Cicero, Markus Tullius - Dvě rozmluvy

Překlad: Jan Reiniš
Vydavatelství: Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1960

Obsah
Knihu Dvě rozmluvy napsal M. T. Cicero ve velice bouřlivém roce 44 př. n. l., který byl rokem převratů změn. První část, Kato Starší o stáří, byla napsána těsně před vraždou císaře Caesara. A druhá část, Laelius o přátelství, byla napsána prý krátce po Caesarově vraždě. Kato se zaměřuje na stáří jak z technického hlediska tak z hlediska filozofického. Velice často používá přímé řeči a cituje různé římské dějepisné události, čímž vtahuje čtenáře do děje. Cicero také nenápadně naráží na politickou a hospodářskou situaci v Římě. Ve druhé části pojednává Laelius o přátelství. Velice často naznačuje, že přátelství není pouze zábava, ale závazek. Také stanovuje pravidla přátelství. Například když má váš dobrý přítel problémy a vy ho litujete tak to je vlastně sebelítost a ta je zavrženíhodná. Cicero též pojednává o lásce, kterou dělí na tři části - 1. Láska dítěte k matce (tzv. pudová) 2. Lidská láska (láska ženy a muže) a 3. Agapé (láska k Bohu). Ve druhém díle se vyskytuje také Scipion, skrze něhož může Laelius snadněji vysvětlit své téma.

Epitaf
Markus Tullius Cicero
(nar. 3. 1. 106 v Arpinu a zavražděn 7. 12. 43. př. Kr.)
Byl největším řečníkem, politikem, spisovatelem a filozofem své doby.
Vystudoval v Římě u nejlepších právníků a řečníků a dále se zdokonaloval během svého dvouletého pobytu v Athénách a na Rodu.
Řečnickou a právnickou kariéru zahájil roku 81 př. Kr. K Jeho nejslavnějším řečem patří jeho žaloba L. Verra pro vydírání provincie Sicílie (r. 70). V roce 76 začal svou politickou kariéru a roku 63 byl zvolen konzulem. Jako konzul pronesl spoustu mezi něž patřila i řeč proti Marku Antoniovi, tzv. Filipiky (44-43), jež mu vynesly smrt. Z Cicerových spisů se zachovalo 158 řečí, jeho teoretické spisy o řečnictví (O řečníku, Autobiografický Řečník), politicko-filozofické spisy (O státu, O zákonech, O povinnostech) a bohatá korespondence.

Ukázka

Kato Starší o stáří
„Stáří prý již nemá tělesné síly.“  Na stáří se však ani nevyžadují. Proto je také jak podle zákonů, tak i podle zvyklostí osvobozen náš stařecký věk od takových úkolů, které nelze vykonávat bez tělesných sil. Dokonce však nejsme nucení konat nejen, co podle svých sil nejsme sto vykonávat, nýbrž i věci na které nám naše síly ještě postačují.

Laelius o přátelství
Jak se to má se vznikem přátelství, můžeme pozorovat i na některých zvířatech, která do jisté doby milují svá mláďata a také jsou od nich milována, takže se tu jasně jeví vřelý cit. A to je u člověka mnohem zřetelnější především podle té lásky, která panuje mezi dětmi a rodiči a kterou nelze zrušit leda jen nějakým hrůzným zločinem.

Výklad
Děj dialogu „Kato Starší o stáří“ je položen do roku 150 př. Kr. Vedle úvodu , ve kterém se vychvaluje vědecká činnost, kterou je možno zejména ve stáří rozvíjet, a v němž se uvádějí historické příklady významných starých lidí z řeckých a římských dějin, tvoří další část knihy vyvracení tvrzení typu: stáří oslabuje tělo, odmítá nám tělesné slasti a není daleko od smrti.
Dialog „Laelius o přátelství“ se odehrává v roce 129, několik dní po náhlé smrti Scipiona mladšího. Jeho druh a partner z prvního dialogu Gajus Laelius tu vzpomíná se svými zeti Gajem Fanniem a Quintem Muciem Scaevolou na Scipiona, s nímž je pojilo příslovečné přátelství a vykládá potom na jejich prosbu své názory na přátelství obecně. Setkáme se zde též s epikurovým učením o smrtelnosti duše. V tomto dialogu postupuje Cicero takto: 1-4. kapitola úvod, 5-7. kapitola jeho názor na přátelství, 8-10. kapitola podstata přátelství, 11-26. kapitola „předpisy“ přátelství a 27. kapitola závěr.
Dialog „O přátelství“ má o hodně víc filozofického obsahu než dialog „O stáří“.