Fromm, Erich - Mít nebo být?

Erich Fromm se narodil 23. března roku 1900 ve Frankfurtu nad Mohanem. Studoval u génia psychoanalýzy Sigmunda Freuda, kromě psychologie a psychiatrie se věnoval i sociologii a filosofii. V letech 1929 - 1932 byl spolupracovníkem Ústavu sociálních výzkumů - jinak centra známé frankfurtské školy. Jeho slibně započatá vědecká dráha však byla přerušena nástupem Hitlera k moci, před nímž pro svůj židovský původ v roce 1933 emigroval do USA. Od svého příchodu do Ameriky působil v mnoha významných vědeckých institucích - např. jako profesor na univerzitách v New Yorku a Michiganu a jako vedoucí oddělení psychoanalýzy na lékařské fakultě Národní univerzity v Mexiku.
Je autorem světově proslulých děl, k nimž dozajista patří Escape from Freedom (Únik před svobodou), The Sane Society (Zdravá společnost), The Anatomy of Human Destructiveness (Anatomie lidské destruktivity), To Have or To Be? (Mít nebo být?) a mnohá další.

Mít nebo být?
Tato kniha je rozdělena na tři díly a do devíti kapitol.

DÍL I. Porozumění rozdílu mezi mít a být
1. PRVNÍ POHLED
2. MÍT A BÝT V KAŽDODENNÍ ZKUŠENOSTI
3. MÍT A BÝT VE STARÉM A NOVÉM ZÁKONĚ A VE SPISECH MISTRA ECKHARTA

DÍL II. Analýza základních rozdílů mezi dvěma mody existence
4. CO JE VLASTNICKÝ MODUS EXISTENCE?
5. CO JE MODUS BYTÍ?
6. DALŠÍ ASPEKTY VLASTNĚNÍ A BYTÍ

DÍL III. Nový člověk a nová společnost
7. NÁBOŽENSTVÍ, CHARAKTER A SPOLEČNOST
8. PODMÍNKY PRO LIDSKOU ZMĚNU A RYSY NOVÉHO ČLOVĚKA
9. HLAVNÍ RYSY NOVÉ SPOLEČNOSTI

Stručná charakteristika knihy

Hlavním záměrem této knihy je analýza dvou základních způsobů existence: způsobu vlastnění a způsobu bytí. V úvodní kapitole autor uvádí některá pozorování, týkající se rozdílu mezi oběma způsoby. Druhá kapitola objasňuje rozdíly s použitím řady příkladů z každodenního života, které mohou čtenáři snadno porovnat se svými vlastními zkušenostmi. Kapitola  obsahuje názory na vlastnění a bytí ve Starém a Novém Zákoně a ve spisech Mistra Eckharta. Následující kapitoly pojednávají o velmi obtížných otázkách: analýze rozdílu mezi mody lidské existence MÍT a BÝT, v níž se Erich Fromm pokouší na základě empirických dat dospět k teoretickým závěrům. Zatímco se až potud kniha zabývá většinou individuálními aspekty obou základních modů existence, jednají závěrečné kapitoly o významu těchto modů v utváření nového člověka a nové společnosti a věnují se možnostem a alternativám k duchovní slabosti nemocného jedince a ke katastrofickému společensko-ekonomickému vývoji celého světa.

Rozdíl mezi mody vlastnění a bytí a jejich vysvětlení

Slovy BÝT nebo MÍT se nemyslí určitá jednotlivá označení subjektu, jako jsou konstatování: ,,mám vůz'' nebo ,,jsem bílý'' či ,,jsem šťastný''. Míní se tím dva základní způsoby existence, dva odlišné druhy orientace vůči sobě i světu, dva odlišné druhy charakterové struktury, z nichž ten, který převládá, určuje celek lidského myšlení, cítění a jednání.
V existenci orientované na mít je můj vztah ke světu vztahem přivlastňovacím a majetnickým, v němž já chci učinit každého a všechno svým majetkem.
V existenci orientované na bytí musíme rozlišit dvě formy bytí. Jedna je opakem vlastnění a znamená živý, opravdový vztah ke světu. Druhá forma bytí je opakem jevu a týká se pravé podstaty, pravé skutečnosti osoby či věci v protikladu ke klamnému zdání.
Bytí je takový způsob existence, v němž nic nemáme, po ničem nebažíme, ale jsme naplněni radostí, užíváme svých schopností tvořivě a jsme zajedno se světem.
Goethe, velký milenec života, jeden z vynikajících bojovníků proti atomizaci a mechanizaci člověka, vyjádřil BÝT jakožto protiklad k MÍT v mnoha básních. Jeho Faust je dramatickým líčením konfliktu mezi bytím a vlastněním (které reprezentuje Mefistofeles), zatímco v následující krátké básni vyjadřuje kvalitu bytí nanejvýš jednoduše:

Majetek

Vím, že mi nic nepatří
než myšlenka, která nerušeně
vyvěrá z mé duše,
a každý příhodný okamžik,
jejž mi dobrotivý osud
dopřává do dna vychutnat.

