Světově proslulá kniha přeložená do 80 jazyků. Fučík ji napsal tajně během několika měsíců ve vězení gestapa na pankráci na jaře v roce 1943. Rukopis dokonale promyšleného textu na desítkách lístků s minimem škrtů tajně z vězení pronesl dozorce Kolínský.
Reportáž je členěna do osmi kapitol. Předznamenáví ji krátký výstižný popis tzv. biografu - čekárni, kterou museli projít všichni vězni předvedení k výslechu. Krátke, sevřené, dramatičností nabité kapitoli popisují Fučíkovo zatčení (I - Čtyřiadvacet hodin), průběh dne ve vězení (II - Umírání), atmosféru života cely (III - Cela 267), momentky z výslechů i útržky z pochodů na vězeňském dvoře (IV - Čtyřstovka). Velkou pozornost věnuje autor charakteristikám spoluvězňů, dozorců i vyšovatřelů (V,VII - Postavy a figurky). S maximální úsporností, s citem pro ozvláštňující detail črtá především portréty přátel (Jelínkovi, Vysušilovi, Lída, táta Skořepa, "Kolín"). Jako figurky označuje postavy dozorců a vyšovatřelů. Vyhmátne jejich charakteristický rys a směřuje k jednoznačnému hodnocení (např. komisař Bohm, vzšetřovatel Zander, dozorce, "To" - Withan). Zřetelnost aoutorova uměleckého záměru vyplývá z konfrotačního řazení jednotlivých pasáží (od napětí k prodlevě, od dramatismu výslechu k úsměvné vzpomínce či odlehčující epizodě, od strohé přímé charakteristiky k vyprávějícímu tónu).
Autentičnost a dokumentárnost reportáže umocňuje její stránku filozofickou, hluboký humanismus a optimismus, který knihou prostupuje a činí z ní dílo mimořádné společenské hodnoty. Zkoumání historických okolností vzniku Reportáže psané na oprátce i rukopisného originálu nezávislou komisí historiků potvrdilo autentičnost textu a vyvrátilo smyšlenky, které se kolem knihy v minulývh letech nakupily.
29. leden 2008
3 392×
234 slov
