Edgar Allan Poe se narodil v Bostonu dne 19. ledna 1809. On sám později označil za roky narození rok 1811 nebo 1813. Jeho matka – Elizabeth Arnoldová - pocházela z anglické herecké rodiny. Poprvé se na scéně divadla objevila již v devíti letech. Poe uvedl, že právě po ní zdědil svůj intelekt a nadání. Elizabeth se poprvé provdala v roce 1802 za svého hereckého kolegu Charlese Hopkinse, ale jejich manželství skončilo již po třech letech – Charlesovou smrtí.
Již roku 1804 se u divadelní společnosti objevil dvacetiletý David Poe Jr. Dva roky poté - 14. března 1806 - uzavřel s Elizabethou manželství. V roce 1807 přišel na svět Edgarův bratr William Henry. O dva roky později se narodil on sám. V roce 1810 se manželům narodilo třetí dítě – dcera Rosalie. Rok poté zemřela Elizabeth na rychle postupující tuberkulózu. David přežil svou ženu jen o pár týdnů. Zemřel na zranění, která utrpěl při likvidaci požáru. Malého Edgara se ujal John Allan – bezdětný obchodník a vývozce tabáku. Allan Poea formálně neadoptoval, ale nechal ho pokřtít na Edgara Allana. Edgar začal navštěvovat školu. V roce 1815 se Allanovi stěhovali do Londýna a při cestě navštívili Glasgow, Edinburg - vzpomínky na skotskou krajinu ho později inspirovaly k básni Jezero. V Londýně začal navštěvovat internátní školu v Chelsea. Jméno majitelky školy se za 25 let objevilo mezi postavami první detektivní povídky Vraždy v ulici Morgue. Po dvou letech přešel na lepší a hlavně dražší školu, ze které použil učitele Johna Bransbyho jako předlohu do své knihy William Wilson. Po pěti letech se Allanovi vrátili do Richmondu, ale Edgar jako syn herců a hlavně jako sirotek nebyl v aristokratickém Richmondu příliš oblíben. V 15 letech prožil první osudové setkání, když v krásné a vznešené matce svého spolužáka a přítele Jane Stith Stanardové našel důvěrnici a předobraz svých pozdějších tragických hrdinek. Hluboce zasažen její předčasnou smrtí jí později připsal jednu ze svých nejslavnějších básní - Heleně. Stále se zvyšovaly spory s otcem. Jejich důvodem bylo, že se Edgar stavěl při sporech na stranu své nevlastní matky. V této době vznikla jeho první zachovaná báseň, rýmovaná satira Oh, Tempora! Oh, Mores! V roce 1825 opustil školu a nedlouho poté se tajně zasnoubil se Sarah Elmirou Roysterovou. O rok později ho otec poslal na nově otevřenou University of Virginia. Zde se potuloval po krajině, kterou později popsal v Příběhu z Rozeklaných hor. Kvůli svým dluhům z karetních her se musel Edgar vrátit domů, kde ho čekala dvě nemilá překvapení. Nejenže mu otec nechtěl dál platit školu, ale i jeho snoubenka se mezitím zasnoubila s jiným. V roce 1827 odjel do rodného Bostonu, kde se pokoušel o hereckou kariéru. Ta se ovšem nevyvedla, a proto se pod jménem Edgar Allan Perry zapsal do armády Spojených států. Zanedlouho vydal útlý svazek Tamerlán a jiné básně bez uvedení autora jen s mírně ironickým podtitulem „Bostoňan“. Vydání této knihy mu vyneslo velký úspěch. V roce 1828 se Edgar rozhodl opustit armádu, ale propuštění z ní zcela záviselo na Allanově souhlasu. Otec však ani na jeden Edgarův prosebný dopis neodpověděl. Po povýšení do hodnosti vrchního seržanta otce žádal o přímluvu, která by mu pomohla k přijetí na vojenskou akademii ve West Pointu. Téhož roku (1829)
