrova přemístí na Jaltu a administrátor Varenucha je zbit ošuntělým Korovjevem a kýčovitým Azazelem na veřejných záchodcích. Teď už Wolandovi a jeho kumpánům nemůže nikdo zabránit v nastěhování do bytu č. 50 a ani zamýšleným vylomeninám, které mají v úmyslu provádět po celé Moskvě.
Woland s Korovjevem a kocourem dělají při divadelním představení černé magie (oficiální důvod, proč Woland přijel do Moskvy) zkrátka zázraky. Divákům padají do kapes bankovky, chtivým dámám nabídne nové modely, které za několik okamžiků odčaruje, takže ty nejchtivější se ocitnou tak jak je pánbůh stvořil; konferenciérovi Bengálskému utrhne hlavu kocour Kňour a o několik chvil později mu ji vrátí zpátky. Z toho se také Bengálský zblázní a je odvezen do blázince.
Mezitím Bezprizornému dojde, co je Woland zač. Běží na milici - je označen za duševně chorého a jako takový je poslán také do blázince. Tam se setká s Mistrem, autorem knihy o Pilátu Pontském, který ho definitivně utvrdí v názoru, že Woland je ďábel. Mistr rovněž povídá o Markétce a také o tom, proč nemohl být zveřejněn jeho román. Poznáváme, jak v blázinci přibývají ti, kteří už měli s Wolandem tu čest.
V Alexandrijském parku se setká Markétka, která na Mistra neustále myslí, s Azazelem, který jí nabídne návštěvu u Wolanda. Markétka souhlasí, protože doufá, že se dozví něco o Mistrovi. Ještě než se dostaví k Wolandovi má si své tělo potřít speciální mastí, kterou obdržela od Azazela. Díky tomu se promění v divoženku. Nahá si poletuje nad Moskvou než nastane hodina, kdy se má dostavit do bytu č. 50 v Sadové ulici 302b. Nic netušící Markétka je pozvána na ples u samotného satana. Za to, že se Markétka celý večer chová vlídně ke všem vrahům a kriminálníkům, kteří se na ples dostavili ze svých hrobů, jí Woland nabídne jedno přání. Chce samozřejmě vědět, co je s Mistrem a žádá, aby ho Woland z blázince vysvobodil.
Do případu se konečně vloží policie a milice. Nyní už všichni věří, že je Woland ďábel. Díky práci milice jsou kocour s Azazelem nuceni byt č. 50 zapálit a uletět oknem. Než Moskvu opustí definitivně jsou připraveni vyvést ještě pár vylomenin. Podpálí obchodní dům, ve kterém jsou stovky zákazníků a po jejich návštěvě domu literátů, zbude jen popel. Na lavičce, o níž byla zmínka na začátku, se setká Matouš s Wolandem a řekne mu, že Ježua četl Mistrův román a žádá, aby Woland dopřál Mistrovi a Markétce věčný klid. Woland souhlasí. Pošle Azazela, aby to s Mistrem a Markétou ukončil. Ten se dostaví do jejich bytu a dá jim napít doušku otráveného vína. Když oba leží mrtví na zemi, Azazelo naleje kapku toho stejného vína Markétě do úst a ana se probere. Nic nechápe, pak si všimne mrtvého Mistra. Azazelo brobere i jeho. Mistr si uvědomí, že jsou mrtví a jsou Wolandovi vděční, protože jejich budoucnost neměla smysl. Neměli práci a nebyli by schopni obstarávat si jídlo a platit nájem. Všichni tři nasednou na koně a letí vzduchem za Wolandem. Woland, kocour Kňour, Azazelo, Korovjev, Mistr a Markétka opustí Moskvu. Mistr a Markéta naleznou konečně svůj vytoužený klid.
Možná ještě zajímavější než obsah je forma díla. Spojuje totiž v sobě tři roviny - filozofickou (co všechno je člověk schopný kvůli štěstí udělat), historickou (příběh Piláta a Ježíše Krista) a realistickou (popis Moskvy 20. a 30. let).