Fromm, Erich - Mít nebo být

Úvod – velký příslib, jeho zhroucení a nové alternativy
Od počátku průmyslového věku měli lidé jakousi naději, že ovládnou přírodu, že dosáhnou materiálního nadbytku, lidé pak budou šťastnější a
budou pak prožívat neomezenou svobodu. Platila myšlenka, že dosažení zdraví a komfortu bude mít za následek štěstí pro všechny. A tyto tři atributy – neomezená produkce, absolutní svoboda a neomezené štěstí, daly vzniknout novému jádru náboženství – Pokroku.
Ovšem průmyslový věk nedostál svému příslibu. Lidé se stále více uvědomují, že neomezené uspokojování všech tužeb nevede k blahu, že jsme pouze zmanipulováni vládou, průmyslem a komunikačními prostředky a ne pány svého žití, že se stále zvětšuje propast mezi chudými a bohatými národy, že technický pokrok má své stinné stránky (př. hrozba nukleární války).
Důvodem nezdaru byly také psychologické předpoklady. Prvním je to, že cílem života je štěstí, uspokojování všech potřeb, které může člověk pociťovat. Druhým předpokladem je lidská přirozenost – egoismus, sobectví, chamtivost, kterou musí systém podporovat, aby docházelo k míru a harmonii. (...přitom chamtivost a mír se navzájem vylučují).
Ekonomická změna je ale možná pouze tehdy, dojde li k zásadní změně lidských hodnot a postojů, jako jsou nová etika a nový vztah k přírodě.

I. DÍL
Porozumění rozdílu mezi mít a být
...“ Vlastnění a bytí jsou dva základní způsoby prožívání, respektive síly, které určují rozdíly mezi charaktery jednotlivců i mezi různými typy společenského charakteru.“...
Být a mít jsou dva zcela odlišné pohledy na život, zcela odlišné postoje ke světu. Podle toho, který postoj u člověka převládá, můžeme hovořit o jeho charakteru, vlastnostech, prožívání, chování, jednání, citech, pocitech a přístupech.
V žití podle modu mít je vztah ke světu a okolí majetnický. Vše je majetek a smyslem života člověka je vlastnit. Žití podle modu být je opakem vlastnění. Takovýto člověk se těší z pozorování světa okolo, z krás okolo sebe.

Př. existence orientované na mít:
Květinko v popraskané zdi
z pukliny tě vyjmu a
celou tě podržím v dlani i s kořínky,
maličká – kdybych tak mohl pochopit
co jsi, s kořínky i se vším a vše ve všem,
mohl bych poznat, co je Bůh a co je člověk.
Př. Existence orientované na být:
Když se pozorně zadívám
Co vidím?
U plotu kvete nazuna!

Þ Zde vidíme, že jeden námět můžeme pojmout různě.
MÍT A BÝT V KAŽDODENNÍ ZKUŠENOSTI
Dnešní společnost se žene za majetkem, ziskem. Jen zřídka se setkáme s příklady, kdy se jedinec orientuje na bytí. Většina lidí považuje existenci orientovanou na vlastnění za přirozenou. Z jednoduchých příkladů každodenního života si můžeme přiblížit rozdíl mezi těmito způsoby existence.
Podívejme se třeba na učení:
Studenti modu mít si zapisují přednášku, chápou logickou souvislost. Poznámky pak převypráví při zkoušce, obsahem se však nezabývají do hloubky. Učení studenta neobohacuje. Student se tak stává sběrnicí cizích myšlenek bez vlastního názoru. Student netvoří něco nového, pouze opakuje poznané.
Studenti modu být přicházejí na přednášku a již předem o problémech přemýšlejí. Na myšlenky reagují tvořivě. Studenti naslouchají a to v nich podněcuje nové myšlenkové procesy.
Dalším příkladem může být rozdíl mezi mít znalosti a znát:
Rozdíl mezi modem mít a být můžeme také vyjádřit vztahem vím a mám vědomost. Mít znalost znamená získat a udržet upotřebitelnou znalost (informaci) ve vlastnictví. Znát je funkční, je to součást procesu produktivního myšlení. Vědění začíná rozpadem iluzí, deziluzí. Vědění znamení pronikat zdáním postupně k samým kořenům, tudíž k příčinám.
