Povídka je o panu Heribertovi, který se stal doktorem, který však nechtěl léčit. Pan Heribert byl velmi vzdělaný, stále četl knihy. Bydlel v Praze na Malé Straně jako jeho otec, který byl také doktorem, bohužel již zesnul. Pana doktora Heriberta st. měli všichni velmi rádi, léčil a pomáhal, jeho syn však nebyl jako on. Jeho syn nekomunikoval, byl velmi uzavřený, doma žil pouze s paní Josífkovou, která mu uklízela. Neodpovídal ani na pozdrav. Jednoho dne umřel pan rada Schepler. Ten pana Heriberta neměl vůbec rád, protože ho zklamal, větší důvěru vkládal namyšlenému doktoru Linkovi. Když se konal pohřeb, rakev s panem radou spadla na zem a pan rada se vyklopil. Kolem šel zrovna pan Heribert. Když to viděl, ihned přispěchal na pomoc. Když chtěl panu Scheplerovi položit ruku znovu do rakve, všiml si, že mu stále tepe tep. Přiložil tedy ucho k jeho ústům a vykřil, že muž není mrtev. Všichni pana Heriberta považovali za blázna, ale to mu bylo jedno a i přesto rozdával úkoly. Spolu s panem Kejříkem, kteryý měl pana Scheplera velmi rád, odnesli ''mrtvého'' do hostince a tam ho pan Heribert uzdravil. Paní Scheplerová z toho nebyla nadšena, pan Link byl její tajný milenec a tot pro ně znamenalo, že budou muset jejich vztah držet stále v tajnosti. Nebyla ale jediná, byli samozřejmě lidé, kteří by měli z jeho smrti také prospěch. Tyto lidé začali panu Heribertovi přezdívat ''doktor Kazisvět''. Pana Linka přestali mít lidé rádi, více vyžadovali pomoc od pana Heriberta. Ten však praktikovat nechtěl a tak ho lidé přestali mít zase rádi.
2. leden 2020
10 483×
266 slov