Erben, Karel Jaromír - Kytice

Kytice je básnická sbírka 13 lyrickoepických skladeb - balad. Všechny mají chmurný děj, rychlý a dramatický spád a většinou špatný konec. Základním motivem je nějaké provinění, po kterém vždy přichází trest, někdy lze vinu odčinit nebo zmírnit pokáním. Nejčastějším proviněním bývá porušení mezilidských vztahů nebo přírodních zákonů. Někdy nejde o provinění, ale o předem daný osud, prot kterému se nelze vzepřít. Erben vysoce oceňuje společenské poslání ženy - matky (většina balad má ženské hrdinky) a výrazně vyzdvihuje mateřskou lásku, jejiž různé podoby se objevují v téměř každé baladě. Kromě lásky mateřské se v Kytici objevuje i láska milenecká a vlastenecká.
Sbírka obsahuje balady: Kytice, Poklad, Svatební košila, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně.

1. Báseň Kytice: jak vysvětluje autor původ mateřídoušky, odkud čerpal náměty pro své balady?
Kytice
V prvních třech slokách básně Kytice vysvětluje autor původ mateřídoušky jako prostého kvítku, do kterého se převtělila duše zesnulé matky a kterým pokryla svůj hrob. Sirotci v něm nacházeli útěchu a nazvali ho mateří-douškou.
V dalších slokách báseň naznačuje vztah k vlasti a národu, pověsti přirovnává ke kytici z mateřídoušky, matku chápe jako symbol národa.
Náměty pro své balady čerpal Erben z lidové slovesnosti, pověstí, pohádek, legend a bájí o nadpřirozených bytostech. Inspiroval se také přírodou a zákony mezilidských vtahů.

2. Jakých provinění se dopustily postavy v baladách Poklad, Polednice, Zlatý kolovrat, Vodník, Holoubek? Jak byly potrestány? Které z těchto trestů považujete za přiměřené a které za příliš tvrdé? Ve které baladě bylo možné vinu odčinit a jak?
Poklad
Děj začíná na Velký pátek, kdy se otvírají skály s poklady. Chudá žena cestou do kostela uvidí otvor do skály. Vstoupí dovnitř a najde velké bohatství, zlato, stříbro, křišťál aj. Nabírá si plný klín, své dítě nechává v jeskyni a odnáší poklad domů. Vrací se a nabírá novou náruč, dítěti dává několik penízků na hraní. Cestou ke své chýši opovrhuje bídou, těší se, jak si bude skvěle žít, ale vtom se všechno bohatství promění v hlínu a kamení. Žena se vyděsí, vzpomene si na své dítě a běží zpátky, jenže skála se mezitím zavřela. Celý následující rok se zoufalá matka modlí a pláče pro synáčka. Přesně po roce na Velký pátek se vydává k oné skále, která je opět otevřená. Matku už vůbec nezajímá zlato, hledá jen svého syna. Dítě je v pořádku, ona ho rychle vezme a utíká pryč. V chyši si pak všimne, že má v klíně stále penítky, které mu před rokem dala na hraní.
V této baladě je žena potrestána za to, že dala přednost bohatství a zapomněla přitom na dítě. Je potrestána tím, že dítě zůstane zavřené v hoře. Trest je krutý, ale pokáním a modlitbami k Bohu lze vinu odčinit a matka své dítě po roce opět nachází. Erben v baladě „Poklad" tedy vyvyšuje mateřskou lásku a dítě jako největší bohatství nad všechny poklady světa.

Polednice
Matka zavolá na neposlušné dítě Polednici. Ta opravdu přichází, ale když si chce dítě vzít, matka se vyděsí a tiskne ho k sobě tak silně, že ho zadusí. Domů přichází otec, matku se mu ještě podaří vzkřísit, ale dítě je zalknuté.
Matka ztratí trpělivost, v rozčilení neváží slova a za to je až příliš tvrdě potrestána - vlastně sama zabije své dítě snahou o jeho záchranu. Děj se odehrává během krátké chvilky, má velmi rychlý
spád. Toho Erben docílil užíváním neúplných vět a bohatých přívlastků, např. ve stručném, ale výstižném popisu Polednice: „ ... o berličce, hnáty křivé, hlas - vichřice podoba!"