Láska:
Láska v modu mít vlastnění znamená omezování, věznění objektu lásky. Taková láska ubíjí, dusí, usmrcuje, nedává život. Lidé pak nazývají láskou svou sobeckost a nemilování druhé osoby. (př. krutá rodičovská láska – týrání dětí psychické i fyzické, manželství – ekonomický a společenský záměr je zaměňován často za lásku)
Proměnu mezi modem být a mít můžeme sledovat například v počátku vztahu. Během námluv si není jeden tím druhým jist a jeden se snaží toho druhého dobýt. Snaží se být jeden k druhému přátelský, plný něhy, přitažlivý, krásný. Protože nemá ani jeden toho druhého jistého, uplatňuje se u nich modus bytí. Aktem manželství se často pak tato situace zela změní. Manželská smlouva dává partnerům výhradní právo na druhého člověka. právo na tělo, city toho druhého. Už nemusí tu druhou stranu získávat, protože ji jednoduše má... Lidé jsou pak zmatení, už nejsou takoví, jací byli. Jsou zklamáni. Každý pak hledá chybu, většinou v tom druhém, a připadá si, že byl podveden. Co oba nevidí je fakt, že již dávno nejsou takoví, jací byli na počátku vztahu. Omyl, že člověk může mít lásku, je svedl k tomu, že přestali milovat.
Dalšími příklady by mohly být postoje ke vzpomínání, rozhovoru,čtení, uplatňování autority, víře.
II. DÍL
Analýza základních rozdílů mezi dvěma mody existence
CO JE VLASTNICKÝ MODUS EXISTENCE?
Žijeme ve společnosti, která se zakládá na soukromém vlastnictví, zisku a moci jako pilířích její existence. Získávání, vlastnění a vytváření zisku jsou základní práva jednotlivce v průmyslové společnosti.
Podstata vlastnění vyplývá z podstaty soukromého vlastnictví. V tomto způsobu existence je nejzávažnější můj majetkový zisk a moje neomezené právo držet ve vlastnictví to, co jsem získal.
Výraz „mám něco“ vyjadřuje vztah mezi subjektem (já, on, ona) a objektem. Moje vlastnictví tak je základem mně a mojí identity.
CO JE MODUS BYTÍ?
Většina z nás ví mnohem víc o modu vlastnění než o modu bytí, protože s modem vlastnění máme v naší společnosti daleko více zkušeností. Vlastnění se vztahuje na věci, bytí se týká zážitků.
Předpokladem modu bytí jsou nezávislost, svoboda a existence kritického rozumu. Jeho podstatným znakem je aktivita, ne však ve smyslu povrchní zenaprázdněnosti, ale aktivita vnitřní, tvořivé užívání vlastních lidských sil (tzn. být aktivní, projevovat se podle svých možností, talentu, možností všech darů přírody, kterými jsme každý, i když různou měrou jako lidské bytosti vybaveni).
Aktivita je obecně řečeno společensky uznávané cílevědomé chování, jež má za následek odpovídající společensky užitečné změny. Moderní význam aktivity rozlišuje mezi aktivitou odcizenou a neodcizenou. V odcizené aktivitě skutečně nejednám, jsem činný pod tlakem vnějších a vnitřních sil. V neodcizené aktivitě prožíváme sebe sama jako subjekt své aktivity.
Moje chování je odlišné od mého charakteru. Moje charakterová struktura, opravdová motivace mého chování tvoří moje skutečné bytí. Mé chování má zčásti odrážet mé bytí, avšak většinou je maskou, kterou nosím a přitom bděle sleduji své vlastní cíle.
V současné společnosti působí existenční způsob vlastnění dojem, že je zakořeněn v lidské přirozenosti a že je ve skutečnosti nezměnitelný. Tatáž myšlenka je vyjádřena v dogmatu, že lidé jsou v podstatě líní, od přírody pasivní a že nechtějí pracovat nebo dělat něco, když k tomu nejsou doháněni materiálními pohnutkami, hladem, strachem před trestem.
Pravdou je, že oba existenční způsoby, jak vlastnění tak bytí jsou lidské přirozenosti, že nás biologicky vnitřní pud sebezáchovy směřuje ke způsobu vlastnění, ale je také pravda, že sobectví a lenost nejsou sklony člověku vrozené.