Vybraná část knihy

Nejvíce se mi líbila kapitola pátá, CO JE MODUS BYTÍ? Její části tvoří podkapitoly AKTIVNÍ BYTÍ, AKTIVITA A PASIVITA, AKTIVITA - PASIVITA V UČENÍ NĚKTERÝCH VELKÝCH MYSLITELŮ, BYTÍ JAKO SKUTEČNOST, VŮLE DÁVAT, SDÍLET A OBĚTOVAT. Autor nás v nich seznamuje se svým chápáním významu slov - např. aktivní bytí, aktivita, pasivita, činnost, nečinnost a přidává k nim také názory některých velkých světových myslitelů, z nichž nejvíce místa věnuje Tomáši Akvinskému a Benediktu Spinozovi.
Této části knihy si cením především pro aktuálnost témat a problémů, kterými se zabývá a pro jejich velký význam, který hrají v životě každého člověka. Přiznávám se, že jsem při čtení spousty podnětných myšlenek, v této kapitole obsažených, byl donucen se nad některými z nich zamyslet daleko hlouběji a důkladněji, než kdykoli předtím, a mnohdy si i uvědomit, jak nepřesné a mlhavé představy jsem do té doby o některých věcech měl. Myslím si, že kniha mi pomohla odkrýt další oblast lidského vědění a umožnila mi nahlédnout blíže do tajů lidského chování a lidské duše. Uvědomuji si také, že poznatky kterých jsem četbou této knihy nabyl, by bylo velkou chybou nevyužít v praktickém životě v bezprostředním styku s ostatními lidmi.
Knihu mohu vřele doporučit všem zvídavým myslím, snažícím se proniknout hlouběji do problematiky lidského nitra a života. Přál bych si, aby čtenáři při každém čtení této knihy měli týž blahodárný a povznášející pocit, jejž jsem i já měl při jejím pročítání.

Ukázka z knihy
5. kapitola: CO JE MODUS BYTÍ? - podkapitola: Aktivní bytí (str. 72)

Aktivní bytí

Předpoklady modu bytí jsou nezávislost, svoboda a existence kritického rozumu. Jeho podstatným znakem je aktivita, ne však ve smyslu povrchní zaneprázdněnosti, ale aktivita vnitřní, tvořivé užívání vlastních lidských sil; znamená to být aktivní, projevovat se podle svých možností, talentu, množství všech darů přírody, kterými jsme, každý, i když různou měrou, jako lidské bytosti vybaveni. To znamená obnovovat se, růst, rozkvétat, milovat, překračovat vězení izolovanosti vlastního já, zajímat se, ,,naslouchat", dávat. Žádný z těchto prožitků však nemůže být vyjádřen slovy. Slova jsou nádoby plněné zkušenostmi, které však přes ně přetékají. Slova poukazují na zkušenost; zkušeností ale nejsou. V okamžiku, kdy vyjadřuji, co zažívám, včetně myšlenek a slov, zážitek je pryč: vyschl, odumřel, je pouhou myšlenkou. Tudíž bytí je slovy nepopsatelné a sdělitelné jen spoluprožíváním zážitku. Ve vlastnické struktuře rozhoduje mrtvé slovo, ve struktuře bytí je rozhodující, živý a nepopsatelný zážitek. (Živé, tvořivé myšlení ovšem do modu bytí patří.)
Modus bytí může být snad nejlépe vyjádřen symbolem, který mi naznačil Max Hunziger: Modré sklo se zdá být modré, když jím prozařuje světlo, protože pohlcuje ostatní barvy a nenechá je projít. A tak říkáme, že sklo je ,,modré" právě proto, že nezadržuje modré vlny. Je pojmenováno nikoliv tím, co si ponechává, ale tím, co vydává.
Jedině tou měrou, jakou snížíme modus vlastnění, který je vlastně nebytím - tj. přestáváme-li hledat jistotu a identitu lpěním na tom, co máme, ,,sezením na tom", včetně lpění na sobě samém a na svém majetku, může se vynořit modus bytí. ,,Být" vyžaduje vzdát se vlastního egocentrismu a sobectví nebo - jak to obvykle vyjadřují mystikové - stát se ,,prázdnými" a ,,chudými".
Ale mnohým lidem připadá za těžké vzdát se své vlastnické orientace: každý takový pokus je naplňuje intenzivní úzkostí a mají pocit, že se zřekli jakékoliv jistoty, jako by byli vrženi do moře a neuměli plavat. Nevědí, že teprve tehdy, až odhodí berličky majetku, mohou začít užívat svých vlastních sil a být sami sebou. Brání jim v tom iluze, že by nedokázali žít samostatně, že by se zhroutili, kdyby nebyli podpíráni věcmi, které znají.

Použitá literatura: Fromm, Erich.: Mít nebo být?, Naše vojsko, Praha 1992