Dostojevskij se narodil v Moskvě, kde vyrůstal v nemocnici pro chudé. Otec zde totiž pracoval jako lékař. Dostojevskij studoval v Petrohradě vojenské technické učiliště. Odešel do výslužby a věnoval se spisovatelství. Pro účast v hnutí petraševců jej odsoudili k smrti, ale trest byl posléze změněn na 4 roky nucené práce na Sibiři a poté k vojenské službě na Sibiři. Po návratu žil nejen v Rusku, ale i v zahraničí.
(1866, ruský realistický psychologický román)
Rodion Romanovič Raskolnikov - ústřední postava, chudý student, idealista, melancholik, odbojný individualista, velmi hrdý člověk.
prostitutka Sofja Semjonovna Marmeladovová (Soňa) – nesmělá, nesobecká, obětavá, oddaná, soucitná.
Dmitrij Prokofjič Razumichin – upřímný, prostý, inteligentní a praktický student, přítel Raskolnikovův.
Avdoťja Romanovna Raskolnikovová (Duňa) – Rodionova sestra, hrdá, dobrosrdečná, obětavá, milující svého bratra.
Pulcherija Alexandrovna Raskolnikovová – starostlivá matka.
Petr Petrovič Lužin – egoista, honba za kariérou, prospěchář.
Arkadij Ivanovič Svidrigajlov – bohatý prostopášník, díky penězům určitý styl chování – je jaksi „nad věcí“, dokáže se ovládnout.
Porfirij Petrovič – inteligentní, důvtipný policista (resp. vyšetřující soudce), mnohomluvný praktický požitkář.
- odehrává se v Petrohradě ve 2. pol. 19. stol. (=> přostředí)
Raskolnikov se z finančních důvovů neudržel na univerzitě. Po dlouhém váhání se rozhodne získat peníze loupežnou vraždou staré lichvářky Aleny Ivanovny, kterou zabije sekyrou v jejím bytě. Svůj čin odůvodňuje tím, že „zabitím vši“ získá peníze ->vystuduje a bude lidem prospěšný. Při vraždě se však nachomýtne sestra lichvářky, kterou je tedy nucen zabít. Nakonec zpanikaří, rychle vezme nějaké věci a podaří se mu utéct.
Druhý den je předvolán na policii kvůli zaplacení nájemného – tam, když uslyší o vraždě, omdlí. Vyšetřující soudce ho začíná podezírat. Od té doby ho začíná tížit svědomí.
Do Petrohradu přijedou jeho matka a sestra. K jeho starostem přibudou i starosti o sestru, o kterou mají zájem Lužin a Svidrigajlov (první z prospěchu, druhý ji vášnivě miluje).
Raskolnikov se přes opilce Marmeladova seznámí se Soňou (v jejich rodině pomáhá při velké bídě). Raskolnikova však stále tíží svědomí ->zoufalé monology a rozhovory se Soňou, které se pak svěří se svým činem.
V jeho psychické nemoci mu obětavě pomáhají přítel Razumichin a sestra Duňa, kteří se velmi sblíží. Lužin i Svidrigajlov jsou odmítnuti – Svidrigajlov se zastřelí.
Raskolnikov se na radu Soni nakonec ke svému činu přizná a je odsouzen pouze na 8 let nucených prací na Sibiř, kam s ním jde i Soňa, která mu psychicky pomáhá a které se podaří udělat z Rodiona nového, lepšího člověka.
Autor mistrně vyjádřil psychiku postav a nastínil realistický obraz sociální bídy a ničivé síly alkoholismu (Marmeladov).
Zločin a trest je umělecky patrně nejzralejší Dostojevského román, v němž už je v plnosti rozvinuto Dostojevského pojetí člověka a společenských vztahů. Autor se domnívá, že předpokladem k odstranění společenských neduhů je vnitřní přerod každého člověka. Podle něho nejsou hlavním zdrojem společenského zla podmínky, v jakých společnost žije, nýbrž pýcha a sobectví jedince. Dostojevského názor plyne z jeho vlastní zkušenosti, neboť žil v době politického napětí způsobeného bídou ruského lidu. Tuto zkušenost vyjádřil právě v románu Zločin a trest.
1. leden 2008
17 772×
513 slov
