Toto dílo vzniklo již kolem roku 3000 před naším letopočtem, ale bylo tradováno pouze ústní formou. Roku 2000 před naším letopočtem bylo písemně zaznamenáno. Tato báseň vznikala kolem dvou tisíc let. Během této doby prodělala mnoho změn.
Příběh začíná ve městě Uruku, kde vládne mocný a krutý král Gilgameš, který je ze dvou třetin bůh. Protože jsou jeho poddaní zrovna zaměstnáváni kolosálním dílem, staví hradbu okolo města, tak, aby muži byli výkonnější, zakáže jim styk se ženami. Ty si proto stěžují u boha Anu . Ten je vyslyší a stvoří Enkidua, polodivokého tvora, který začíná požírat ovce Gilgamešovým poddaným. Ti si na polozvíře stěžují a tak Gilgameš dá Enkiduovi nevěstku doufajíce, že ho od jeho činnosti odradí. Po šest dnů a sedm nocí si Enkidu s nevěstkou Šamchatou užívá. Když se pak chce znovu vrátit ke zvěři tak zjistí, že se ho už bojí. Tak jde hledat přítele. Najde ho v Gilgamešovi. Gilgameš má dva sny ve kterých se mu zdá, že na něj spadl meteorit, a že objímá sekeru. Oba dva sny mají představovat Enkidua. Na počest přátelství se spolu vydávají do cedrového lesa, aby zabili krále chudoby a bídy Chumbabu. V cedrovém lese ho zabijí a z nakácených cedrů postaví dveře pro chrám. Na počest vítězství uspořádají hostinu. Na hostině se do Gilgameše zamiluje bohyně Ištar a nabídne mu manželství. On ho nepřijme a vytkne jí všechny předešlé milence. Ona se rozzlobí a za trest na Gilgameše sešle nebeského býka. On ho ale přemůže a vrhne bohyni kýtu z býka do obličeje. Bohové za to potrestají Enkidua, kvůli čemuž umírá. Gilgameš se hodně trápí, ale potom odchází hledat nesmrtelnost. Dozví se, že na ostrově bydlí Uta-napištim. Cesta k němu, ale vede skrz moře, které může přejít pouze se vzácnými soškami. Když je získá tak je ale v hněvu rozbije. Přes moře se musí tedy dostat jinak. Vyrobí si bidla. Po jednom použití je ale musí odhodit do vody, aby si jedovatou vodou nepotřísnil ruce. Bidla mu dojdou a on musí napnout nad sebe oděv místo plachty. Po příjezdu na ostrov mu Uta-napištim poví že se nesmrtelným stane pouze tehdy, když bude sedm dní a nocí bdít. On však je příliš po cestě vyčerpán, proto téměř okamžitě usne. Aby mu Uta-napištim dokázal, že usnul, nařídil své ženě, aby každý den pekla pecen chleba a položila ho vedle jeho hlavy. Když se po sedmi dnech Gilgameš probudí, uvidí vedla sebe sedm chlebů. Při odjezdu se dozví, že může pořád mládnout, když sní bylinu z mořského dna. Potopí se pro ni, ale pak, když se na druhém břehu chce osvěžit, sežere mu květinu had ze studně. Gilgameš se poté vrací zpět do Uruku poučen že člověk se může stát nesmrtelným jedině svými činy. Hradbou, kterou nechal postavit před svým odchodem za hledáním věčného mládí. Takže celý příběh končí, stejně jako začal, u městské hradby.
12. listopad 2007
4 997×
475 slov
