V knize je několik povídek, které si po cestě do Canterbury vyprávějí lidé- Rytířova povídka, Mlynářova povídka, Šafářova povídka, Kuchařova povídka, Juristova povídka, Povídka ženy z Bathu, Fráterova povídka, Povídka půhončího, Povídka oxfordského studenta, Kupcova povídka, Panošova povídka, Statkařova povídka, Jeptiščina povídka, Povídka kanovníka sluhy, Povídka doktora medicíny, Odpustkářova povídka, Lodníkova povídka, Povídka o panu Topasovi, Povídka o Melibeovi, Mnichova povídka, Povídka jeptiščina kněze, Správcova povídka, Farářova povídka. Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, Praha 1985. Počet stran 253.
Spisovatel, oficiální a byrokrat, vynikající anglický básník před William Shakespeare. Geoffrey Chaucer je připomínán jako autor Canterbury příběhů, které patří mezi největší epická díla světové literatury. Chaucer se rozhodujícím způsobem přispívají k anglické literatury v písemné formě v anglickém jazyce v době, kdy byl hodně soudního poezie stále tvoří v Anglo-Norman, nebo latina. Přestože strávil jednu ze dvou krátkých období v nemilosti, Chaucer žil celý život v blízkosti centra anglické moci. Jeho první báseň, vyprávění, kniha vévodkyně, byl pravděpodobně psaná krátce po smrti Blanche, vévodkyně z Lancasteru, první manželka John Gaunta, v září 1369. Bylo to z velké části založeno na francouzských zdrojích, zejména Toman de la Rose a několik děl Guillaume de Machaut.. Jeho další důležitou práci, Dům slávy, byl napsán mezi 1374 a 1385, a čerpat z děl Ovidia, Vergilia a Danteho.
Když nastalo jaro lidé touží vydat se na pouť a jdou do Canterbury. Když byl Geoffrey v hospodě, kam také přišlo dvacetdevět lidí, kteří chtěli do Canterbury a proto ho vzali mezi sebe. Byl mezi nimi rytíř, panoš, jeptiška, mnich, frater, kupec, klerik z Oxfordu, jurista, statkář, kuchař, lodník, doktor medicíny, žena z Bathu, farář, mlynář, správce, šafář, půhončí, odpustkář. Odpustkáře napadlo, aby si cestu do Canterbury zkrátili, budou si vyprávět dvě povídky. Jednu cestou tam a druhou cestu zpátky. Bude se soutěžit o nejlepší povídku, kdo to vyhraje, tak se nají na účet ostatních. Všichni s nadšením souhlasili. Začal vyprávět rytíř, protože si vytáhl nejkratší los…. Ale mě nejvíc z povídek zaujala Jeptiščina povídka a Povídka doktora medicíny.
Vystupují zde Cecílie, která už odmalička byla vychovávána ve víru v Krista. V útlém věku se musela provdat za muže Valeriána. V noci mu řekla, že má anděla a jestli jí ublíží tak mu anděl taky ublíží. A Valerián jestli jí měl uvěřit musela mu toho anděla ukázat. Proto ho poslala za světcem Urbanem, ten ho pokřtí. Vrátil se domů, uviděl Cecílii a vedle ní anděla. Ten jim dal věnce, které musejí opatrovat. Anděl mu nabídl odměnu za to, že věří v Krista. Valerián má bratra, které ho miluje a chce, aby také věřil. V tom se bratr Tiberius objevil a ucítil věnce, které dostali od anděla, ale neviděl je. Cecílie ho přesvědčovala, aby se zřekl svých modlib začal věřit v jednoho Boha. Ten jí uvěřil a dostávalo se mu takové milosti, že vždy a všude viděl božího anděla. Potom je úředník města Řím předvedl před prefekta Almachia. Ten je nechal odvést před Jupiterovu sochu. Potom je odvedli vykonat oběť ,ale kadidlo nezapálili ani oběť nevykonali, jen pokorně poklekli pomodlili se k Bohu a tak je popravili. Brzy na to si dal Almachius přivést i Cecílii., aby se veřejně obětovala Jupiterovi. Jenže Cecílie si stála za svým a ctila svého boha a proto ji zavřel do lázně a celý den pod ni přikládali na oheň. Ale ona nic, ani kapka potu. Proto jí nechal popravit. Tři rány, ale ona stále žila. A tak jí tam nechal. Křesťané ji zabalili do rubáře. Tři dny byla v mukách a však i přesto je učila víře. Když pak skonala, odnesl ji svatý Urban a v noci jí pohřbil mezi ostatní svaté.
Hlavní postavy:
Jeptiška Cecílie- věřící v Boha, která si za svou vírou stojí i za cenu smrti. Ve víru učí i všechny ostatní
Valerián- vzal si Cecílii a díky ní začal věřit v Boha.
Almachia- zlý prefekt, který chtěl přinutit, aby všichni uctívali Jupitera.
Myslím, že každý by si měl stát za svým názorem a vůbec sám za sebou. Když to neudělá jen ztrácí svou osobnost.
Ukázka z díla
V noci pak řekla manželovi: „Mám anděla, ten mě miluje velkou láskou a střeží mě, ať bdím či spím, a kdybys mi jakkoli ublížil, hned tě skolí, třebas jsi mladý; ale když mě budeš cudně milovat, on tě bude milovat jako mě a zjeví se ti ve vší nádheře,“
Žil rytíř, který se jmenoval Virginius a ten měl dceru, která byla tuze krásná. Když šla do chrámu, uviděl jí tam soudce Appius, který dívku chtěl dostat. Věděl, že násilím to nepůjde, a protože byl lstiví, poslal pro písaře Klaudiuse, řekl mu co chce udělat a on musel o tom mlčet. Když jednou rozhodoval o sporech, přišel i Klaudius. Ten obvinil Virginia, že m jednu z jeho otrokyní. Aniž by Virginius stihl něco říct, soudce vynesl rozsudek a ať předá dívku soudu. Virginius radši svou dceru zabil, než aby jí předal soudci. Ten ho chtěl nechat oběsil, ale dav mu šel na pomoc. Lidé měli podezření, že žaloba, která byla podána vymyslel sám Appius. Proto ho uvrhli do vězení, kde se zavraždil. A Klaudiuse nechali oběsit. Žádný hřích nezůstane bez odplaty.
Hlavní postavy:
Virginius- milující otec, který pro svou lásku k dceři jí i zabil.
Dcera- krásná a pro svou krásu musela umřít.
Appius- chtěl dívku pro sebe a nedomýšlel následky.
Jak je na konci věta “Zde každý vidí, že hřích nezůstane bez odplaty, a já vám radím, zatraťte hřích, než hřích zatratí vás“, já si myslím, že dnes už ty hříchy ať už velké nebo malé nejsou tolik trestány. A když někdo někoho chce pro jeho krásu nebo jiné přednosti, tak už to není takový problém jako dřív.
Ukázka z díla
Virginius vyskočil a chtěl vyvrátit písařovu žalobu, než však mohl vyložit svou věc a předvolat svědky na svou podporu, vynesl soudce spěšně rozsudek a řekl:
„Nařizuji, aby tento písař dostal zpátky svou otrokyni. Přiveďte ji a předejte soudu. Tak zní můj rozsudek.“
matuskova22
28. prosinec 2012
10 186×
994 slov
