Christiane, F - My děti ze stanice ZOO

Stručná charakteristika děje:

Kniha vypráví příběh čtrnáctileté Christiane, která se spolu se svými rodiči a mladší sestrou přestěhuje z německého venkova do velkoměsta – Berlína. Během několika měsíců se její život od základů změní.
Ve svých dvanácti letech se v evangelickém centru pro mládež setká s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzy se z ní stane narkomanka, která si potřebuje nejméně dvakrát denně píchnout heroin. Protože však nemá dost peněz na svoji denní dávku, musí si na ni, jak už se stává, vydělávat prostitucí…

Hodnocení knihy:

S Christianou F., které bylo tehdy patnáct let, se na začátku roku 1978 v Berlíně, kde musela vypovídat jako svědkyně při soudním procesu, setkali dva němečtí reportéři. Domluvili se s ní na rozhovoru, který jim měl pomoci při sběru materiálu o situaci mladistvých. Na rozhovor si vyhradili dvě hodiny, ze kterých se nakonec staly dva měsíce. Právě z magnetofonových záznamů jejich rozhovorů vznikla tato kniha.
Christiane měla na knize zájem, protože si přála, aby už konečně bylo prolomeno mlčení o drogové závislosti dospívajících. Dokonce i členové její narkomanské party a jejich rodiče toto dílo podpořili a byli ochotni poskytnout své fotografie a jména, aby tak posílili jeho dokumentární charakter.
Prolíná se zde tedy povídání Christiane s povídáním její matky, vedoucím psychosociální poradny a vedoucím evangelického centra. Díky tomu má čtenář možnost nahlédnout na problém toxikomanie z obou stran a vytvořit si tak na drogovou problematiku svůj individuální názor.
Myslím, že Děti ze stanice ZOO naprosto splnily svůj účel a hlavně v osmdesátých letech se podílely na medializaci dříve odmítané a ututlávané problematiky mladistvých.

Úryvek z knihy:

Napíchla jsem si žílu a vtáhla trochu krve. Několikrát jsem ten fet přefiltrovala, jenže to moc nepomohlo. A pak se to stalo. Jehla se ucpala. To je snad vůbec to nejhorší, co se může při píchání stát, když vyteče krev, která se vtahuje do stříkačky, tak je všechno v háji. Pak už nezbejvá nic jinýho, než všechen fet vyhodit. Proto jsem za žádnou cenu nechtěla jehlu z žíly vytáhnout. Zmáčkla jsem stříkačku vší silou, abych tu špínu protlačila ven. Měla jsem štěstí. Podařilo se mi to. Natáhla jsem ještě jednou, chtěla jsem si píchnout i ten poslední zbytek ze stříkačky, ale jehla se znovu ucpala. Dostala jsem vztek. Znovu jsem se do toho vší silou opřela. Píst vyskočil a krev se rozstříkla všude kolem…