Erben, Karel Jaromír - Kytice

Kytice Karla Jaromíra Erbena, jednoho z nejslavnějších českých spisovatelů, patří k vrcholným literárním dílům českého národního obrození. Tuto básnickou sbírku sestavenou ze třinácti balad uvedl autor stejnojmennou vstupní básní.

Úvodní báseň Kytice pojednává o matce, jenž zemře a zůstanou po ní sirotci, kteří každičké ráno navštěvují její hrob. Matce se dětí zželí, a proto se změní v malý kvítek. Děti v tomto kvítku poznávají svou matičku a nazývají ji mateřídouškou. „Poznaly dítky matičku po dechu, poznaly ji a plesaly; a prostý kvítek, v něm majíc útěchu, mateří – douškou nazvaly.“ Ve zbývajících verších této skladby mluví Erben o vlastenectví Slovanů. Povídka Poklad je o tom, jak šli jednou lidé na Velký pátek do kostela na mši. Za nimi jde i matka s dítětem. Tam, kde dřív býval kámen, stojí skála s otevřeným vchodem. Matka po chvíli váhání vchází dovnitř a je zaslepena stříbrem a zlatem a zapomíná na své dítě, které odloží, aby si mohla nasbírat co nejvíce pokladů. Všechny se ale s jejím příchodem domů mění na kameny a hlínu. Běží tedy ke skále, kde zanechala své dítě. Dítko, ani skála tam už ale nejsou. Po roce utrpení a pokání se matka vrací na místo, kde stávala skála. Opět tam stojí, ale nyní již matka poklady obchází a jediné, co jí zajímá, je její dítě. Poukazuje se zde na to, že vztah k dítěti je hlavní povinností i v okamžiku naděje na lepší život. Svatební košile, balada v pořadí třetí, vypráví o dívce čekající na svého milého, který je v cizině. Už ušila svatební košili, ale její nastávající se ještě nevrátil. Náhle však někdo zaklepal na okno. Byl to on. Zavedl ji na hřbitov a řekl, aby přeskočila zeď. Před mrtvým ji zachrání pouze modlitby v márnici, kde se před ním schovala. „ Dobře ses, panno, radila, na Boha že jsi myslila a druha zlého odbyla! Bys byla jinak jednala, zle bysi byla skonala, tvé tělo bílé, spanilé, bylo by co ty košile!“ Zde je důležité, abychom si nebrali život kvůli někomu, kdo je mrtvý. Asi nejznámější báseň z této sbírky se jmenuje Polednice. Matka vyhrožuje svému dítěti, které pořád křičí, že na něj pošle polednici. Ta ovšem doopravdy přichází a matka chrání své dítě tak moc, až ho nakonec udusí. „ Tu slyš: jedna – druhá – třetí – poledne zvon udeří; klika cvakla dvéře letí – táta vchází do dveří. Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté; matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě – zalknuté.“ V této básni zdůraznil autor hlavně vztah matka – dítě. Nejdřív jak matka dítěti nadává, ale pak se ukáže, že ho má moc ráda a chce ho zachránit. Příběh začíná ve zcela normální situaci všedního dne, ale záhy se vše změní a vybočí se z běžných lidských mezí. Další povídka, Zlatý kolovrat, je blíže pohádce. Pojednává se o tom, jak pán zabloudil v lese při lovu. Přišel k chaloupce žádat o vodu. Dornička, nevlastní dcera macechy, která vlastnila chalupu, dala s ochotou pánovi vodu a ten jí slíbil, že se stane jeho ženou. Matka ale chce, aby se bohatou paní stala její vlastní dcera. Proto Dorničce usekne nohy a vypíchne oči. Dorničku najde stařeček a vymění oči a nohy za zlatý kolovrat. Když se král vrátil z války, chtěl, aby jeho žena upředla zlatou nit. Jakmile začala příst, začal kolovrátek zpívat. „Vrr – zlou to předeš nit! Přišla si krále ošidit, sestra tvá v lese, v duté skále, vrr – zlá to nit!“ Když to král uslyšel, matce a její dceři udělal to, co ony udělaly Dorničce. Potom jel pro Dorničku ke stařečkovi. Tato povídka jako jedna z mála končí dobře. Dává důraz na skutečnost, že cesta za slávou a přepychem nemůže vést přes smrt druhé osoby. Příběh Štědrý den popisuje zvyky lidí na tento sváteční den. Sestry Hana a Marie chtějí poznat osud, a tak vysekají díru do ledu. Hana vidí svou svatbu a Marie pohřeb. Co viděly v jezeře, to se také vyplnilo, z čehož vyplývá, že není dobré vědět, jaká bude budoucnost. Holoubek, tato balada vypráví o mladé ženě, která zabije svého manžela a za tři dny chystá novou svatbu. Je přesvědčena, že mrtví nic neví, ale její oběť se vrací v podobě holoubka a žalostně vrká. Žena si uvědomuje svou velikou chybu, nevydrží to a utopí se. Báseň je velice podobná Zlatému kolovratu, neboť je založena na stejném principu. V další baladě se dozvídáme, jak jde mladý hoch do pekla a po cestě potkává loupežníka (typický romantický rys literárních děl) Záhoře. Ten ho pouští pod podmínkou, že mu pak věrně popíše peklo. Když se poutník vrací zpět, vypravuje Záhořovi, jaké tam pro něj mají připraveno mučící lože – Záhořovo lože. Záhoř se lekne a činí pokání. Po devadesáti letech je mu odpuštěno a dostává se do nebe. Také jedna z těch známějších balad se nazývá Vodník. Zde Erben poukazuje na typický vztah matka – dcera – dceřino dítě – nadpřirozená bytost. Dcera se přes zákaz vydá k rybníku. Spadne do něj a tam potkává vodníka, se kterým zplodí dítě. Za rok se jde podívat nahoru na svět za matkou. Ta však chce, aby u ní dcera zůstala a nedovolí vodníkovi vstoupit do chalupy. Ten za to zabíjí své dítě. Vrba je název balady ze sbírky Kytice. Vypráví o ženě, která je ve dne zdravá a v noci mrtvá. Její muž se jde poradit k babě a ta mu řekne, že duše jeho ženy je v noci ve vrbě. Když muž vrbu pokácí, zahubí tak nevědomky svou ženu. Báseň je příbuzná s básní Svatební košile, protože i zde rozmlouvají živé osoby s mrtvými. Jedna z nejnovějších básní sbírky, Lilie, je o tom, jak na hrobě mrtvé dívky vyroste bílá lilie. Pán si jí odnáší domů, kde se z květiny stává překrásná dívka, která však nesmí na světlo. Po pánově odjezdu lilii pánova matka zahubí. Rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě, o tom je předposlední část Kytice nazvaná Dceřina kletba. Dcera matku prokleje a vyčítá jí, že ji rozmazlila. Vyplývá z toho, že vina dětí je i vina rodičů. A závěr tvoří báseň Věštkyně, ve které se dozvídáme o věštkyni, jenž přináší národu lepší časy. Tato báseň je čistě vlastenecká.
Karel Jaromír Erben v této básnické sbírce zdůraznil vztahy mezi lidmi a nadpřirozenými bytostmi. Je zde také mnoho protikladů v jednotlivých básních např. nevěsta – utopenec, dítě – stařec, chatrč – palác, … Balada je útvar lyricko – epický, což umožňuje básníkovi vyjádřit sebe skrze básně. Podle mého byl Erben nevyrovnaný člověk. Nedokáži si totiž vysvětlit, proč by psal tak melancholické básně.