Dnešní mravenec býval kdysi člověkem. Bůh Zeus mu dal kousek země, aby si na ní postavil obydlí.
Človíček si dům postavil a stále něco přistavoval a zvětšoval. U domu měl vlastní políčko, ale obilí nezasil. Raději chodil tajně k sousedům a sklízel z cizího. Co na jejich polích našel, to si tajně nosil domů.
Zeus se zhrozil nad takovou hrabivostí a hned také človíčka ztrestal. Proměnil ho v mravence!!!
Ale nemyslete si, že s takovou proměnou se změnila i jeho povaha. Kdepak. I jako mravenec dbal jenom o svůj dům a sklízel z cizího pole.
Liška pozorovala čápa, jak chodí kolem rybníka a ponořuje svůj dlouhý zobák do vody, jako
by měřil její hloubku. Vypadal tak rozvážně, že hned dostala nápad, jak si z něho vystřelí.
Přišla blíž a povídá: "Příteli, ráda bych tě pozvala na oběd. Přijď zítra v poledne, já něco dobrého přichystám".
Čáp nemohl tak zdvořilé pozvání odmítnout. Přišel přesně v poledne a ucítil vůni dobré polévky. Liška nalila polévku do mělkých talířů.
Sama ji s chutí vysrkala a bavila se tím, jak čáp marně klapal svým dlouhým zobákem a nemohl polévku z mělkého talíře ani ochutnat.
Čáp jí to chtěl oplatit a pozval lišku k němu na oběd.
"Ten čáp je nepoučitelný hlupák," pomyslela si, když ji přivítala vůně dobré kaše, právě takové, jakou měla ráda.
Čáp přinesl kaši ve dvou džbánech. Nořil zobák do džbánu, pomláskával, ale liška se nemohla ani olíznout. Džbán měl tak úzké hrdlo, že jí sevřel tlamu jako náhubek.
"Tak to vidíš, " řekl čáp, když se najedl. "Teď půjdeš domů hladová a navíc ještě s ostudou." A měl pravdu.
Protože na každého vtipálka, který si myslí, že snědl všechnu vtipnou kaši, jednou dojde.
4. srpen 2008
22 205×
296 slov
