Když Dickens psal v roce 1843 Vánoční koledu, byl velmi zapáleným obhájcem práv chudých. Británie byla v té době zemí, kde byl život velmi tvrdý a mnohem krutější než dnes. Všude vládla nepředstavitelná chudoba. Chudí lidé se dožívali průměrně jenom 22 let. Dickens chtěl původně napsat „Provolání jménem chudých k občanům Anglie“, ale pak se rozhodl napsat příběh, která by mohl mít větší rozsah.
Obraz idylických Vánoc, jak je Dickens popsal – Vánoc, tak odlišných od skutečnosti, kterou prožívala většina lidí v té době – byl tak okouzlující, že se stal obrazem toho, jak by měly Vánoce skutečně vypadat. Dickens se všemožně snažil chudým pomoci a vytvořil příběh tak silný, že je i v naší době ideální představou o vánočních svátcích.
Hlavní postavou příběhu je Ebenezer Scrooge, obchodník , který nemiluje nic jiného kromě peněz a představuje vlastnosti, které Dickens ve své době nenáviděl snad ze všeho nejvíce – Scrooge byl lakomý a schopný vyždímat z lidí i poslední minci.
Příběh začíná smrtí Jacoba Marleyho, Scroogeova dlouholetého obchodního společníka. Scrooge se stává jeho jediným dědicem, správcem majetku a truchlícím, protože Marley měl podobné vlastnosti jako sám Scrooge a neměl tudíž žádné přátele.
Jednou, během vánočních svátků, Scrooge usilovně pracuje ve své kanceláři. Venku je mrazivé a mlhavé počasí. Do kanceláře vchází Scroogeoův synovec, přeje Scroogovi veselé Vánoci a zve ho na večeři. Scrooge ho odmítá a říká mu, že nesnáší Vánoce, protože mu nepřinášejí žádný užitek. Synovec mu oponuje s názorem, že Vánoce jsou dobou krásnou, poklidnou, plnou odpuštění, přívětivosti a radosti, dobou, kdy všichni lidé naráz otvírají svá srdce dokořán. Scrooge se synovcem nesouhlasí a vyprovodí ho rychle ven, protože potřebuje pracovat.
Když jde večer z kanceláře domů, klepadlo na dveřích jeho domu se změní v Marleyho tvář. Scrooge se sice vyděsí, ale když se klepadlo zase změní v klepadlo, vejde do domu a připravuje se ke spánku. Najednou se celým domem rozezní zvonky, kterými se přivolává služebnictvo. Pak zvonky zmlknou, ale vystřídá je zvuk, jako kdyby někdo vláčel po schodech těžké řetězy. Do pokoje vejde Marleyho duch, celý obmotán řetězy, na kterých visí příruční pokladny, účetní knihy, kovové měšce a visací zámky. Duch vysvětluje, že svůj řetěz si na sebe ukoval sám ještě za svého života, protože dbal pouze na svůj obchod místo na blaho jiných lidí, na lásku k bližnímu, soucit, shovívavost a laskavost. Dává Scroogovi možnost, aby se napravil a unikl osudu, který potkal jeho. Připravuje ho na návštěvu tří duchů, kteří k němu přijdou příští tři noci a dají mu možnost napravit se. Potom Marleyho duch mizí a před Scroogovým oknem začínají poletovat přízraky, vláčející těžké řetězy jako Marley. Scrooge zavírá okno a usíná.
