Erben, Karel Jaromír - Kytice

Karel Jaromír Erben

K. J. Erben se narodil 7.11.1811 v Miletíně a zemřel 21.11.1870 K. J. Erben studoval v Hradci Králové. Mezi jeho nejznámější díla patří pohádky a sbírka balad "Kytice". Kytice jako celá kniha ,která obsahuje 13 balad byla napsána v roce 1861. Pojem pověsti Erben chápal velmi široce ,proto se Kytice skládá z několika slohových útvarů: Počítal k ní báje o nadpřirozených bytostech (Vodník, Polednice), hitorické (Věštkyně), pověsti nebo zvyky vztahující se k svátkům (Poklad, Štědrý den), legendy (Záhořovo lože), pohádky (Zlatý kolovrat), lidové balady (Svatební košile, Holoubek, Dceřina kletba).

Kytice

Polednice

Tato balada je matce a jejím o malém dítěti. Matka stojí u plotny a vaří oběd. Dítě ji zlobí, nehraje si a pořád pláče. Matce začne docházet trpělivost a začne dítěti vyhrožovat polednicí. Dítě však zlobí dále, a když hodí hračku do hrnce s jídlem, matka se vykloní z okna a začne volat polednici, aby si pro dítě přišla. Než se matka nadála, polednice stála ve dveřích. Matka se jí lekla, popadla dítě a pevně ho tiskla k sobě. Když otec přišel domů z práce, aby se naobědval, tak na zemi našel udušené dítě a matku v bezvědomí.

Kytice

Zemřela matka a zůstaly po ní malé děti, kterým se po mamince stýskalo a každý den ji znovu a znovu hledaly. Mamince jich bylo líto, a proto se převtělila do malých kvítku na jejím hrobě. Děti tyto kvítky nazvali mateří douškou. Balada nazvaná "Kytice" se obracela k dcerám a synům těžce zkoušené matky vlasti a pro posilu jim připomínala bratrství slovanských národů.

Vodník

Jednoho dne seděl vodník na stromě u jezera a zpíval o svatbě, kterou bude mít druhý den. Ten den se panna vzbudila a chtěla si jít vyprat šátky. Její matky ji přemlouvala a prosila, aby nechodila, protože měla v noci zlý sen. Dcera svou matku neposlechla a když si prala šátky tak se pod ní prolomila lávka a ona spadla do vody. Vodník si ji nechal ve své vodní říši a po čase spolu měli dítě. Dítě bylo štastné, ale jeho matce se stýskalo po domově. Jednoho dne uprosila vodníka, aby ji pustil domů za matkou, že se mu vrátí zpět. Vodník ji pustil, ale jen od klekání do klekání a nechal si dítě, aby měl jistotu, že se mu žena vrátí. Matka se divila, že se jí dcera vrátila. Matka přemluvila dceru, aby se nevracela zpět. Po klekání přišel vodník na dvorek a vyzýval jeho ženu k návratu. Ta odmítla a chtěla přinést své dítě. Když vodník odešel ,odvážily se otevřít dveře a tam na prahu našly mrtvé dítě.