ÚRYVEK : „ Má sličná Rukapáni, líbezné městečko, kvočničko načepýřená nad kuřaty, napůl jsem si tě vysnil, napůl vymyslil a napůl o tobě slyšel od lidí, kteří v tobě stejně jako já nikdy nebyli. Poutníče, jenž přijdeš do Rukapáně, pomni, že tento kout stvořil Hospodin v rozmarné chvíli. Položil svou dobrotivou pravici doprostřed hlubokých knížecích lesů a svými božskými prsty naznačil pět údolních ramen, do nichž se rozběhne Rukapáň. Tam, kde položil palec, vzniklo Zářící. Ukazovák vytlačil rýhu v lesnatém úvalu a je tu Perlov. Třetí prst Hospodinův spočinul pak docela na západě. Na tomto místě vznikl Cabrik. Barborka vznikla na místě prsteníku. A teď už přijde na pátou čtvrť, které je jméno Kocanda. Kocanda, to je havířská čtvrť.
Milá třído, pane učiteli, právě jste slyšeli sestřih toho, jak si vysnil a popsal své město český spisovatel Jan Drda v románu Městečko na Dlani.
Městečko na dlani- Rukapáň je svou zajímavou polohou v krajině podobné dlani pravé ruky. Leží údajně kdesi uprostřed středočeské krajiny a obývají ho svérázní sedláci, dřevaři, řemeslníci, havíři, vinaři, ochmelkové, bláznové, zkrátka v něm žijí rozlišní lidé, ostatně jako v každém městě. Co je však pro ně charakteristické je bohatá a výrazně plná čeština, fantazie a humor, který Jan Drda využil v celém příběhu. Ve skutečnosti však má symbolizovat jeho rodnou Příbram. Za hlavní osu příběhu zvolil každodenní strasti a slasti Rukapáňských v průběhu několika týdnů před vypuknutí první světové války.
Ústřední postavou je starosta František Buzek, který vyniká svojí komičností v jednání, rozkazech a vlastní slabosti odolávat síle přitažlivosti alkoholických nápojů. Červené rukapáňské víno mu zachutnalo natolik, že se mu v jeho časté opilosti zjevuje anděl a Buzek mu podepisuje úpis, ve kterém se zavazuje, že denně nevypije více jak tři skleničky. Přesto je však starosta správnou hlavou obce, neboť je moudrý a spravedlivý. Dále zde žije havíř Matěj, který je zavalen ve štole společně s radou Zimmerheimem. Oba spojuje především silná pytlácká vášeň, oblíbený les a flinta.Matějovi se podaří po strastiplných chvílích odpálit zával a vynést radu, který má zlomenou nohu, starou štolou ven. Je to však místo, kde se před lidmi a jejich posměchem ukrývá blázen Mrvík, zvaný Janek Poděs, bývalý pracovitý havíř, kterého jeho vlastní žena připravila o rozum. Ten při jednom z jeho záchvatů rozhoupe zvony na kostelní věži a při pádu z ní umírá na městském náměstí. Dalším občanem je Václav Tratinec, syn bohatého sedláka. Miluje krásnou Aničku, dceru chudého voraře. Marně žádá u faráře Volmana, aby je oddal. Nechce uzavřít sňatek bez souhlasu rodičů. A jak už to bývá v takovýchto situacích zvykem, bohatý sedlák svému synu chudou nevěstu nepřeje a se synem se rozcházejí ve zlé. Nakonec se přeci jenom svatba Václava a Anny koná. Krom toho všeho je život lidí v městečku na dlani velice poklidný. Probíhá v letech před první světovou válkou a všichni tu přijímají nemoc a smrt jako přirozenost, neboť jejich osudy jsou řízeny Pánem Bohem, a ten to s nimi myslí dobře. V den vyhlášení války všichni zapomněli na každodenní hádky, majetkové či sociální rozdíly. Vše se zastavilo a Rukapánští se spojili v jeden celek se společným záměrem, postavit se proti válce. Mimo již zmíněné dějové linii, které se sjednotili v okamžiku vypuknutí války, autor popisuje zvyky, mravy, obyčeje a hodnoty měšťáků.
Drdův román je charakteristický jeho vypravěčstvím, které dosáhl zpřeházeným slovosledem, neobvyklými slovy, přechodníky a dlouhými souvětími. Ukázka str.13. Také se zde vykytují přirovnání, metafory, dynamická slovesa aj.. Mluví se jazykem spisovným i s lidovými podobami. Najdeme pásmo vypravěče, které zde převažuje nad pásmem postav či přechodu. Drda si potrpí také na popisných pasáží, které velmi zpomalují děj. Dlouze popisuje, jak Rukapáň vznikala i určité charaktery lidí. Konfliktem v knize je střet života v míru s válkou. Myslím, že bez omylu můžeme mluvit o využití typizace. Všechny popisované postavy jsou v podstatě typy šťastných lidí, neboť jde o lidi opravdové, přímé a aktivní ve věcích svých i společenských. Jan Drda zvolil hrdiny jednoduché, které procházejí určitým vývojem. Mění se k lepšímu.
V díle se Jan Drda staví k předválečnému období jako k době největšího sbratření, klidu a míru.Chápe život jako něco konečného, ke kterému patří smrt, která neznamená konec, ale začátek. Jeho ideový záměr i styl psaní směřuje k harmonii. Řešení sociálních problémů vidí Drda ve vzájemném porozumění mezi lidmi. Když se tato kniha ve čtyřicátých letech, v období strachu nejen o sebe, ale i o celý národ , objevila, získala si velkou popularitu. Román dokázal vtáhnout čtenáře do osudů postav a tím je nechat zapomenout na tíživou dobu fašistické okupace. Drda psal o vysněném městě, neboť on sám klidné mládí neprožil, protože byl chudým sirotkem. Domnívám se, že v dnešní době je toto dílo vnímáno jako neuvěřitelná vzpomínka na období války. Já sama jsem se do hrdinů moc nevcítila, asi proto, že tato atmosféra mně byla podávána jen zprostředkovaně. I když se jistě Drda snažil zaujmout všechny čtenáře, tak u mě se to nepovedlo. Na můj vkus zde bylo hodně nezáživného popisu. Román Městečko na dlani bych doporučila všem, kdo se rád nudí. Knížka vaše touhy stoprocentně vyplní. A na závěr mi dovolte ještě malou vzpomínku na román v ukázce z úplného závěru knihy. Společně se naposledy podívejte do městečka, ve kterém občané stojí ostře proti válce a nenechají se jí úplně zničit. Str. 292.
21. srpen 2007
5 580×
874 slov
