Denis Diderot napsal významný osvícenský román – JEPTIŠKA. Originál byl v Paříží poprvé vydán v oce 1875.
Kniha začíná vzpomínkami mladého sedmnáctiletého děvčete - Zuzany Simoniové na své dětství. Měla dvě sestry, které na ní žárlily. Byly totiž o moc ošklivější než ona, ale přesto je měli rodiče radši než Zuzanu. Kniha je psána ve formě dopisu, ve kterém se Zuzana svěřuje markýzi de Croismare se svými problémy.
Rodiče jí daly do kláštera, neboť za ní chodil chlapec, kterého přisuzovaly její starší sestře. O pár dní později Zuzana nastoupila do kláštera Marie Panna. Mezitím se její sestry šťastně provdaly. Zuzana měla vstoupit do řeholního stavu, ale nesouhlasila. Chtěla z kláštera odejít, ale pod tíhou a slovy představené zůstala. Rodiče se jí z nepochopitelného finančního důvodu zřekly. V klášteře se z ní stala tzv. novicka.
Matka představená na ní pořád naléhala, aby vstoupila do řeholnického stavu. Přede všemi protestovala proti obřadu, s nímž naoko souhlasila. Za tento čin jí odvezli z kláštera domů, kde ale trpěla stejně, ba i možná více. Dozvěděla se, že není dcerou pana Simonina-jejího dosavadního otce. A tak už pochopila, proč se k ní rodiče chovaly tak odtažitě. Zjistila, že její pravý otec je mrtvý.
Vešla opětovně do kláštera, kde na ní čekalo překvapení v podobě nové matky představené- De Mony. A tak se stala řeholnicí. Ale sotva se nadála, její nová matka představená zemřela a na její místo nastoupila sestra Kristýna a s ní i nový režim. Zuzana svým ostrým a cílevědomým jednáním pomalu ztrácela své přítelkyně. V klášteře jí nenáviděli, psychicky ji týrali. Zuzana žila jen proto, že si jeptišky přály její smrt. Napsala žádost o zrušení jejího postavení v klášteře. Sestra Uršula jí pomáhala s dodáním žádosti advokátovi.
Najednou se stane, že jí všichni začínají mít rádi, přispěl k tomu určitě její hudební talent a oddanost pro boha. Ale mezitím se už začíná vyvíjet proces, o kterém jeptišky nic netuší. Dostala povolení z Říma, žádat o zrušení slibu. Dostala zpět svou celu a setkala se s advokátem. Představená se už dozvěděla, že chce Zuzana shodit řeholní roucho. Všichni se za ní pomodlili, aby dostala rozum a setrvala v klášteře. Nic nepomáhalo, tak jí začali omezovat jídlo, nedostávalo se jí dostatečného přísunu tekutin, v její cele byl jen slamník, jinak žila vlastně mezi čtyřmi zdmi. Mladé řeholnice se jí bály, představená nařídila, že se nesmí ničeho dotknout a ani to, čeho se dotkla ona, se nesmí dotknout ostatní.
Násilím ji odvlekly do kláštera a nutily jí říkat věci, které si ona sama nikdy nemyslela. Neustále chtěla prokázat svou nevinu, a tak řekla knězi, který jí zpovídal, všechnu pravdu o tom, jak se k ní jeptišky chovají. Zakázaly jí chodit ke zpovědi, nedávaly jí vodu, rušily jí, aby nemohla spát,vzaly jí růženec a breviář, aby se nemohla modlit, nedaly jí boty, měla už tři měsíce stejné šaty, na lůžku neměla ani deku a ani polštář.
Celým jejím hříchem bylo, že neměla lásku k duchovnímu stavu a že žádala o zrušení slibu, který nesložila z vlastní vůle. A tak se kněz rozhodl všechno vyřešit. Když vše zvážil, rozhodl se, že bude velebná matka ze svého úřadu sesazena, a tak poslal stížnost arcibiskupovi a nařídil pro Zuzanu lepší celu, aby měla vše jako ostatní.
O několik měsíců později je jí oznámeno, že bude přeložena do jiného kláštera a to ke svému příteli panu Manorianu do Sainte-Eutrope a tak se taky stalo. Tam pozná zase jinou tvář klášterů, také ji tam čeká nová představená, která na ní bylo hodná a milá. Matka jí měla ráda možná až moc, pořád jí hladila, objímala a líbala ji. Ostatní jeptišky jí za to nenáviděly a žarlily na ní,nejvíce asi sestra Terezie. Jednou si matka představená zavolala Zuzanu k sobě do cely a zde s ní prožívala vášnivé milostné chvíle. Cítila k ní touhu a vzrušení a naléhala na ni, ale Zuzana byla pořád vůči ní nesmělá. Ale přišlo jí to přirozené.
Také chtěla vymáhat na bývalém klášteře, ve kterém dříve tak trpéla, peníze, které jí dlužili, a tak se vlekl dlouhý soud, který se jí ale nakonec podařilo vyhrát. Když je u důležité zpovědi u otce Lemoine, tak je jím varována před jedovatými něžnostmi matky představené. A tak se Zuzana začne od matky odvracet, matce se přitíží a nakonec se zcela pomátne a zešílí. Zemře a po ní také sestra Terezie.
Ale to už se Zuzana připravuje na útěk z kláštera. Ten se jí podaří a prchá do Paříže. Tam vstoupí do služby k majitelce prádelny. Při útěku se ale zraní při přelézání zdi a uhodí se do zad. Toto zranění je jí nakonec osudné. Podlehne mu a zemře.
Autor v knize odhaluje nelidskost a pokrytectví, jež se neblaze zahnízdily v tehdejší církvi. Kritizuje právě tu skupinu francouzské společnosti, pro niž je majetek nedotknutelnou svátostí.
22. březen 2008
11 188×
796 slov
