Henri Charriére se narodil roku 1906 ve Francii. Patřil k pařížskému podsvětí, kde mu pro jeho zálibu v oblecích a vázankách začali říkat Motýlek.
Prožil mimořádný život, který vypráví ve svém autobiografickém románu.
V jeho 25 letech ho zatknou za vraždu, kterou nespáchal. I když proti němu není jediný důkaz, je odsouzen na doživotní nucené práce v trestanecké kolonii na ostrovech ve Francouzské Guayaně. Mezi vězni si ihned získává respekt a přátele. Neztrácí naději a začíná plánovat útěk a pomstu.
V trestanecké kolonii se seznámí s bývalým vězněm Ježíšem. Ten mu má sehnat loď, na níž se chtějí dostat na ostrov jiného státu. Motýlek chce uprchnout ještě se dvěma přáteli, z nichž jeden je homosexuál. Ten si domlouvá na každý večer schůzku s arabským poskokem, který je má hlídat. Při jedné z takových schůzek Araba omráčí železnou tyčí od postele. Stejným způsobem odstraní i stráže, přelezou zeď věznice, který jim poradí, aby si sehnali lepší loď. Pošle je na Holubí ostrov, kde žijí malomocní. Od těch dostanou také jídlo, pití a oblečení. S pomocí odlivu pak odplují na volné moře.
Tak se v pořádku dopraví až na Trinidad, odkud ale musí po pár dnech znovu odjet. Při této další cestě je chytí a zatknou v Kolumbii.
Tentokrát uprchne Moty sám s jedním místním vězněm, který se vyzná v okolí. Ten ho dovede až na hranice Kolumbie a Venezuely, kde žijí Indiáni. Tam Moty zůstane asi 7 měsíců spolu s jedním z tamních kmenů. Dostane za ženu jednu dívku, jménem Lali a později i její sestru Zoraimu. I když se tam Henrimu líbí, nemůže přestat myslet na pomstu a odejde.
V Kolumbii ho opět zatknou a -po dvou neúspěšných pokusech o útěk- znovu vrátí do trestnice ve Fr. Guayaně.
Tam je odsouzen na 2 roky do káznice, kde je každý na cele sám, kde nikdo nesmí mluvit a kde se dveře cely smí otevřít jen na rozkaz velitele káznice.
Když po dvou letech vyjde Motýlek ven (také díky pomoci jeho přátel, kteří mu tajně nosili jídlo) a trochu se zotaví, začne připravovat další útěk. Jeden z vězňů ho ale prozradí veliteli a ten ho chytne při činu a odsoudí na 8 let opět do káznice (také za zabití svého udavače-nechal ho, aby vytáhl nůž první, a tak mohl Moty říct, že se bránil).
Po roce a půl se změní ošetřující lékař. Není mu jedno, jak s vězni zacházejí a vymůže pro ně procházky na slunci a později i koupání v moři. Tak může Moty ukázat, že si káznici nezaslouží. Když se totiž topila velitelova dcera, skočil pro ni do vody, i když bylo kolem hodně žraloků. Za tento čin mu doktor vymohl zrušení trestu v káznici "ze zdravotních důvodů".
Tak se tedy dostal po dvou letech znovu ven do tábora.
Po nějaké době se snažil utéct z blázince, do kterého se nejdřív pracně dostával, a když útěk nevyšel, tak se z něj ještě pracněji snažil dostat ven. Ale podařilo se mu to.
Venku si našel místo na nehlídané straně ostrova, kde narážely na skály veliké vlny, které byly schopny odnést člověka daleko do moře. Motýlek po pár pokusech zjistil, že po šesti menších, přichází sedmá, největší vlna, která by ho nevrátila zpět a neroztříštila by ho o skálu.
Na té později uteče na pytli naplněném kokosovými ořechy). Po dvou dnech se dostane k pevnině, pak do džungle a odtud až do Anglické Guayany…..
životopisný román - touha po svobodě
francouzská společnost - krutá, nezajímá se o odsouzené vězně, je nespravedlivá (každý se může změnit)
zmiňuje se o válce - pro vězně znamená jen zpřísněné tresty a pravidla
popisuje společenství vězňů - 2 skupiny - paďouři = práskači, podrazáci
- těžcí = drží při sobě, nikdy na nikoho nic neřeknou, …
22. září 2007
5 912×
609 slov
