Dyk, Viktor: Krysař

I. Obsah díla:

Příběh začíná tím, když Krysař přijde do hanzovního města Hameln. Potká mladou ženu, Agnes, do které se postupem času zamiluje. Agnes má milence dlouhého Kristiána. „Měl plavé vlasy a modré oči. Měl všechno, co může míti občan v Hameln: počestné rodiče a zachovalé jméno a úctu k radnici a kostelu. Byl zaměstná v obchodě svého strýce v podloubí náměstí v Hameln. Byl to soukenný obchod, známý široko daleko.“

Když Krysař přišel do města Hameln, zašel na radnici a nabídl se, že krysy z města vyžene. Krysy tehdy narušily dokonce i svatbu, a tak se konšelé usnesly, že za zmizení krys vyplatí sto rýnských. Kromě jeho práce pobýval Krysař v Hameln také kvůli Agnes, k níž večer chodil, ovšem tak aby se nikdy nepotkal s dlouhým Kristiánem.

Ve městě bydlel také rybář Sepp Jörgen, prosťáček, kterému všechno došlo až druhý den, takže byl terčem posměšků, přestože to byl hezký muž. Jednou Sepp usnul na břehu a kolem šly dívky Lora a Kätchen, které ho sledovaly. „Oči děvčat hořely zvláštním ohněm. Tento muž, tak blízký a tak lhostejný, dráždil v spánku zájem, kterého nikdy neprobudil bdící. Zdálo se, že vše malicherné, směšné, titěrné, co se pojilo k jeho jménu, bezvědomím spáčovým se tratí; zbyl tu muž odpočívající v kupě sena.“ Jenže když se Sepp probudil, děvčata utekly, a tak se ve svém srdci zatvrdil.

Jednou v neděli, po slavné mši, bylo v hospodě U žíznivého člověka rušno. U stolu seděli konšelé Gottlieb Frosch, truhlář, a Bonifác Strumm, krejčí. V hospodě byl i Krysař, chtěl svoji odměnu za vyhnání krys z města, ale teď se konšelům zdála suma sto rýnských přemrštěná. Krysař k nim tedy přistoupil a připomněl jejich povinnost zaplatit mu za vykonanou práci. Všichni hosté najednou ztichli údivem nad troufalostí neznámého krysaře. Konšelé, kterým se nechtělo platit, mu řekli, že ho nikdo nezná a že dokud se neprokáže jeho totožnost, nemá právo na výplatu. „‘Jsem krysař,‘ rozkřikl se prudce, až se zdálo přítomným, že se okna venku zachvěla. ‚Jsem krysař a vy poznáte, že jím jsem. Není takového krysaře a nevím, bude-li ho kdy. Vykonal jsem svůj závazek; vy však ne. Mějte se na pozoru.‘“

Onu noc se oběma konšelům zdá strašný sen, kdy jeden musí rychle na zakázku vyrobit sto postelí, a druhý sto oděvů, na konci se vak objeví krysař jako zákazník, který se strašidelným smíchem ukazuje, že to není sto postelí a sto oděvů, ale sto rakví a sto rubášů. Oba konšelé už neusnou, ale ani Krysař tehdy nespí. Myslí na křivdu, kterou zažil. Tu pocítí neklid, a tak odchází ven z lože, kterou sdílel s Agnes. „A cože činí nepokojným jeho hrdé nitro? Krysař jde, kam chce, stane, kde chce, a odejde, kdy chce.“ Vyrazí lesem na kopec Koppel, ale cestou potká dlouhého Kristiána. Jeho rozhovor je nepřátelský, a tak se Krysař raději vzdálí. Jenže Kristián jde k Agnes, což Krysař netuší.

Krysař se dlouho procházel po okolí Hameln, ale nakonec stejně zjistil, že ho zpátky do města něco žene, a tak rychle utíkal nazpět, aby se stihl vrátit, než zavřou brány. Do města dorazil až za tmy, ale naštěstí to stihl. Těsně za tím se brány zavřely. Cestou se stavil u Žíznivého člověka; přestože neměl v úmyslu tam kdy už zajít, něco ho táhlo dovnitř, a tak vešel. Sedl si k neznámému v černé kápi, služebníku satanovu, který ho přesvědčoval, aby se dal na jeho stranu, ale Krysař se nedal. Když došel k domu Agnes, jeho milenka na něj venku již čekala, celá pobledlá a v očích slzy. Náhle omdlí, a když se probudí doma, kam ji Krysař dovedl, „vysvětlí“ mu, co se stalo: „‘Stalo se… Nemohu za to. Nemám ho ráda; cítím, že ho nemám ráda. A přece se stalo. Zab mne, zab mne! Nechci jeho dítě! Nechci je, nechci je!‘“ Ale Krysař jí nezabije, ale poté, co ho Agnes přemluví, aby udělal to, co mu říká jeho srdce, odejde.

Agnes chce doma po matce, aby jí vyprávěla pohádku o sedmihradské zemi, pozemském ráji. Lidé, kteří tam žijí, jsou na sebe hodní, neubližují si, neraní se; není tam hříchu ani viny. Kdo se tam chce dostat, musí vystoupit na horu Koppel, kde v propasti, která se tam otvírá, je brána do Sedmihrad; je však nutné jít tmou a nocí. A tak se tam Agnes vydala, čímž v podstatě spáchala sebevraždu.

Když se to Krysař dozvěděl, vzpomněl si na svou píšťalu, na kterou pískal jen lehce, jemně, jen napůl, aby vyhnal jen krysy. Tehdy píská silně a jakmile to lidé z Hameln slyší, jdou bezhlavě za ním. Odešli do země sedmihradské.

Jen Sepp Jörgen zůstal, nedošlo mu to. V tichém městě nebylo nikoho jiného, než jeho a nemluvněte. Vzal to nemluvně a chtěl hledat někoho, kdo by mu dal napít, ale v tom si vybaví melodii, kterou Krysař pískal na svou píšťalu a jde na Koupel do země sedmihradské. Když už chce jít do propasti, nemluvně v jeho náruči brekem přehluší domnělou melodii, čímž oběma zachrání život, a Sepp se vydá nazpátek najít někoho, kdo by dítěti dal napít.

II. Hlavní hrdina:

Hlavní postavou příběhu je Krysař, který do města přichází za účelem práce, ale opouští jej zklamán a pobouřen nepravostí lidí, přestože sám patří mezi spodinu, s čímž je smířen („‘Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.‘“ ).

„Byl vysoký a štíhlý, štíhlejší ještě ve svém přiléhavém sametovém kabátci a úzkých nohavicích. Jeho ruce byly drobné a jemné jako ruce paní. Neměl při sobě ani zbraně, ani hole, ač se zdálo, že přichází z daleka, po cestách, jež vždy jisty nebyly.“

III. Vlastní názor:

Kniha byla docela čtivá, napínavý byl i děj, přestože se častokrát stalo, že autor nedokončil myšlenku a zbytek nechal na čtenáři. Jenže v případě, kde se nabízelo vícero možností, nebyla ona vykonaná skutečnost jasná; kladem ale je, že o to víc překvapil „zvrat“, když se vše objasnilo. Připadá mi však podivná láska mezi Agnes a Krysařem, který je samotář, jak se ostatně praví na začátku příběhu. Některé skutečnosti jsou tedy nepravděpodobné. Knihu bych zařadila mezi „lehčí“ díla.

IV. Bibliografie:

DYK, V. Krysař. Praha: Dauphin Liberec 1997.