Četba této knihy rozhodně nesplní očekávání čtenářů, kteří by od ní čekali snadný, do detailů popsaný návod k umění milovat. Kniha se naopak snaží vysvětlit, že láska není stav, kterého může snadno dosáhnout každý bez ohledu na stupeň zralosti, který pro lásku má. Čtenář je po celou dobu četby přesvědčován a ujišťován, že všechno jeho úsilí o lásku vždy selže, nepokusí-li se co nejaktivněji a co nejlépe rozvinout celou svou osobu, aby dosáhl tvůrčí orientace. Že najít uspokojení v individuální lásce je nemožné bez schopnosti milovat svého bližního, bez odvahy, víry, kázně a skutečné pokory. V kulturním prostředí, kde jsou tyto vlastnosti vzácné, je vždy vzácné i dosažení schopnosti milovat. Čtenář si během četby chtě nechtě musí několikrát položit otázku, kolik skutečně milujících osob ve svém životě poznal.
Ale přesto obtížnost umění milovat není důvodem, aby se čtenář nepokusil poznat jak jeho problémy, tak způsoby jejich řešení. Kniha je psána velice srozumitelným jazykem bez většího užití odborné terminologie. Obsahuje mnoho odkazů na další práce pojednávající o podobné problematice. Jen minimum odkazů se týká literatury o lásce, neboť autor vždy vystihuje pohledy ze všech možných úhlů jak vědeckých a odborných, tak z pohled běžného člověka.
Kniha Umění milovat je v podstatě drobné shrnutí velkého množství předchozích autorových prací, zabývajících se různou tematikou. Přináší však též mnoho nových myšlenek, které zdaleka překračují rámec těch, které byly již vysloveny dříve anebo dodávají předchozím myšlenkám nových souvislostí.
Kniha je obsahově rozdělena do čtyř částí, které vždy odhalují různé pohledy na lásku, vztahy mezi lidmi, mezi lidmi a společností a mezi lidmi navzájem.
První část knihy uvádí čtenáře do celkové problematiky. Zabývá se otázkami typu: Co je vlastně láska? Jak být milován? či Jak se naučit milovat? Hodnotí lidské postoje ve společnosti a způsob života a uvažování. Také lehce naznačuje, jak se naučit být milován, přirovnáním hudbě, umění, profesím či dalším směrům lidské aktivity.
Nejdelší kapitola rozebírá téměř do detailů problematiku umění milovat. Je rozdělena na několik drobnějších podsekcí, zabývajících se náboženským významem lásky, láskou mezi rodiči a dětmi a předměty lásky.
V první podsekci je láska odpovědí na problém lidské existence. Vzájemná láska u zvířat, láska mezi lidmi, láska k přírodě či k Bohu, vznik náboženství. Tato podsekce sleduje pochody lidstva v jeho vývoji. Vznik náboženských rituálů, objektů k uctívání či zbožňování až k typům určité determinace jako sadismus či masochismus, kterými se autor hlouběji zabývá ve své další práci Strach ze svobody (Praha 1993). Vždy se ale jedná o lásku, která je jakousi aktivní silou v člověku, která dává podněcující energii k péči, sebepoznávání a znalosti charakterových rysů.
Druhá podsekce přibližuje vztah - lásku mezi rodiči a dětmi. Popisuje vývoj veškeré situace od narození až k dospělosti. Úvaha často odkazuje na Sigmunda Freuda a jeho typologii lidské osobnosti. Láska mezi rodiči a dětmi je přirovnávána k teorii sociální směny a ekonomickým vztahům ve společnosti, kdy matka i otec hrají zcela odlišné úlohy.
Třetí podsekce se zabývá dalším vývojem lásky, dalšími typy lásky, kdy láska bratrská symbolizuje péči, úctu a znalost druhého člověka - lásku mezi sobě rovnými, láska mateřská je jako nepodmíněná důvěra, náklonnost a láska k bezmocnému, láska erotická jako protiklad k oběma předchozím typům lásky. Závěrem, ale důkladně, je zmíněna láska k Bohu, vývoj náboženství soustředěný s vývojem času na různé kulty a celkový význam náboženství pro lidstvo.
Láska není již zmiňována ve svém původním smyslu, ale je dosazována za význam trhu, moderního kapitalismu, investic, spolčení, tolerance, štěstí či techniky. Racionální a iracionální láska jsou stavěny jako protiklady i jako partneři zároveň. Typologie osobností navazuje na první kapitolu v souvislosti různých psychických determinací, způsobených působením okolní společnosti s vysvětluje tím, že láska není nutně nekonfliktní.
S nejvyšší naléhavostí je láska znovu přirovnávána k umění, k praxi, k potřebě tréninku, k soustředění. Je přirovnávána k umění člověka vidět sám sebe a být citlivý. Víra ve vlastní já je stavěna na samý vrcholek pomyslné pyramidy umění milovat.
28. říjen 2007
16 101×
658 slov