zemřela Frances Allanová – Edgarova nevlastní matka. Tato událost přispěla aspoň k dočasnému smíření s otcem. Za měsíc byl propuštěn z armády, ale přijetí na akademii se dočkal až za rok. Mezitím vyšlo jeho dílo Al Aaraaf. Po roce byl z akademie vyloučen. Odnesl si jen příspěvky sebrané mezi kadety na novou sbírku – Básně Edgara A. Poea. V letech 1832-34 pracoval na nových povídkách. Rok poté dokončil Příběhy Folio klubu, ale nedočkal se vydání. Inspirován epidemií cholery vytvořil v dalším roce hned tři díla - Berenice, Morella a Král Mor. Ještě téhož roku vzniklo dílo Hans Pfaal jako reportáž o letu balónem na Měsíc. V roce 1835 nastoupil do novin Messenger. Po celý rok byl vytížen psaním příspěvků a nevzniklo prakticky žádné nové dílo. Ve svých 27 letech se oženil se svou ještě ani ne 14letou sestřenicí. V lednu 1837 přinesl Messenger první verzi Svatební balady a první část Příběhů Artura Grdona Pyma z Nantucketu. V dalších letech přestěhoval rodinu do New Yorku a poté do Philadelfie. V těchto letech vyšla Ligeia. Uprostřed bídy vznikl Zakletý palác, poté vydal příručku o měkkýších – Příručka konchyliologa. V roce 1839 nabídnul své služby do magazínu Burton´s Gentleman´s Magazine a vydal Zánik domu Usherů. V listopadu téhož roku vyšly Grotesky a Arabesky a začal tisknout na stránkách magazínu na pokračování anonymní Deník Julia Rodmana. Za čas si založil vlastní časopis Penn Magazine. V prosinci 1840 vyšel Muž davu a v dubnovém čísle následujícího roku se objevily Vraždy v ulici Morgue. V rychlém sledu následovala díla Pád do Maelströmu, Eleonora a Nikdy se s čertem nevsázej o hlavu! V této době těžce onemocněla jeho žena a už nikdy se zcela neuzdravila. Po krátké odmlce vydal Záhadu paní Rogetové, detektivku Jáma a kyvadlo, horor Černý kocour a Zlatého brouka. Dále následovala díla Odcizený dopis, Vrah jsi ty a humoristická povídka Muž, který se rozpadl. Na konci ledna v roce 1847, v necelých 25 letech, zemřela jeho žena Virginie. V tomto těžkém období Poe vytvořil snad svou nejznámější báseň Havran. V červnu se setkal s Nancy Richmondovou, svou pozdější „Annie“ a mimo Virginii zřejmě jedinou ženu, kterou doopravdy miloval. Byl to však neperspektivní vztah a proto se Poe pokusil o sebevraždu. Dále se ještě v jeho životě objevila S. H. Whitmanová, ale u ní si byl stoprocentně jistý, že nejde o lásku. V posledním roce svého života napsal povídku Skokan a popis traumatu vztahu k „Annie“ se objevil v díle Anna a z lásky ke své ženě a tetě se vyznal v sonetu Matce.
3. října 1849 byl nalezen v bezvědomí v Baltimoru a 7. října po čtyřdenním deliriu zemřel. Později byly do jeho hrobky přeneseny ostatky jeho ženy Virginie a jeho tety a matky Virginie v jedné osobě Marie Clemmové – ta přežila svého synovce o 22 let.
Rozbor básně Havran
Vznik skladby vysvětluje v díle Filozofie básnické skladby. Poe při psaní postupoval přesně krůček po krůčku .
1) Původně chtěl napsat báseň o 100 verších, ale nakonec vzniklo 108 veršů.
2) Rozjímá o krásnu ( kráse, pravdě, vášni,…)
3) Objevuje se tón smutku – krása pokaždé dojímá k slzám
4) Použil refrén (= vracející se verš) – refrén je krátkého rázu, lyrický a působivost je dána jednotvárností – vybral slovo „nevermore“ (= „nikdy víc“)
5) Hledal záminku pro ustavičné opakování slova „nevermore“, ale nejdříve mu nedošlo, že není možné, aby to stále opakoval člověk, a tak tím nejprve pověřil zvíře - papouška a teprve krátce nato ho vyměnil za havrana, který více odpovídal zamyšlenému tónu básně. Hledal nejsmutnější námět. Zvolil si smrt a tu spojil s krásnem. Začal popisovat smrt krásné ženy.
6) Musel sloučit dvě myšlenky. Závěr: Milenec zasypává havrana svými dotazy. Milencova první otázka je všední, ale postupně se stupňují. Havran stále odpovídá „nevermore“.
7) Celá skladba se stupňuje a celkově se uspořádává.
8) Poe zvolil tzv. trochej (střídání přízvučné a nepřízvučné slabiky) a střídá délku veršů
9) Zvolil i zvláštní místo děje – rozhodl se ho umístit do milencova pokoje, kde často s ním jeho milá pobývala. Havran za ním přilétl do pokoje a snažil se na sebe milence upozornit klepáním svých křídel na okenici.
10) Děj se odehrává v noci - (bouřka x v pokoji klid)
11) Rozuzlení – Milenec se ptá na poslední otázku – zda se setká se svou milou, ale havran mu opět odpovídá: „Už nikdy víc“.
12) Závěr: Milenec se trýzní a havran se stává symbolem zla a sebetrýzně.
5. únor 2008
15 380×
1243 slov
