I. Obsah díla:
Jak už sám název napovídá, jedná se vlastně o životopis jistého Davida Copperfielda, který zde vypisuje svůj příběh z vlastního pohledu, s větším ohledem na své pocity a myšlenky.
David Copperfield se narodil jako pohrobek v Blunderstone, v Suffolku. Vyrůstal v domě se svou maminkou a služebnou Pegotty, dokud se o jeho matku nezačne zajímat jistý pan Murdstone. Mladý David odjede na týden s Pegotty do Yarmouthu, přístavního městečka, kde ve staré lodi bydlí Daniel Pegotty (bratr služebné), paní Gummidgeová a Ham s Emilkou, do které se David zamiluje a do konce života na ní vzpomíná jako na svou dětskou lásku.
Když se vrátí z Yarmouthu, čeká na něj doma v Havraním hnízdě překvapení: zatímco byl pryč, maminka si vzala pana Murdstonea za manžela. Ten si zve na pomoc svou sestru, Janu Murdstoneovou, a společně přebírají nad celou domácností a nad výchovou mladého Davida Copperfielda vedení. Jeho „výchova“ však spočívá v krutém zacházení a tak se uzavírá do sebe a jeho přáteli se stávají knihy po tatínkovi, neboť i jeho maminka je pod vedením Murdstoneových a nemůže trávit čas s Davidem. Dokonce i při domácím studiu se nemůže za přítomnosti těchto tyranů soustředit, za což je tvrdě potrestán. V sebeobraně pana Murdstonea kousne do ruky, což se stane záminkou, aby Davida poslali do Salemské školy. A tak se po několika dnech strávených zavřený v temném pokoji ocitá na povozu pana Barkise, který po něm posílá Pegotty vzkaz, že by měl zájem.
Do Salemské školy ho zavede jeho třídní profesor, pan Mell, na první pohled chudý a ubohý, avšak snad jediný učitel, který si neosvojil praktiky krutého ředitele Creaklea. Mladý Copperfield zde musí ze začátku nosit potupnou cedulku s nápisem „Pozor, kouše“ a seznamuje se se spolužáky, z nichž obdivně vzhlíží ke Steerforthovi, jedimé žáku, nad nímž nemá pan Creakle moc. Jeho soupeřem je Traddles, ačkoli nikdy proti Steerfothovi nevznesl křivé slovo ani ho neudal. Po večerech jim vypráví příběhy z otcových knih a tak mu čas rychle ubíhá. Mezitím si dopisuje s Pegotty i s jejími příbuznými z Yarmouthu, kteří (Ham a pan Pegotty) ho také přijeli navštívit.
Když se na prázdniny konečně vrací domů, zjišťuje, že jeho maminka má děťátko. Celý den spolu se služebnou prožijí v klidu, ale když se vrátí Murdstoneovi, vše se vrací do starých kolejí. Během prázdnin si všiml, že už se maminka nesnaží ani oponovat rozhodnutí slečny Murdstoneové, co se domácnosti týče a postupně chřadne. To už se ale blíží škola a mladý David se nemůže dočkat Steerfortha.
O svých narozeninách v březnu si ho pan Creakle nechá zavolat a oznamuje mu, že jeho matka i sourozenec jsou po smrti. Druhý den tedy odjíždí do Blunderstoneu, aby se zúčastnil pohřbu. Setkává se s pohřebníkem, panem Omerem, jeho dcerou Minnie a čeledínem Joramem. Po pohřbu zůstává několik dní doma a poté ho pan Murdstone posílá pracovat do podniku pana Quiniona v Londýna a „ve věku desíti let jsem se stal malým otrokem u firmy Murdstone & Grimby.“ (útisk; křivda ve společnosti).
David Copperfield je ubytován u pana Micawbera, „obtloustlého muže středních let, ve hnědém svrchníku, černých kalhotách a střevících, chlapíka, který neměl na své veliké, lesklé hlavě víc vlasů, než je jich na vejci. Jeho širokánská tvář byla obrácena přímo ke mně; jeho šaty byly ošumělé, ale límeček u košile imposantní; v ruce držel jakousi lehkou hůlku se dvěma velikými pocuchanými třapci; u kabátu mu visel monokl – teprve později jsem zjistil, že pro ozdobu, protože se jím díval jen zřídka a pak neviděl vůbec nic.“ Pan Micawber a jeho rodina na něj dělají hluboký dojem a přes jejich finanční potíže se stávají velmi dobrými přáteli. Díky dluhům se pan Micawber dostává dokonce do vězení pro dlužníky i s věrně milující paní Micawberovou a jejich potomky.
