Čapek, Karel - Válka s mloky

Velmi častým literárním útvarem mnohých prozaiků je generační román sledující osudy nějakého rodu, a to většinou jistou degeneraci od slavných praotců, kteří se prosadili z chudých poměrů, až po naprostou ztrátu morálních hodnot a pozitivní životní energie.Začal bych tedy jakýmsi srovnáním.Čapek zde nepíše román o rodové dynastii, nýbrž o celém živočišném druhu. Nejsme svědky jeho degenerace, ale naopak vzestupu: během několika desetiletí dojde popisovaný druh obojživelníka od divoké formy přes otrocké porobení až po civilizovanou společnost, která si nakonec podmaní celý svět.Ale rozhodně se nedá říci, že by byl tento román o mlocích, je spíše o lidstvu.Mloctvo, jak Čapek označil mločí ekvivalent pro lidstvo, je spíše jakousi záhadnou silou, zdánlivě ovladatelným davem, který se rychle množí a v němž lidstvo vidí svůj pokrok v podobě levné pracovní síly.V poslední kapitole ke čtenáři promlouvá autor, jakožto ten, co si tento příběh vymyslel, a hájí svůj literární počin, že dohnal na stránkách této knihy lidstvo před vyhubení, tím, že on vlastně svými mloky pouze uvedl do provozu mechanismy moderní civilizace z oblasti politické, ekonomické, sociologické, mravní atd., které samotné lidstvo přivedly až na pokraj zkázy.Autor jakoby říká, že to není on, kdo je zodpovědný za konec lidského světa, jsou to lidé sami. On pouze vylíčil, jak by naše civilizace v takovéhle situaci asi reagovala.Ba dokonce se snažil do dění kolem mloků zasáhnout v osobě neznámého varujícího filosofa, ale jak sám říká, jeho snaha byla naprosto marná vzhledem k nezadržitelné zkáze v podobě bezohledné tou- ze po moci a penězích, novém dokonalém světě, ale i v podobě ignorace globálních měřítek a možných rizik v podobě nevyzpytatelných dělníků moře.
Právě ona nevyzpytatelnost a záhadnost je pro tyto velké obojživelníky příznačná.Často mi připadala jako poněkud nepochopitelná představa mluvícího mloka, který si čte noviny, ale je zároveň uzavřen v teráriu zoologické zahrady. Stejně se mi pak zdálo podezřelé, jak tito dělníci moře tak ochotně pracovali na lidských stavbách, aniž by dostávali jinou mzdu než pouhou stravu, přitom již byli natolik inteligentní a organizovaní, že všechny práce zvládali prakticky bez dozoru.Každá živá inteligentní bytost by určitě nemohla být s takovým otrockým stavem spokojena a pokud by byla součástí takto porobené a zároveň vyspělé společnosti, pak by muselo být jistě nevyhnutelné, aby se jednoho dne tato civilizace vzepřela svým vykořisťovatelům. Nicméně mloci, kteří nemají svoji kulturu: literaturu, hudbu a umění vůbec, ale také vlastní názor a postoj k světu, nepotřebovali žádnou revoluci, poněvadž je lidé nechali dělat si pod vodou, co se jim zlíbí. Bohaté společnosti, ale i celé státy a jejich seskupení se naivně domnívaly, že mloci pouze oddaně pracují na jejich stavbách, aniž by měli nějaké vyšší požadavky. Stačily jim pouze potrava, kovy a třaskaviny, společně s některými jinými technickými prostředky, které si mloci neuměli sami vyrobit.Poněkud ale nikomu nedocházelo, že by oni tišší podmořští tvorové mohli jejich suroviny a produkty využít jinak než na jejich vodní stavby.Pod mořem tak vznikala mohutná civilizace s milionovými městy, továrnami a všemi lidskými vymoženostmi.“ Ať si tam pod vodou dělají, co chtějí, hlavně když udělají svou práci, na souš stejně nemůžou“, tak nějak zněl obvyklý názor ředitelů různých hospodářských koncernů. K tomu ještě přistupovaly politické cíle světových mocností, které chtěly mít své mloky lépe vyzbrojené, než mají ostatní země, a tímto způsobem rostla pod mořskou hladinou budoucí zkáza lidstva.Jestli francouzští mloci skutečně bojují proti mlokům anglickým, když dojde k nějakému překročení podmořské hranice, nebo jestli si mloci získané zbraně šetří na velký útok proti celému lidstvu, to nikdo nevěděl.O neznalosti mločího světa svědčí např. úvahy o náboženství: autor potřeboval několik stránek na to, aby společně s fiktivní dobovou dokumentací popsal problém pokřesťanštění mloctva, ale o tom, že si mloci vytvořili vlastní kult, čímž se vlastně celý předchozí problém ruší, se zmiňuje jen asi jedním souvětím, jakožto o věci nepříliš jasné a známé.
