Erich Fromm se narodil 23. března 1900 ve Frankfurtu nad Mohanem jako jediné dítě svých rodičů. Byl vychováván v ortodoxně židovské víře, která jej ovlivnila na celý život. Do dvacátých let se zajímal o tradice židovského učení a židovské učitele. Poté začal studovat ve Frankfurtu práva a pak přešel do Heidelbergu studovat sociologii, psychologii a filosofii. Studoval také u Sigmunda Freunda. Silně jej ovlivnili filosofové jako Aristoteles, Spinoza a také Marx. V té době také začíná publikovat. V roce 1922 končí studia disertační prací na téma židovský zákon pod vedením Alfreda Webra. Jeho slibně se začínající vědecká dráha byla na jistý čas přerušena nástupem fašismu k moci. Pro svůj židovský původ byl nucen emigrovat v roce 1933 do Spojených států. Zde působí jako profesor na univerzitách v New Yorku a Michiganu a jako vedoucí psycho analýzy na lékařské fakultě Národní univerzity v Mexiku. Je autorem děl jako Anatomie lidské destruktivity, Únik před svobodou, Zdravá společnost, Mít nebo být, Strach ze svobody a mnoha dalších. Mnohé z jeho děl byly přeloženy také do češtiny.
Erich Fromm se ve svých dílech zabývá člověkem. Jeho vztahem ke světu, k jiným lidem i k sobě samému. Při výzkumu charakteru člověka a některých charakterových rysů se Fromm zajímá především o názory, postoje, motivace, vášně, ctnosti, neřesti, pudy a o ty charakterové rysy, které jsou předcházející veškerému konkrétnímu chování i konání.
Charakter člověka se vlastně nejdříve formuje v rodině, kde jej ovlivňuje vlastní životní styl rodiny, postavení ve společnosti a poté i společenský život jako takový. Vlastně člověk se neustále přizpůsobuje svému prostředí. Společenský charakter je dán životním stylem dané společnosti a její dominující charakterové rysy se stávají jejími produktivními silami, které utvářejí společenský proces.
Fromm tvrdě kritizuje tržní hospodářství, které se silně zaměřuje na MÍT. Mít majetek, mít moc, vlastnit druhého člověka, který nás zajímá do té doby, dokud z něj máme nějaký zisk, prospěch, slávu nebo i sexuální uspokojení. Pro Fromma je tržní hospodářství neproduktivně orientováno, protože člověk ve společnosti netvoří nic ze sebe a nepodporuje růst a rozvoj svých vlastních fyzických, psychických i duchovních sil. Člověk je hrabivý, lačný po majetku po moci a nadvládou, ale to mu na druhé straně přináší úzkost, stres, psychickou degradaci, protože člověk už není to co je, není sám sebou, ale je jen tím, to co má, co vlastní. Jenže člověk nemůže mít úplně všechno a proto takový člověk nemůže být úplně šťastný a nikdy nebude. Vždycky se totiž najde něco, co mu chybí, co nemá.
Rozlišení charakterových orientací na produktivní a neproduktivní je zásadní. Člověk reaguje na psychické potřeby různými charakterovými orientacemi a rysy, ale pouze produktivní orientace rozvíjí v člověku jeho psychické síly, rozum, lásku a tvořivé schopnosti.
V této knížce vychází Fromm za svých životních zkušeností. Poznal, že život je plnější hodnotnější, když člověk vše staví na svých schopnostech, lásce a produktivního jednání. Život se stane prázdným, nudným a nenaplněným, když člověk nežije svůj život pomocí vlastních sil, ale snaží se ho vyplnit a obohacovat náhradami.
Člověk tedy musí smysluplně prožít svůj vlastní život a ne beze smyslu.
V každém člověku jsou zastoupeny obě orientace produktivní i neproduktivní. A záleží na síle dané orientace, která převládne. Pokud převládne produktivní orientace, člověk žije ze svého nitra, čerpá sílu sám ze sebe ve všech oblastech je pro něj příjemnější život a styk s jinými lidmi, nejsou mu cizí a dokáže jim porozumět.
Dnešní společnost je spíše zaměřena na MÍT, na majetkové vztahy, na moc. Aby se společnost přehodnotila na BÝT, to jest být sám sebou, žít život podle svého přesvědčení a podle svých možností a schopností, musí se ve společnosti radikálně změnit charakterová orientace člověka z mít na být. Ze štvance chtivosti se musí člověk stát člověkem orientovaným na zdroj svých tvůrčích sil, který se řídí svým svědomím a osobní odpovědností k sobě samému i k svým bližním.
Což ovšem v dnešní společnosti, založené na hodnocení jedince podle postavení a majetku asi není možné. Už jsou totiž vytvořeny jisté žebříčky hodnot, které chce člověk dnešní společnosti dosáhnout. A ty se nedají tak lehce přehodnotit. Jsou již příliš hluboce zakořeněny v člověku po několik století i tisíciletí. Vlastně historie je samotným důkazem charakterové orientace člověka na MÍT.
30. červenec 2007
8 215×
690 slov