Druhý den v noci se po úderu jedné hodiny Scrooge budí. Jeho pokoj ozařuje světlo a záclony jeho postele rozhrnuje podivná postava – téměř dětská, ale také připomínající starce. Vlasy jí sahají až na záda, obličej má bez jediné vrásky, je zahalena v bělostné říze a z temene hlavy jí vychází proud jasného světla. Postava se představuje jako Duch minulých Vánoc, bere Scroogeae za ruku a bere ho na procházku jeho minulostí. Dostávají se do let, kdy byl Scrooge mladý a kdy slavil Vánoce ještě tak radostně jako jiní lidé. Vrací se do míst, kde se vyučil u starého Fezziwiga, v místnosti se tančí a všichni se dobře baví. Potom ho Duch bere do let, kdy se Scroogem rozchází jeho snoubenka, protože si myslí, že Scrooge nemiluje ji ale peníze. Poslední výjev z minulosti je z domu jeho bývalé snoubenky a jejího manžela. Dům je plný dětí , které se radují z Vánoc, a Scrooge si uvědomuje, že tyto děti mohly být jeho vlastní a které by mu prozářily život štěstím a zaopatřit ho ve stáří.
Příští den se po úderu jedné hodiny setkává s Duchem letošních Vánoc. Duch vypadá jako veselý obr v ruce třímající planoucí pochodeň pochodeň – připomínající roh hojnosti, ale pod jeho rouchem se schovávají dvě vystrašené děti, které Duch představuje jako Nevšímavost a Bídu. Scrooge se Ducha chytá za roucho a spolu se vydávají na výlet letošními Vánocemi.. Duch mu ukazuje ruch na tržišti a lidi uskutečňující vánoční nákupy – tento výjev byl velmi vzdálen tomu, co prožívala většina lidí. Jen málokdo si mohl dovolit takové nakupování, jaké ho popsal Dickens. Autor chtěl zdůraznit, jaké by měly Vánoce být. Poté ho Duch bere do rodiny Boba Cratchita, který u Scroogeae pracoval jak pomocník. Celá rodina slaví Vánoce s radostí, že jsou spolu a že je nic nerozdělí. Nejmilejším Bobovým synem byl malý Tim, který měl nohy sevřené v kovových vzpěrách, protože ve Viktoriánské Anglii mnoho dětí trpělo nemocemi z podvýživy, které se projevovali zastavením jejich růstu. Dalším výjevem je maják na mořském pobřeží. I tam, daleko od společnosti, slaví dva muži Vánoce. Poté se zastavují na lodi daleko na moři. Námořníci, daleko od svých rodin, jsou šťastní a hřeje je pomyšlení, že na ně doma o Vánocích někdo myslí. Posledním výjevem je pohled na vánoční slavnost u Scgoogeova bratrance.
Poslední přízrak se ke Scroogovi přibližoval pomalu a úplně po tichu. Byl zahalen v černočerné roucho, které mu zakrývalo hlavu, tvář, tělo a kromě natažené ruky neukazovalo vůbec nic. Scrooge si domyslel, že jde o Ducha příštích Vánoc, protože Duch mu nic neřekl. První výjev zobrazoval smrt bohatého muže, který neměl žádné přátele, a proto pro něj nikdo netruchlí. Duch ho poté zavedl do domu Cratchitových, kde zemřel malý Tim a celá rodina ho oplakává. Posledním výjevem se stává starý zchátralý hřbitov. Duch se zastavuje před jedním starým náhrobkem a ukazuje na něj. Scrooge si uvědomuje, že ten mrtvý muž mohl být on sám. Podívá se na náhrobek a přečte na něm své vlastní jméno: Ebenezer Scrooge . Scrooge slibuje Duchovi, že se změní, jen ať nedopadne tak, jak ukazovaly Duchovy výjevy.
Když se Scrooge následující den vzbudí, vzpomene si na svůj slib a snaží se být lepším člověkem – Cratchitovým nechává poslat velkého krocana, Bobovi zvedne mzdu, malému Timovi je doslova skoro druhým otcem, snaží se pomoci chudým a úplně změní své dosavadní chování.
Vánoční koleda se stala klasikou téměř po celém světě. Byla mnohokrát převyprávěna, upravena pro rozhlasové vysílání, pro televizi, byly podle ní natočeny filmy, napsány divadelní hry, muzikály a dokonce opery.
31. červenec 2007
12 682×
1018 slov