Dalimilova kronika

Bibliografický záznam :Autor :(údajně) Dalimil, překladatel :Milan Maralík, nakladatelství :ELK, místo a rok vydání :Praha, 1948.
Téma: Shrnutí dějin počínajících stavbou babylonské věže a zmatením jazyků, přes stěhování národů, osídlování našeho území, vládu Přemyslovců, až do období nástupu Jana Lucemburského na český trůn (obsahuje sepsání dějin které jsou obsaženy v Kosmově kronice).
Látka : º Kronika zahrnuje období, kdy byla postavena babylonská věž ( o babylonské věž se píše jen namátkou, poté je zde veliká propast, na kterou navazují až české dějiny od 9. století ) až po rok 1310 (14.století), kdy se Jan Lucemburský stává českým králem.
Fabule : (Část kroniky : XXXII – XLI): Tento úsek popisuje dějiny od úmrtí Boleslava Litého (bratr sv. Václava; kolem 10. století). Po jeho smrti na stolec nastoupil jeho syn Boleslav Štědrý, který byl velkým podporovatelem křesťanství (postavil 20 kostelů a založil město Mladou Boleslav), jeho Praze vymohla biskupství. Prvním biskupem se stal Sas Dětmar, druhým byl Slavníkovec Vojtěch (byl zabit r.997 v Prusku). Po smrti Boleslava Štědrého se králem stává jeho syn Boleslav Skoupý a Slepý, který se nedožil mnoha let. Měl dva syny : staršího Oldřich ( kterého koupil polský král Mezka) a mladšího Jaromíra. V té době byl nejmocnější rod Vršovců (jejichž starostou byl Kochan), kteří chtěli vyhubit knížecí plod, což se jim nepovedlo. Dále se dozvídáme o pěti svatých a skromných bratrech, také o příběhu jak vznikl hrad (který našel kníže Oldřich), Přimda (hrad Přimda proto, že ho Oldřich přidělil jakémusi panu Přimdovi), ale to už trochu spadá pod dějiny německé.Tato část kroniky je zakončena asi v 10. století, kdy si Oldřich vezme za ženu krásnou selskou dceru Boženu, s níž má syna Břetislava.
º Příběh ( dějiny ) vypráví ( vypravěč ) Dalimil.
Postavy : Hlavní postavy : Boleslav Litý - Bratr Václava I.
Boleslav Štědrý
Dětmar
Vojtěch
Oldřich – Založil Sázavský klášter.
Božena
Břetislav – Syn Oldřicha a Boženy.
Jazyk : Typickým prvkem pro celé dílo (kroniku) je především dvojverší ( dvojice veršů spojených týmž rýmem ) a nestálý počet slabik ve verši. Často se zde objevují přísloví, úsloví a podobenství (především z přírodního světa). Dílo je psáno staročeštinou.
Styl: Raději sě chciu s českú sedlkú smieti,
než královnu němečskú za ženu jmieti.
Vřeť každému srdcě po jazyku svému,
a proto Němkyně mieně bude přieti liudu mému.
Němkyně němečskú čeleď bude jmieti,
a němečsky bude učiti mé děti.
A proto bude jazyka rozdělenie,
a ihned země jisté zkaženie.

Dalimil : Podle úrovně díla soudíme, že pocházel ze šlechtického rodu. Určitě měl vzdělaní na duchovenských školách, ale knězem nebyl. Byl to všestranně vzdělaný kronikář – znal nejen starší české kroniky, ale také středověkou a evropskou literaturu, antické pověsti i římské dějiny, legendy i zvířecí bajky. Dalimilovým nejvyšším zákonem byla povinnost člověka k národnímu společenství a láska k národu, a proto je velmi kritický ke svým krajanům. Dalimil kritizuje hlavně šlechtu. Dalimil usiluje o stručnost, má výborné dramatické nadání. Dalimilův humoristický sklon svědčí o jeho reálném vztahu k životu.