Při studiu na litomyšlském gymnáziu bylo ještě dvouleté studium filosofické, jež bylo určeno těm, kteří chtěli studovat na univerzitě. Právě do těchto míst nás zavádí děj povídky. Jedná se o léta 1847-1848.
Slečna Elis mívala každým rokem na bytě studenty. Nyní u ní pobývali čtyři. Jmenovali se Zelenka, Frybort, Vavřena a Špína. Na jaře 1847 zakázalo hradecké biskupství majáles, nejoblíbenější zábavu studentů i ostatních obyvatel v Litomyšli. Studenti se bouřili. Přes zákaz, ale s podporou města, přece jen oslavy uskutečnili. Hlavními organizátory byli právě Zelenka, Frybort, Vavřena a Špína. Majáles v nedošínském háji však přinesly i obavy z těžkých trestů. Za studenty se však přimluvil profesor náboženství a dokonce hrabě Žorž, a tak vše dobře dopadlo. Studenti dál žili svým životem. Frybort se zamiloval do domácích Márinky, kterou tajně miloval i Špína. Vavřena vyučoval v domě úředníka Roubínka. Sblížil se zde s jeho neteří Lenkou, která musela snášet mnohá příkoří od své tety a namyšlené sestřenice Lotky. Došlo ke zkouškám, ze kterých neprospěl pouze Špína. Rozhodl se proto vstoupit do kláštera. Na jaře roku 1848 nastal v Praze i na venkově vlastenecký ruch.
V Litomyšli byla utvořena studentská legie, jejími členy se také stali Frybort a Vavřena. Když vypukla v Praze revoluce, odešli bojovat. Na barikádách se setkali se Špínou, který byl už v řeholním rouchu. Špína byl zasažen střelou, padl Vavřinovi do náručí, ve kterém i zemřel. Revoluce byla poražena. Po uklidnění situace odjel Frybort s Márinkou na rodný statek na Hané, Vavřena se stal lékařem a oženil se s Lenkou.
Napsal: Jan Keresteš
Dne: 9.2.2006
16. červen 2008
5 810×
260 slov