Zlatý kolovrat
Zlatý kolovrat je balada na pohádkové motivy. Mladému králi se zalíbí krásná přadlena Dornička a chce se s ní oženit. Poručí tedy její nevlastní matce, aby ji druhý den přivedla na zámek. Ta ale chce, aby se královnou stala její vlastní dcera, a tak cestou na zámek obě dvě Dorničku zabijí - uřežou jí nohy a ruce a vypíchnou oči. Král jejich podvod nepozná a vezme si Dořinu sestru. Po svatbě odjíždí do války. Doru mezitím v lese najde podivný stařeček a posílá své pachole, aby na zámku postupně prodalo zlatý kolovrat, přeslici a kužel. Nechce za ně nic jiného, než nohy, ruce a oči. Královna chce všechny ty věci mít, takže pacholeti dá Dořiny nohy, ruce a oči, které má schované v komoře. Stařeček pak dá Dořino tělo dohromady a pomocí živé vody oživí. Král se vrací domů a žádá svou ženu, aby mu předla. Zlatý kolovrat však začne promlouvat (třikrát po sobě) a prozradí všechno, co Dořina sestra se svou matkou udělala. Král odjede Dorničku hledat, najde ji a následuje svatba. Matku a její dceru postihne to samé, co ony udělaly Doře, a zlatý kolovrat už pak nikdy nikdo neviděl.
Trest v této baladě se dá považovat za přiměřený a spravedlivý: matka a její dcera jsou potrestány za své sobectví a touhu po moci stejným způsobem, jakým se provinily. Jejich vinu není možné odčinit, neboť ony ji ani necítí. V baladě nacházíme různé pohádkové prvky - vítězství dobra nad zlem, nadpřirozené bytosti (stařeček s živou vodou), symboliku čísla tři, svatbu chudé dívky a krále ...

Vodník
Mladá dívka chce jít k jezeru, matka se o ni strachuje, ale ona neposlechne a v jezeře se utopí. Provdá se za Vodníka a mají spolu dítě. Nešťastná dívka se ve vodním království trápí, drží ji tam jen láska k malému vodníčkovi. Velmi se jí stýská po matce, prosí svého muže, aby ji za ní pustil. On po dlouhém přemlouvání souhlasí, ale má několik podmínek: nesmí se s nikým objímat, musí se vrátit před klekáním a nechat své dítě v jezeře. Dívka se se svou matkou shledá, samozřejmě se obejmou. Večer si přichází Vodník pro svou manželku, ale její matka ji nechce pustit. Dívce se také nechce, ale miluje své dítě. Střetávají se tu tak dvě mateřské lásky, dívka je bezradná. Matka posílá Vodníka zpátky do jezera a říká mu, ať děťátko její dcery přinese k nim na práh. Vodník se velmi rozzlobí a manželčino neuposlechnutí krutě potrestá - zabije jejich dítě a jeho zkrvavené tělo a hlavu opravdu donese na práh.
Balada „Vodník" je o velice kruté pomstě nadpřirozené síly. Vodník se pomstí své ženě za to, že ho neposlechla, nevrátila se včas domů do jezera a dala přednost matce před svým dítětem. Porušila tak zákon mateřské lásky. Potrestá ji nejhorším způsobem - zabije její dítě. V tomto případě není hlavní postavě dopřáno napravit vinu, nemá čas rozhodnout se mezi láskou k matce a láskou k dítěti. Provinila se však i dívčina matka tím, že svou dceru nechtěla pustit zpět do jezera, chovala se sobecky.

