Je neuvěřitelné, že i takhle může vypadat skutečnost.
V roce 1947, za dva roky po porážce Hitlerova fašismu, vyšlo v Amsterodamu nenápadné malé čtení.Knížka se jmenovala „Het Achterhuis“ (Zadní trakt) a jak rychle na svět vzešla, tak rychle se stala nejvíce oblíbenou, čtenou a diskutovanou literární senzací.Ihned se o ni začali zajímat pedagogové, psych. i známí politikové nejen v Holandsku.
O knize se vedly diskuse všemi směry.Objevovaly se názory různého znění.První, že tento deník nemohla napsat 14ti letá dívenka, že je to lit. podvod velmi zkušeného autora.Dále se o této knize psalo jako o velmi zajímavém kult. hist. dokumentu, ale i jako o umělém, rafinovaně napsaném beletristickém díle.
Mám-li říci svůj názor – je to neskutečně nádherně, smutně, vesele, ale hlavně – realisticky a živě napsané dílo rukou obrovského talentu.
Názory o podvodu byly velice brzy vyvráceny, protože lidé, o kterých dívka psala, žijí (někteří) a mohli skutečnost dokázat.V deníku není žádná situace, žádné jméno fiktivní (v knižním vydání jsou jména pouze pozměněna).Není to dílo efektní, hozené na lit. trh, jsou to listy nasáklé krví a slzami i nadějí čistého člověka v letech lidského zatmění.
Příběh osmi lidí, skrývajících se v zadním traktu starého obchodního domu v Amsterodamu.Pět dospělých a tři děti.Osm ubohých lidí, kteří se při každém šramotu, malé ráně nebo vrznutí dveří, zastaví srdce.Ještě jednou opakuji, že je to skutečnost a já to nechápu nebo prostě nechci.
Byla to neuvěřitelně komplikovaná společnost.Oni věděli, jak to venku vypadá, věděli to ze střílení samopalů, skrytého rádia, ustavičného bombardování, ale nevěděli, jak voní čistý vzduch, asi zapomněli barvy květin.Proč? Bylo jim jednoduše zakázáno žít.Měli jen svá přání a každý sám sebe.Anna měla navíc Kitty – fiktivní přítelkyni, kterou si vymyslela, nebo lépe řečeno musela vymyslet jako důvěrnici, neboť se nemohla dostat ke skutečným živým lidem, kteří by ji chápali a pomáhali jí v jejím vývoji.
Lidé, skrytí za otáčecími dveřmi starého domu na Prinsengrachtu, žijí nejen v trapné fyzické, ale i v duševní odloučenosti od světa a lidí.Každý z nich je sám se svým strachem, neklidem a hrůzou, proto mezi nimi dochází k trapným hádkám a rozepřím.Oni nežijí společně, nýbrž jen vedle sebe.Anna Franková to cítí a vidí.Uzavírá se do sebe, rozmlouvá se svým deníkem (tedy Kitty), přemýšlí, žaluje, soudí, vylévá své city i nejintimnější zážitky a hlavně – je zde krásně vidět, jak tato 14ti letá dívka hledá vlastní já.Jsou zde popsány (nepřímo) rozpory v osobnosti pubertálního děvčete.Rychlá unáhlení, zmatené myšlenky, atd.Na druhou stranu mě některé její názory velice zaujaly.Např. dospěla k názoru, že všichni lidé mají odpovědnost za každého člověka a každý člověk že má odpovědnost za život všech lidí.Píše: „Nevěřím, že vedoucí lidé sami, že jenom vládnoucí a kapitalisté zavinili válku.Ne, malí lidé mají jistě také vinu, jinak by se jí přece národy neúčastnily.“
Vědomí hluboké spoluodpovědnosti každého jednotlivého člověka za mír a život všech lidí na celé zemi, to je vrchol vývoje mladičké Anne Frankové, která přes všechnu bídu, přes všechno strádání a všechnu vnitřní opuštěnost lidí „zadního traktu“ dospěla k názoru: „A přece věřím v dobro, které je v člověku!“
Poslední zápis je ze dne 24.7.1944, potom, dne 4.8.1944 vpadla do domu „zelená policie“, zatkla všechny osoby a doprovodila je do německých a holandských koncentračních táborů.Gestapo skrýš vyloupila.Miep a Elli našly Annin deník mezi starými knihami, časopisy a papíry, které zůstaly ležet na zemi.Deník byl otištěn v původním znění, až na některá pro čtenáře bezvýznamná místa.Z „potopenců“ se vrátil pouze otec.Kraler a Koophuis přežili útrapy koncentračních táborů a vrátili se ke svým rodinám.
Anne zemřela v březnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsenu, dva měsíce před osvobozením Holandska, během epidemie tyfu.
DENÍK vznikal v době od 12. června 1942 do 1. srpna 1944.
Anne se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem židovským manželům jako druhá dcera. Starší Margot se narodila v roce 1926.
“Doufán, že ti mohu svěřit všechno, jak jsem až dosud nikdy nemohla, a doufám, že mi budeš velkou podporou.“
6. srpen 2008
5 916×
678 slov