David Copperfield se tehdy ze zoufalosti rozhodne uprchnout ke své tetě Betsey Trotwoodové, která byla u toho, když se narodil. Ačkoli ví od Pegotty jen matně, kde bydlí (kdesi v Doveru), vyčerpaný dojde ke svému cíli. Po odříkání svého příběhu se ho teta ujímá a nechává několik dní ve svém domě, kde se seznamuje se služebnou Janetou a s podivným panem Dickem, na jehož rady Betsey Trotwoodová nedá dopustit a o němž tvrdí, že ho nikdo kromě jí nemůže pochopit. Na pozvání se setká s Murdstoneovými, přičemž se rozhodne, že David zůstane u ní. A tak začíná další, lepší kapitola v jeho životě.
Začíná navštěvovat školu v Canterbury a proto bydlí u pana Wickfielda, dobrého přítele tety Betsy. V jeho domě mu je poskytnuto rodinné pohodlí a klid, ačkoli celou rodinu tvoří jen pan Wickfield a jeho dcera Agnes, jejíž matka zemřela při porodu. V domě se setkává s Uriášem Heepem, který sem dochází čerpat vědomosti z knih a tak „prohlubovat své právnické znalosti“. Znovu se setkává s panem Micawberem a na večeři poznává svého profesora, doktora Stronga, a jeho o mnoho let mladší ženou Annou. Ve škole se z počátku cítí nejistý kvůli obavám, že ho při jeho cestě do Doveru někdo z žáků viděl otrhaného na ulici. „Co by řekli ti, pro něž patrně peníze ničím jistě nejsou, kdyby věděli, jak jsem vyškraboval z kapsy svůj půlpenny na denní porci salámu, piva nebo puddingu? Jak by se na to dívali ti, jichž se nedotkl londýnský život a londýnské ulice, kdyby se dověděli, jakým jsem znalcem některých temných stránek – ta hanba! – londýnského života?“ (posuzování podle majetku). Brzy však přivyká novému životu a dospívá v mladého muže.
Když dokončí školu v Canterbury, tete Betsy ho vybízí, aby pobyl v Londýně a u Pegotty, která si mezitím vzala Barkise, a popřemýšlel o své budoucí profesi. V Londýně potkává svého starého přítele ze Salemské školy, Jamese Steerfortha a s ním také odjíždí do Yarmouthu. Když se vrátí, je rozhodnut, že se stane proktorem, a nastupuje na učení do Doctor´s Commons. V Londýně si pronajímá svůj byt, kam si zve hosty a staré známé. Po jednom takovém večeru, kdy pozval Steerfortha s kamarády a kde se opije, ho Agnes upozorní, že Steerforth je jeho zlý anděl, to však Copperfield odmítá.
Dozvídá se také, že Uriáš Heep miluje Agnes a zpozoruje, že má určitou moc nad panem Wickfieldem. V těch dnech se vážně zamiluje do dcery svého nadřízeného, pana Spenlowa. Dora, jak se ona vyvolená jmenuje, má za chůvu slečnu Murdstoneovou, což Davida překvapí. Přesto Doře vyzná lásku a tajně se navštěvují a píší si.
V Londýně potkává Tomáše Traddlese a obnovuje s ním staré přátelství. S překvaením zjišťuje, že Traddles bydlí u pana Micawbera a tak se šťastně shledá i jeho rodinou, která má opět finanční potíže a proto pan Micawber podal inzerát na uplatnění svých schopností v práci..
Na pozvání se znovu ocitá na návštěvě u Steerfortha, který se s ním loučí a prosí za odpoištění ačkoli David prozatím nechápe proč.
V té době umírá pan Barkis a tak Copperfield jede do Yarmouthu naposledy se s ním rozloučit. Stane se však ještě horší věc: Emilka si měla brát Hama, ale ten večer utekla se Steerforthem. Pan Pegotty, Ham i ostatní jsou z toho zničení a tak se David Copperfield, Pegotty a její bratr vydávají společně do Londýna, kde Daniel Pegotty začíná svou pouť, aby našel znovu svou milovanou neteř Emilku.