Holoubek
Mladá žena zabila svého muže (otrávila ho), zpočátku pro něj pláče, ale pak potkává jiného. Neuplyne dlouhá doba a znovu se vdává, zapomíná na mrtvého muže. Po třech letech sedává na jeho hrobě holoubek a žalostně vrká o ženině vině. Žena neunese výčitky svědomí a utopí se. Po smrti ani není důstojně pohřbena, jen pod velký kámen, který však netíží její tělo tolik jako prokletí její jméno.
V baladě „Holoubek" přichází trest za vraždu a za porušení úcty k mrtvému - žena se velmi brzy vdala a zapomněla na nebožtíka. Po letech si však uvědomuje svou vinu, kterou už nelze napravit, a sama se potrestá. Tím však trest nekončí, po smrti jí není dopřáno ani hrobu, neboť na jejím jméně spočívá prokletí.

3. Jak se projevuje nemožnost vzpoury proti osudu v baladách Vrba a Štědrý den?
Vrba
Muž se ptá své ženy, proč v noci vypadá, jako by nežila. Ona mu odpovídá, že jí to bylo souzeno při narození. Muž jde za babkou, od které se dozví, že jeho žena je ve dne s ním a v noci je zakletá do vrby. Muž chce mít svou paní pro sebe, a tak vezme sekeru a vrbu porazí. V tu chvíli umírá i jeho žena. Muž je tím velmi zarmoucen a vrba mu radí, aby z jejího dřeva dal udělat kolébku, která jeho dítěti nahradí matčinu náruč, a píšťalky z proutí mu nahradí matčin hlas.
Nemožnost vzpoury proti osudu se ve „Vrbě" projevuje tím, že zároveň s vrbou umírá i žena, kterou přitom muž vůbec zahubit nechtěl. Jeho žena byla totiž od narození s vrbou srostlá, byl to její osud. Protože je však mužův čin víceméně neúmyslný (nechtěl zabít matku svého dítěte), má možnost zmírnit jeho důsledky. „Vrba" nám říká, že se nemáme snažit zasáhnout proti osudu.

Štědrý den
Děj se odehrává na Štědrý den. Dvě dívky, Hana a Marie, se o půlnoci vydají k jezeru, aby nahlédly do své budoucnosti. Hana ve vodě vidí svého milého Václava, Marie vidí kostel a rakev. Do roka se jejich osudy naplní - Hana se provdá za Václava a Marie zemře.
Námětem básně je touha po poznání budoucnosti. Naznačuje, že o budoucnosti je lepší jen snít a nevědět, co se stane, protože proti osudu se člověk nemůže vzepřít. Dokládá to verš „Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!"

4. Jaký je děj balady Svatební košile?
Mladá dívka se modlí za svého milého, který před lety odešel do ciziny a ještě se nevrátil. Košile, které ji přikázal ušít, už má dávno v truhle. V modlitbě prosí buď o jeho návrat nebo o svou smrt, čímž se dopouští hříchu. Vzápětí přichází trest. Její snoubenec se opravdu vrací, ale je mrtvý. Vyzývá ji, aby šla s ním a ještě tu noc se stala jeho chotí. Dívka posléze souhlasí, bere s sebou ušité košile, a protože je věřící, také modlicí knížky, růženec a křížek po matce. Netuší, že jejím průvodcem je kostlivec a že jdou na hřbitov. Mrtvý snoubenec jí cestou postupně sebere knížky, růženec i křížek. Když dojdou ke kostelu s hřbitovem, dostane dívka strach. Kostlivec jí vezme košile a přehodí je přes hřbitovní zeď, sám skočí napřed. Dívka se schová v umrlčí komoře. Její druh třikrát vyzývá umrlce, aby mu vydal živou. V nouzi nejvyšší se dívka modlí k Panně Marii, prosí o odpuštění za svůj hřích, a tím se zachrání. Zakokrháním kohouta totiž vše skončí a začíná nový den. Na každém hrobě pak zůstává útržek z nové košile.

závěr:
Myslím, že Kytice je velmi zajímavé literární dílo a přestože jde o básně, je čtivá a srozumitelná širokému okruhu čtenářů. Erben výborně pracuje s jazykem, děj je živě a výstižně vylíčen, má rychlý spád. Dává mnoho podnětů k přemýšlení o různých hodnotách, hlavně o mezilidských vztazích, a obsahuje důležitá mravní ponaučení. Je to opravdu výjimečná kniha.