Lidé mají velmi hlubokou touhu být, projevovat své možnosti, být aktivní, mít vztah k druhým, unikat z vězení sobectví. Lidská touha prožívat jednotu s druhými pramení z existenčních podmínek, jež charakterizují lidský druh. Je nejsilnější motivací lidského chování. Abychom se tedy necítili izolováni, musíme najít novou jednotu se svými bližními a s přírodou.
DALŠÍ ASPEKTY VLASTNĚNÍ A BYTÍ
Dalším aspektem vlastnění a bytí je jistota a nejistota.
Modus mít chápe tento problém následovně. Jestliže já jsem, co mám a jestliže to, co mám ztratím, kdo jsem? Protože mohu ztratit to, co mám, musím být neustále usoužený, bojím se, stávám se podezíravým, osamělým, hnaným potřebou, abych měl víc, abych byl lépe zajištěn. Modus být úzkost a nejistotu ve svém bytí nezná. Jestliže jsem, kdo jsem a nikoli co mám, nikdo mne nemůže o něco připravit nebo ohrozit moji jistotu a můj pocit identity.
Jiným aspektem je: Zde nyní – minulost a budoucnost.
Modus bytí existuje jen zde a nyní.
Modus mít existuje v čase (minulosti, přítomnosti, budoucnosti). V modu vlastnění jsme připoutáni k tomu, co jsme nahromadili v minulosti. Budoucnost je tedy chápána jako to, co se stane minulostí. (vystihující příklad: říká se „ten člověk má budoucnost“ a myslí se tím, že v budoucností bude mít hodně věcí, i když je zatím ještě nemá).
Těchto aspektů je však mnohem víc: Solidarita – antagonismus, Radost – požitek, Hřích a odpuštění, Strach z umírání – stvrzení žití.
III. DÍL
Nový člověk a nová společnost
NÁBOŽENSTVÍ, CHARAKTER A SPOLEČNOST
Nová společnost může být uskutečněna pouze hlubokou změnou v lidském srdci. Charakterová struktura průměrného jedince a společensko-ekonomická struktura společnosti jíž je členem, jsou na sobě vzájemně závislé. Směsici individuální psychické sféry a ekonomické struktury označujeme jako společenský charakter.
Vztah mezi společenským charakterem a společenskou strukturou je nikdy nekončící proces. Nová elita je motivována stejně jako ta stará, má sklon objevovat podmínky staré společnosti v nových společensko-politických institucích, které vytvořila revoluce.
Společenský charakter zajišťuje potřeby společnosti a uspokojuje potřeby individuální.
Náboženstvím chápeme skupinu, která sdílí systém myšlenek a jednání a nabízí jedinci rámec orientace a objekt oddanosti. Lidé tak mohou uctívat zvířata, stromy, idoly, neviditelného boha, peníze, prospěch. Další otázkou je, jaký druh náboženství? Ten, který podporuje růst člověka a jeho specifických sil, nebo ten, co ochromuje lidský růst. Je zajímavé, že nenajdeme kulturu, v níž by takový rámec orientace neexistoval. Neobejde se bez něho ani žádný jednotlivec. Už děti mají sklon vytvářet si vlastní orientační, důvtipně vymyšlený rámec.
Jedinec prožívá sám sebe jako zboží tak, že vlastní hodnotu považuje nikoliv za hodnotu užitnou, ale za hodnotu směnnou. Člověk se stává věcí na trhu osobnosti. Člověk tak není soustředěn na život nebo štěstí, ale na to, jak se stát prodejným. Člověku s tržním charakterem není ve skutečnosti blízký nikdo, ani on sám sobě.
PODMÍNKY PRO LIDSKOU ZMĚNU A RYSY NOVÉHO ČLOVĚKA
Jestli předpokládáme, že jedině zásadní změna lidského charakteru z dnes převládající orientace na vlastnění v charakter orientovaný na bytí nás může zachránit před psychologickou a ekonomickou katastrofou, vzniká otázka: je taková hluboká charakterová změna možná, a je-li tomu tak, jak ji můžeme přivodit? Podle Frommových slov se lidský charakter může změnit za těchto podmínek:
1. Trpíme a jsme si toho vědomi
2. Poznali jsme příčiny tohoto špatného stavu
3. Poznali jsme, že existují způsoby, jak to odstranit.
4. Abychom to mohli učinit, musíme uznat, že si to vyžádá žít podle určitých norem a změnit současnou životní praxi.
Podstatou psychoanalytického procesu je pomoci pacientovi, aby si uvědomil příčiny svého trápení. Na základě těchto poznatků může pacient pokročit dále. Shledá, že jeho špatný stav se dá vyléčit, odstraní-li se jeho příčiny. Ale pouhé uvědomění bez praktických důsledků zůstává neúčinné.