Zamilovaný David se zasnoubí s Dorou a nepřestává se svěřovat Agmnes, kterou miluje jako svou sestru. I Traddles je zasnouben s jistou Sofi z Devonshiru, která má plno sourozenců a stará se o domácnost a proto se nemohou vzít hned.
Do Londýna přijíždí Betsey Trotwoodová, aby svému synovci oznámila, že je na mizině. Naštěstí pan Dick sežene práci: opisuje nějaké spisy. I David začíná ráno a večer pracovat u pana Stronga na jeho slovníku a tak nemusí opustit Doctor´s Common a pokračovat ve studiu.
Jednoho dne se pan Spenlow (díky slečně Murdstoneové) dozví o jeho lásce k Doře a nesouhlasí s tím. Copperfield je zklamán, ale za nějakou dobu se dozví, že pan Spenlow vypadl z kočáru a zemřel. O jeho dceru se začaly starat její tety a ty daly později souhlas ke svatbě.
Mezitím se Uriáš Heep stal spoluvlastníkem Wickfieldovy firmy. Jeho písařem se stal pan Micawber, na jehož inzerát odpověděl právě Uriáš Heep. Jeho slizké chování se teď Davidovi ještě víc hnusí, neboť ví, že drží pana Wickfielda v šachu. Navíc způsobil rozkolky mezi doktorem Strongem a jeho ženou Annou.
Daniel Pegotty zatím dál pátrá po Emilce; David Copperfield se dozvídá, že dlouhých putování Evropou Steerforth Emilku opustil a nabídl jí svého komorního Littimera, jehož odmítla a teď se bojí jít domů. V pátrání jim pomáhá Marta, Emilčina známá z Yarmouthu, která také kdysi utekla.
Pan Micawber poznává pravou povahu Uriáše Heepa a také pátrá po jeho nekalých činech. Potom na něj podává žalobu a Betsey Trotwoodová se dozvídá, že Heep může i za její finanční nesnáze, do kterých se dostala, protože svěřila investice do rukou pana Wickfielda. Svým projevem udělá na všechny přítomné veliký dojem: „Mluvíme o tyranii slov, ale sami je rádi tyranisujeme – libujeme si, máme-li pro významné chvíle k volné dispozici velký, nadbytečný počet slov, a domníváme se, že to vypadá důležitě a že to pěkně zní.“
David Copperfield ztrácí navždy svou milovanou Doru, která podléhá nemoci. „Sedám se ke krbu a s tajnou výčitkou přemýšlím o všech skrytých pocitech, jež jsem od svatby choval v nitru. Přemýšlím o každé sebemenší maličkosti, která se týká mne a Dory, a uvědomuji si pravdu, že celý život se skládá právě z maličkostí.“ (svár lidské vášně a rozumu).
Pan Pegotty mezitím s pomocí Marty nejde svou Emilku, odpouští jí a všichni se připravují na cestu do Austrálie, kde se chtějí usadit. S nimi se chystá i pan Micawber s rodinou, jehož úkol je splněn: Heep se vzdal firmy a všechny transakce byly díky Traddlesovi vráceny do pořádku, takže i Betsy Trotwoodová si mohla zpět koupit svůj starý dům.
Těsně před odjezdem David slíbí Emilce, že doručí Hamovi psaní a rozjíždí se do Yarmouthu ještě ten den. Je ale svědkem neblahých událostí: v přístavním městečku se strhne bouře a strhne loď. Na pomoc přispěchá Ham, ale ve vlnách zahyne. Teprve potom se David dozví, komu Ham pomáhal: Steerfothovi. Přijme za povinnost dopravit tělo do jeho domu a zjišťuje, že jeho matka Steerfotha ztratila už dávno, když odešel s Emilkou, a jeho matka se z toho pomalu zbláznila.
