Dyk, Viktor - Krysař

Ve městě Hammeln se přemnožily krysy, a proto radní uvítali příchod krysaře. Nabídli mu velkou odměnu za to, že vyžene z města všechny krysy. Usedlí měšťané měli z krysaře strach, protože se báli všeho neznámého a tajemného. Fascinovala je ale jeho moc nad krysami. Ty, jakmile jen slabounce zapískal na svou zázračnou píšťalku, za ním šly kamkoliv. Radní s krysařem nepodepsali žádnou písemnou smlouvu, pouze se s ním ústně dohodli. Krysař v tu chvíli na peníze příliš nemyslel. Ihned po příchodu se totiž zamiloval do krásné Agnes. Dokonce natolik, že se s ním scházel, i když mu řekla, že má ještě jednoho milence. Krysařova láska k Agnes den ode dne rostla. Sám tím byl docela překvapen, protože si myslela, že už tohoto citu ani není schopen. Ženy ho obletovali v každém městě, protože byl pohledný a tajemný, ale až teprve Agnes miloval. Druhý milenec Agnes byl také velmi pohledný a jmenoval se Kristián. Mohl by z něj být ideální manžel. Pocházel z uznávané rodiny, měl jistou práci u svého strýce Ondřeje a Agnes měl opravdu rád. Ta ho měla také ráda, jenže se čím dál tím víc zamilovávala do krysaře. Ten zůstával ve městě hlavně kvůli ní, ačkoliv v Hammeln už žádné krysy nebyly. Druhým, ale zanedbatelným, důvodem bylo také to, že mu radní odmítli zaplatit. Vymlouvali se například na to, že si nejsou jisti, zda je to právě krysař, s kým dohodli smlouvu. Nebo také na to, že není tak těžké pískat na píšťalku a vyhánět krysy. Je daleko složitější a úslužnější vyrobit postel či ušít oblek. Krysaře to samozřejmě rozzlobilo, ale i když konšelům pohrozil, oni se mu jen vysmívali. Na tuto hádku musel myslet i večer, když už byl s Agnes. Nejdřív chtěl ze vzteku celé město zničit, ale kvůli Agnes si to rozmyslel.
„Bůh žádal deset spravedlivých, aby ušetřil Sodomu a Gomoru. Chci býti skromnější Boha.
Stačí mi jediná žena.
Ušetřím Hammeln pro tebe, Agnes.“
Ve městě žil ještě jeden člověk, který mezi početně měšťany úplně nezapadal. Byl to rybář Sepp Jörgen. Žil v malém domku u řeky a vedl velmi obyčejný a chudý život. Všichni lidé z Hammeln se mu posmívali, protože mu všechno docházelo až mnohem později. Například když se mu posmívali krásné dívky z vesnice, uvědomil si to až druhého dne. To ale nijak nemírnilo bolest, kterou z posměchu cítil. Jediný, kdo ho měl rád a kdo mu nikdy neublížil, byl jeho společník drozd. Dokázal Seppa vždy potěšit a rozveselit.
Jednoho dne šel krysař navštívit Agnes, ale neustále musel myslet na to, jak zde potka ráno při odchodu Kristiána, který šel za Agnes. Jakmile ji ale nyní uviděl, všechny tyto myšlenky se rozplynuly. Neuvítala ho totiž ta rozesmátá, krásná dívka, ale jen jakýsi stín. Až za dlouhou chvíli se mu svěřila, že čeká s Kristiánem dítě, které nechtěla. Řekla také krysaři, ať na ni zapomene a odejde, ale on řekl, že sice nyní odejde, ale brzy se vrátí. Jenže Agnes v tom to hrozném zármutku začala vzpomínat na pohádku, kterou jí v dětství vyprávěla matka, a kterou znali v Hammeln všichni. Byl to příběh o zemi sedmihradské, zemi zaslíbené. Nad městem Hammeln se totiž tyčí vrch Koppel, který je pýchou všech obyvatel, kteří sem chodí každou neděli a kochají se pohledem na celý kraj. Na samotném vrcholu je obrovská propast. A právě ona je podle pověsti cestou do země sedmihradské. Nyní však bývá bohužel nejčastěji cílem pro sebevrahy. A právě k této propasti šla uplakaná Agnes. Vydala se se svým ještě nenarozeným dítětem hledat zemi sedmihradskou. Později ji hledali Kristián i krysař matky, ale ta se z toho, že ztratila jediné dítě, zbláznila. Před krysařem pouze tiše zpívala píseň o zemi sedmihradské a on vše pochopil. Mísil se v něm pocit smutku s pocitem obrovského vzteku. Rozhodl se tedy všem obyvatelům města pomstít a učinit to, co po něm chtěla Agnes hned první večer. Zapískat do své píšťalky naplno. Všichni lidé šli za zvukem té píšťalky jako omámení. Podlehli iluzi o zemi sedmihradské a následovali krysaře až k propasti na Koppelu. Před ní se nikdo z nich nezastavil a všichni, i s krysařem, odešli hledat zemi sedmihradskou. Celý tento průvod sledoval Sepp Jörgen a jako obvykle nechápal. K němu totiž píšťalka nemluvila a vše si začal uvědomovat až druhý den. Už se chystal za ostatními k propasti, ale když uslyšel ještě nějaký jiný zvuk. Byl to křik malého nemluvněte, které matka opustila. Ačkoliv Sepp nesmírně toužil vydat se do země sedmihradské, nakonec se rozhodl zůstat s dítětem a najít mu matku.