Obsah: Kniha je zpětnou analýzou jednoho takového obyčejného života pohledem samotného hlavního hrdiny. Těsně před smrtí si řekl, že ještě nikdo nikdy nezpracoval takový normální život, tak se do toho pustil sám.
Syn truhláře popisuje své dětství, jak byl hýčkán svou matkou a obdivoval svého obrovského otce. Sám byl to takové dítě vzadu, které není moc vidět. Tvořil si svůj vlastní svět, schován mezi fošnami vytvářel svou ohradu z třísek a krmil své malé „slepičky“. Kamarádil se s dívkou od železnice, která ovšem jak pokračovala železnice odešla. Když byl starší odešel na školu, kde se před světem a samotou schoval v učení a díky skvělým výsledkům pokračoval dále do Prahy na Universitu. V podnájmu byl s tzv. básníkem, chuligánem a chlapcem z ulice. Byl velmi ovlivněn a začal žít život podle básníkova příkladu na okraji společnosti. Školy brzy ponechal a prožil další část svého života. Když to zjistil jeho otec, odmítl mu dále posílat peníze. Syn chtěl dokázat svou samostatnost, zanechal hýření a našel si práci u železnice. Díky nezdravé práci brzy onemocněl a byl přeložen do stanice „na samém kraji světa“. Zdravé prostředí ho brzy postavilo na nohy a byl dále přeložen na úhlednou stanici dobráckého pana přednosty a jeho milých zaměstnanců. Dlouhá idyla a krásný kus jeho života končí jeho svatbou s přednostovou dcerou a následným přeložením. Díky své píli se stal přednostou na docela velkém nádraží, které přetvořil k obrazu svému. Získal vážnost a obdiv u lidí, dokonce i jeho tchán mu nádraží pochválil. Jeho manželství se postupně změnilo od čiré lásky v každodenní rutinu plnou zaběhnutých pravidel (jeho zvyků), doprovázené starostlivým opatrováním jeho manželkou. Poté přišla válka. Válka udělala z jeho úhledného nádraží černou a zaneřáděnou díru. V jeho nitru, znechuceném válkou a ženiným opačným názorem na válku, se vynořilo něco nového a on se stal záškodníkem. Podával válečné informace nepřátelům a později se stal aktérem v ochromování železnic. Po válce se stal za své služby úředníkem a ještě se mu podařilo to dotáhnout docela dost vysoko.
Na závěru knihy hodnotí svůj život z mnoha různých hledisek. Formou dialogu se v jeho nitru hádají různé formy jeho já, hodnotí jeho životopis a dávají mu úplně jiný nádech. Autor se zpovídá ze svých činů. Vycházejí najevo skutky, které do svého příběhu nezaznamenal. Hodnotí různá hlediska různých skutků.
Na závěr dochází k myšlence, že v lidském nitru žije mnoho typů mého „já“ podle kterých by mohl vypadat. Tyto já se ale podle situace střídají ve vůdčím postavení a člověk se tedy stále mění a lidský život obsahuje spoustu překvapení a změn.
18. červenec 2007
4 345×
423 slov
