Renesance z francouzštiny znovuzrození, počátky 13. a 14. století v Itálii. Obrací se k antickému ideálu krásy a dobra, proti představě božího státu si vytváří představy o lidské formě vlády, proti křesťanskému ideálu pokory hlásá kult smyslů a příklon kradostem pozemského života. Hlavní revoluční ideou se stává uvědomělý individualismus proti středověkému univerzalismu.
Světoznámý španělský renesanční román, jenž uvedl do literatury typ postavy komicky vyjadřující rozpor mezi skutečností a iluzí. Hrdinou románu je šlechtic (hidalgo, zeman), poblázněný četbou rytířských románů, který se vydá na pouť za ideálem svého srdce, vysněnou Dulcineou. S romantickým ideálem však kontrastuje vzhled vytáhlého stárnoucího rytíře i jeho ubohá herka Rocinante. Na cestě se rytíř setká s množstvím překážek a protivenství, které zdůrazňují rozchod iluzí s realitou. Děj dvojdílného románu se člení v mnohá komická rozhodnutí, která zažije šlechetný don Quijote se svým přízemním sluhou, sedlákem Sanchem Panzou: boj s větrnými mlýny, setkání s mezkaři, příhoda s kupci, zápas s měchy vína aj. Některé příběhy odhalují pravou tvář španělské společnosti (příhoda s galejníky); jiné jsou literárními parodiemi na rytířské a pastýřské romány. Děj prokládá autor množstvím epizodických vyprávění, jež jsou spojena motivem cesty, pouti, poznání. Vzájemné sbližování postojů obou protagonistů vrcholí ve 2. díle Sanchovy vlády nad ostrovem", v níž se odráží tradiční motiv utopický. Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha byl opatřen dedikací vévodovi de Béjar (I) a hraběti de Lemos (II), Předmluvami ke čtenářům (I,II) a úvodní parodickou kratičkou básnickou antologií ke slávě knihy a jeho hrdiny. Cervantes zachytil celý žánrový rejstřík dosavadního románu: boří babylónskou věž" rytířských románů, paroduje román a novelu pastýřskou, román utopický a dobrodružný, vstřebává podněty románu pikareskního. Don Quijote je tedy komický i tragický zároveň. Literaturu dělíme podle zemí na itálskou: dante alighieri: božská komedie, nový život, giovanni boccacio: dekameron, francesco petrarca: zpěvník (sonety pro Lauru). Ve francii působil francois villion: malý a velký testament, odkaz a závěť. Ve španělsku Lope de Vega: král je nejlepší soudce, fuente ovejuna, zahradníkův pes a nakonec Saavedra: důmyslný rytíř Don Quichote de la Mancha. V anglii půspbil William Shakespeare. Mezi české humanisty řadíme bahuslav hasištejnský z lobkovic: žaloba k svatému václavu, jan blahoslav: filipika proti misomusům, bible kralická a václav hájek z libočan: kronika česká.
Španělský prozaik, dramatik i básník, vrcholný představitel renesančního období tzv. zlatého věku španělské literatury a jeden z největších světových spisovatelů vůbec.Prořil pohnutý život plný strádání: zranění v námořní bitvě ho připravilo o ruku, zajetí tureckými piráty skončilo pětiletým otroctvím v Alžírsku a i v osobním a podnikatelském životě se projevil jako beznadějný smolař. Nedokázal se uživit ani literaturou, ačkoliv tento dvoudílný román se hned po vydání setkal s velikým ohlasem.
25. listopad 2007
11 988×
449 slov