Z mloků těží celý svět vzniká nová pevnina, spojují se ostrovy, na mločí spotřebě je založen vzkvétající průmysl. Jenže díky této nevědomosti o životě a úmyslech mločí civilizace, se paradoxně pracovní poměr obrací -jednoho dne již spíš lidé začali pracovat pro mloky, kteří dosud téměř nic nežádali, neboť vše: suroviny, potravu, technologii či jakási lidská (respektive mločí) práva dostali automaticky od lidí.Ale ani hranice pevniny a moře není neporušitelná, hlavně když v mořích a podmořských tunelech dřímá miliardová armáda ozbrojených mloků schopných rozmetat každé pohoří…naše planeta se pomalu mění v jeden velký oceán jen s drobnými ostrůvky, které poskytují mlokům příznivé pobřežní mělčiny a umožňují existenci lidských továren pracujících pro mloky.
Mloci jakožto bytosti bez vlastní svébytnosti a názoru, pouze se smyslem pro praktickou stránku pochopitelně nemohou vůči nám cítit žádnou zášť či radost z našeho vyhlazení. Oni jen potřebují nový životní prostor, je jich příliš mnoho a bude jich ještě více. Pochopitelně se zde nabízí otázka, jestli jim za deset, dvacet let nebude i celá naše potopená planeta malá.Rozhodně bych neviděl žádnou nadějnou vyhlídku šťastného mločího světa.Tyto kroky jsou stejně slepé, jako byly předtím plány na miliardové mločí armády mořských dělníků vyslovované průmyslovými magnáty.
Přesto našel autor jisté řešení, i když jej jen tak nastínil na konci knihy: mloci by se mohli sami vyvraždit ve velké mločí válce- mloci proti mlokům, lidstvo by tak mohlo začít téměř od začátku jako po biblické potopě světa.
Román má jen málo postav, které by nebyly pouze postavičkami v drobných epizodkách.
Kapitán Vantoch (van Toch), typ bouřlivého dobrodruha se srdcem romantika, který vlastně mloky objevil pro dnešní civilizaci, ale který k nim cítil i jistý osobní vztah.Naproti němu stojí ředitel průmyslového koncernu G.H. Bondy, který mloka snad ani nikdy neviděl a který se pouze snažil dosáhnout svých majetkových a mocenských cílů pomocí pracujících mloků.Mezi nimi stojí obyčejný člověk- vrátný Povondra, jehož postava se táhne celou knihou, když na sebe bere zodpovědnost za to, že tenkrát pustil kapitána Vantocha do Bondyho kanceláře.Nejprve je pyšný na svůj instinkt, který lidstvu zajistil velikou mločí dobu, nakonec se však téměř zhroutí když zjistí, že mloci brzy potopí i vnitrozemskou, zdánlivě nepotopitelnou Prahu. Jeho přístup k mločímu nebezpečí, že je to věc pouze států, které mají moře, poněkud odráží stav společnosti v nečinnosti při rostoucím nacistickém nebezpečí a dodnes častý názor,že co je daleko, to se nás netýká.
Román je rozdělen do tří částí. První je pojmenována podle vědeckého názvu tohoto mločího druhu Andrias Scheuchzeri. Pojednává o tom, jak se vlastně mloci objevili a píše o nich spíše jako o živočišném druhů, jako o vědecké senzaci.Autor volí většinou formy vyprávění drobných epizodek, které stmeluje publicistickým způsobem psaní a stylem literatury faktu, zde samozřejmě fiktivní.
V druhé části Po stupních civilizace autor mapuje cestu mloků z otrockého stavu porobenosti až po vlastní civilizaci, která ale spíše kopíruje tu lidskou, ale jen v ryze praktických rysech. Autor zde vystupuje jako ten, kdo shromažďuje dobové materiály- hlavně ze sbírky novinových výstřižků pana Povondry- a snaží se vytvořit jakési shrnutí mločí doby.Kromě novinářské řeči autora-se zde setkáme s nepřeberným množstvím fiktivních dobových materiálů, které udávají i vizuální ráz knihy.
Třetí část Válka s Mloky již popisuje samotný konflikt dvou civilizací a katastrofickou vizi světa.Dobových materiálů i podrobné vyprávění různých epizodek je zde mnohem méně a převládá shrnující jakoby zpravodajský text.
Na závěr pak promlouvá sám autor, který se zatím skrýval v pozadí a nabízí nám řešení v podobě války mloků proti mlokům.
Román je plný varování před krátkozrakou společností, která chce jen rychle zbohatnout a která nevidí nebo nechce vidět rostoucí nebezpečí, ale zároveň i satirického humoru, při kterém jsem se mnohdy velmi dobře bavil.