Úkolem nové společnosti je podněcovat vývoj člověka, jeho charakterovou strukturu bytí, která by měla mít následující rysy:
§ dobrovolně se vzdát všech forem závislosti na vlastnění a plně být,
§ přijímat skutečnost, že nikdo a nic mimo mne nemůže dát životu smysl,
§ být plně přítomen, kdekoli a kdykoli,
§ nesloužit idolům a nepěstovat si iluze,
§ poznávat sám sebe, rozvíjet svou vlastní představivost jako předjímání reálných možností
a další.

HLAVNÍ RYSY NOVÉ SPOLEČNOSTI
Potíže, které se při tvorbě nové společnosti musí řešit:
§ měl by se řešit problém, jak řídit nepřetržitý průmyslový způsob výroby bez totální centralizace,
§ měli bychom se vzdát cíle neomezeného růstu, dát přednost výběrovému růstu,
§ měl by se podporovat vědecký pokrok a současně dbát, aby se nestal nebezpečným pro lidstvo,
§ vytvářet podmínky, aby se lidé cítili dobře a nehleděli na uspokojování v poživačnosti atd.
Má-li být ekonomika a politika podřízena lidskému rozvoji, pak musí model nové společnosti určovat neodcizitelného, na bytí orientovaného jedince. Úkolem je vybudovat zdravé hospodářství pro zdravé lidi. Prvním rozhodujícím krokem k tomuto cíli je zaměření výroby v zájmu „zdravé spotřeby“.
Zdravá spotřeba je možná jen za předpokladu, že pevně udržíme na uzdě práva akcionářů a vedení koncernů rozhodovat o výrobě výlučně z hlediska zisku a rozpínavosti.
Měla by se vytvořit Nejvyšší kulturní rada, pověřená poradenstvím pro vládu, politiky, občany ve všech závažných otázkách, týkajících se vědění. Členové kulturní rady by byli představiteli intelektuální a umělecké elity země, muži a ženy, jejichž vyzrálost by byla naprosto nepochybná. Je důležité, aby byli v radě zastoupeni i ti, kdo jsou v opozici k převládajícím názorům.
Dalšími aspekty by pak byly:
§ Aktivní účast na politickém životě vyžaduje maximální decentralizaci především průmyslu a politiky.
§ Aktivní a zodpovědná účast dále vyžaduje nahradit byrokratickou správu správou humanistickou.
§ V průmyslové a politické reklamě musí být zakázány všechny metody „mytí mozků“.
§ Propast mezi bohatými a chudými národy musí být překlenuta.
§ Ženy se musí vymanit z patriarchální nadvlády.
§ Musí být vypracován systém účinného rozšiřování objektivních informací.
§ Vědecké bádání se musí oddělit od aplikace v průmyslu a obraně.
NOVÁ SPOLEČNOST:
EXISTUJE ODŮVODNĚNÁ NADĚJE?
Ze stanoviska velkého obchodu není naděje žádná, žádný rozumný člověk by nevsadil své štěstí, kdyby měl jen dvouprocentní šanci vyhrát. Chtivost a závistivost jsou tak silné ne proto, že tkví v lidské přirozenosti, ale proto, že je obtížné odolávat obecnému tlaku, být vlkem mezi vlky. Změna sociálního klimatu, hodnot, které jsou správné nebo nesprávné, i přeměna sobectví a altruismus většinu těchto potíží rozřeší.
Změna od vlastnění k bytí probíhá ve skutečnosti převažováním hodnot, tedy v souvislosti se společenskou změnou. Naše jediná naděje tedy spočívá v životodárné přitažlivosti nové vize. Vytvoření nové společnosti a nového člověka je možné jen tehdy, budou-li staré motivace zisku a moci nahrazeny novými, jako je bytí, sdílení. Bude-li tržní charakter nahrazen charakterem tvořivým.