Franz Kafka - Proměna

Počátky moderní prózy 20. století

ubývá dějovosti
řeší konfrontaci vnitřního světa s vnějším, objevují se pocity vyčlenění jednotlivce ze společnosti, poukazuje na neporozumění okolí
je velmi subjektivní
experimenty s jazykem
objevují se prvky absurdity
využití podtextu, některé věci nejsou sděleny, čtenář si je musí domyslet

Další autoři:

James Joyce, Marcel Proust

Franz Kafka (1883-1924)

pražský židovský autor
vystudoval německé gymnázium a práva, později pracoval jako úředník, ale již v té době věděl, že se chce věnovat převážně literatuře
byl ovlivněn židovským původem, magickou Prahou, existenčními problémy, komplikovanými vztahy se ženami a nejvíce vztahem k otci, ze kterého vyústilo nízké sebevědomí, pocit vyřazení ze společnosti a neustálý pocit viny
byl ke svým dílům velmi kritický, spoustu ze svých děl nechtěl vůbec vydat, vydal je až po jeho smrti jeho nejlepší přítel Max Brod, který neposlechl Kafkovo přání díla zničit
v dílech nepoužívá příjmení, absurditu bere jako samozřejmost
často pesimistická díla

Další díla:

Proces, Amerika, Zámek, Ortel

Proměna

Povídka – prozaický epický útvar kratšího rozsahu než román
obchodní cestující Řehoř Samsa se jednou ráno probudí a zjistí, že se proměnil v brouka, jeho proměna ho v první chvíli překvapivě vůbec nevyděsí, nezajímá se o ni, má problém jen s tím, že pořádně neumí ovládat své nové tělo, a tak nepřijde včas do práce
celý příběh vykresluje vývoj vztahu jeho rodiny k němu a jeho proměně
nejdříve všichni doufají, že se Řehoř promění zpět, postupně si na svého syna jako na brouka musí zvyknout, přestávají doufat v proměnu zpět a nakonec je jim na obtíž a chtějí se ho zbavit
vše končí obrazem šťastné rodiny, kdy Řehoř přestal přijímat potravu, zemřel, rodina se ho konečně zbavila a rodiče plánují bydlení a svatbu dcery Markéty

Hlavní postavy

Řehoř Samsa – pracuje jako obchodní cestující, je hodný, pečlivý, snaží se v práci udělat jen to nejlepší, má nízké sebevědomí a svou práci nemá rád, ale živí tak celou rodinu, jednou v noci se promění v brouka, nemůže mluvit, ale psychika mu zůstává, proměnu bere tak, jak přišla, vadí mu jen to, že nemůže jít do práce a tím způsobí rodině problémy, sebe vůbec nelituje.

Markéta – sedmnáctiletá sestra Řehoře, jako jediná se o něj doma stará, ale spíš z povinnosti na oplátku za jeho dřívější práci, chtěl jí totiž zaplatit i školu, je velmi citlivá a umělecky nadaná – hraje na housle, později ale musí také začít pracovat a její starost o Řehoře slábne.

Rodiče – jsou povrchní, nezajímají se o syna, řeší jen to, jak rodinu po proměně vidí okolí, nestarají se o něj, vše nechávají na Markétě, Řehoř je jim odporný a jsou na něj naštvaní, protože si kvůli proměně musí najít práci, nemyslí na to, že dříve celé roky pracoval jen on.

Matka je tichá a opatrná, velmi jí záleží na tom, co si myslí ostatní, má z Řehoře hrůzu, při setkání s ním omdlela, částečně se snaží přemáhat odpor, který v ní vzbuzuje, protože ví, že je to její syn.

Otec je tvrdý, přísný a nekompromisní, je na Řehoře naštvaný, neřeší, že je to jeho syn, je mu odporný a chce se ho za každou cenu zbavit.

Kompozice

psáno chronologicky, jen s občasnými vzpomínkami na minulost či přemýšlení o budoucnosti
rozděleno do tří kapitol, každá ukazuje změny v chování a vztah rodiny k Řehořovi:
1. všichni si zvykají na Řehoře jako na brouka, zároveň však doufají v proměnu zpět, ještě se o něj částečně zajímají, sestra se o něj pečlivě stará, uklízí u něj a zkouší, co mu chutná
2. už ani nedoufají, že z něj bude zase člověk, ztrácí zájem, přestávají si ho všímat, jsou naštvaní, že musí chodit do práce, sestra už neuklízí tak pečlivě, dělá jen rychle to nejnutnější
3. rezignují, chtějí se Řehoře zbavit, je jim jen na obtíž, vůbec si ho nevšímají, neuklízí u něj
dílo je metafora na život – člověk se musí správně chovat a vypadat, aby ho společnost přijala
částečně autobiografické, ukazuje se zde úzkost a samota autora – pocit oddělení od společnosti