Po ztrátě své milované ženy a přítele, ke kterému vždy s úctou vzhlížel, Copperfield odjíždí do Evropy, vypořádat se svým žalem a usazuje se ve Švýcarsku. Jeho jméno teď v Británii roste na známosti, neboť David psal do novin, aby si přivydělal a potom se dal na psaní románů. Nakonec se po dvou letech vrací domů a uvědomuje si, že miluje Agnes a že pro něj byla vždycky víc, než jen sestra, za kterou ji považoval. Ale bojí se jí něco říct, aby nezkazil vztah, jaký spolu dlouho měli: „Je na mně, říkal jsem si, abych si tuto její sesterskou lásku chránil s péčí přímo nábožnou. Je to všechno, co jsem si ponechal, a je to velký poklad. Kdybych jen jedinkrát otřásl základy posvátné důvěry a dávného vztahu, z nichž její sesterská láska vyvěrá, pak o ni přijdu a nikdy se mi ji už nepodaří vzkřísit.“ (svár lidské vášně a rozumu)
Doma zjišťuje, že Traddles se oženil se Sofi a pan Wickfield se znovu zotavil ze své duševní nemoci, kterou způsobil Heep. Spolu s Traddlesem se vydají na pozvání do věznice pana Creaklea, který jim představuje systém nápravy, kajícnosti. Největší kajícníci jsou pod čísly 27 a 28. Jaké je to překvapení, když dva přátelé zjistí, že to je Uriáš Heep a Littimer. Ti předvádějí kajícnost, ale skutečně je prohlédnou jen Copperfield a Traddles. „Viděli jsme všechno, co stálo za vidění. Bylo by bývalo marné vysvětlovat takovému člověku, jako byla Jeho Milost pan Creakle, že Sedmadvacet a Osmadvacet jsou stále stejní a vůbec se nezměnili; že přesně takoví, jací jsou touhle dobou, byli odjakživa; že právě pokrytečtí lumpové jsou jako stvoření k tomu, aby v takovém prostředí činili kajícná vyznání tohoto druhu; že znají jejich trhovou cenu – při nejmenším stejně dobře jako my – pokud jde o bezprostřední službu, kterou jim prokážou, až dojde na deportaci; slovem, že to všechno dohromady je venkoncem odporná, lichá, trapně nemravná komedie.“ (realita: přetvářka – člověk se nikdy nezmění).
Copperfield se dál trápí láskou k Agnes, ale pak zjišťuje, že ona tak žije už několik let: vždycky ho milovala a snášela jeho lásku k jiné. Vyznají si lásku, vezmou se a mají spolu několik dětí. Jednou přijede na návštěvu pan Pegotty a dozvídají se, že se všem daří skvěle a že pan Micawber se stal smírčím soudcem pro okres Port Middlebay a konečně tak zajistil svoji rodinu.
Tak šťastně končí příběh Davida Copperfielda.
II. Vlastní názor:
Ačkoli toto vynikající dílo není zrovna krátké, nadchla mě jeho napínavost a spletitost děje. „Kniha je tak překrásně zkonstruována, že jde o artefakt, artefakt smyšlený Dickensem; přihlížíme pouze k hodnověrnosti Davida Copperfielda coby průvodce významem vlastního minulého života….v tomto smyslu je David Copperfield ze všech Dickensových románů nejméně společensky integrovaným, jeho románem nejvnitřnějším, a paradoxně tím ,nejreálnějším´“
U četby jsem se vůbec nenudila, děj mne vtáhl do sebe a nechyběla ani potřebná dávka humoru. Možná ani není divu, vždyť „Edgar Johnson, autor vynikajícího Dickensova životopisu… tvrdí, že Dickens vynalezl ,novou literární formu, jistá druh pohádky, která je současně humorná, hrdinská a realistická´".
Zaujalo mě také barvité líčení postav, které rozhodně nebylo marné. Věřím, že každý zná ve svém životě nějakého Heepa, Steerfortha, Micawbera nebo Murdstoneovi. Zvlášť uhlazená postava pana Micawbera mě zaujala jakýmsi blíže nepochopitelným kouzlem: na první pohled vznešený pán, avšak pod touto křehkou kůrkou se skrývají nejen jeho finanční problémy, ale i předsvědčení, že vždycky nějak bylo a bude. Že se nakonec vždycky něco „přišustne“.
David Copperfield je „román, kterým prostupuje více z Dickensova vlastního života a mnohem otevřeněji než v ostatních dílech: Opravdu si myslím, že je to důvtipně vymyšlené a že se mi zde podařilo velice spletitě promísit pravdu s fikcí. … Román potvrzuje naprostý a mocně posílený Dickensův návrat k sobě samému.“
Také romantické rysy, především láska, přispívá k celkovému kladnému dojmu a „to všechno….dělá z příběhu Davida Copperfielda takřka mistrovské dílo.“
19. únor 2008
7 666×
2339 slov
