„Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost,“ řekl O’Brien, pomalu a kývaje hlavou na souhlas. „Jsi toho názoru, Winstone, že existence minulosti je reálná?“
Winstona se opět zmocnil pocit bezmoci. Jeho pohled zaletěl k číselníku. Nejen že netušil, zda „ano“ či „ne“ je odpověď, která ho zachrání před bolestí; nevěděl dokonce, ani které odpovědi věří jako pravdivé.
O’Brien se nepatrně usmál. „Ty nejsi metafyzik, Winstone,“ řekl. „Do této chvíle ses nikdy nezamyslel nad tím, co znamená existence. Zeptám se přesněji. Existuje minulost konkrétně, v prostoru? Je někde místo, nějaký svět pevných předmětů, kde se ještě odehrává minulost?“
„Ne.“
„Tak kde tedy minulost existuje, pokud vůbec existuje?“
„V záznamech. Je zapsána.“
„V záznamech. A…?“
„V mysli, V lidské paměti.“
„V paměti. Tak, velmi dobře. My, Strana, ovládáme všechny záznamy a my také ovládáme veškerou paměť. Takže ovládáme minulost, ne?“
„Ale jak můžete lidem zabránit, aby si pamatovali události!“ vykřikl Winston, který zase na okamžik zapomněl na číselník. „Podvědomě, i když se tomu člověk brání. Jak můžete ovládat paměť? Mou jste neovládli.“
O’Brien se zatvářil přísně. Položil ruku na číselník.
„Naopak,“ řekl, „tys ji neovládl. To tě přivedlo až sem. Jsi tu, protože jsi nebyl dost pokorný, dost ukázněný. Nechceš se podrobit, což je cena za duševní zdraví. Dal jsi přednost tomu být šílený, být sám jako menšina. Jedině ukázněná mysl chápe realitu, Winstone. Ty věříš, že realita je něco objektivního, vnějšího, co existuje samo o sobě. Věříš rovněž, že podstata skutečnosti je samozřejmá. Když sám sebe klameš a myslíš si, že něco vidíš, předpokládáš, že každý vidí tutéž věc tak jako ty. Ale já ti řeknu, Winstone, že skutečnost není mimo nás. Realita existuje v lidském vědomí a nikde jinde. Ne ve vědomí jednotlivce, které se může mýlit a i tak brzy zaniká; ve vědomí Strany, které je kolektivní a nesmrtelné. Cokoli Strana považuje za pravdu, je pravda. Realitu není možné vidět jinak než očima Strany. Tento fakt se budeš muset znovu naučit, Winstone. K tomu je třeba změnit své vědomí, vynaložit vůli. Nejprve se musíš pokořit, pak se uzdravíš.“
Na chvíli se odmlčel, jako by chtěl, aby to, co řekl, se mu vrylo do paměti.
„Vzpomínáš si,“ pokračoval, „jak sis zapsal do deníku Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři?“
„Ano,“ řekl Winston.
O’Brien zvedl levou ruku hřbetem k Winstonovi, palec měl skrytý a čtyři prsty roztažené.
„Kolik prstů držím nahoře, Winstone?“
„Čtyři.“
„A když Strana řekne, že to nejsou čtyři, ale pět, kolik jich bude potom?“
„Čtyři.“
Slovo zaniklo v záchvatu bolesti.
Winston je vězněn na Ministerstvu lásky a pravidelně psychicky i fyzicky mučen – „Slovo zaniklo v záchvatu bolesti.“
- mezi mučením k němu dlouze promlouvá O’Brien, zpočátku mu jen vysvětluje, jak se musí člen Strany chovat a jaké musí mít názory – „Naopak,“ řekl, „tys ji neovládl. To tě přivedlo až sem. Jsi tu, protože jsi nebyl dost pokorný, dost ukázněný. Nechceš se podrobit, což je cena za duševní zdraví. Dal jsi přednost tomu být šílený, být sám jako menšina. Jedině ukázněná mysl chápe realitu, Winstone.“
- postupně se ho snaží psychicky zlomit a učinit z něj člověka naprosto podléhajícího Straně – „Cokoli Strana považuje za pravdu, je pravda. Realitu není možné vidět jinak než očima Strany. Tento fakt se budeš muset znovu naučit, Winstone.“
o témata
- potlačování lidských svobod, nehumánnost – „Winstona se opět zmocnil pocit bezmoci. Jeho pohled zaletěl k číselníku. Nejen že netušil, zda „ano“ či „ne“ je odpověď, která ho zachrání před bolestí; nevěděl dokonce, ani které odpovědi věří jako pravdivé.“
- diktatura, která nutí lidi přestat myslet - „A když Strana řekne, že to nejsou čtyři, ale pět, kolik jich bude potom?“
- popis manipulace Strany s dokumenty, s fakty i s lidskou pamětí – „My, Strana, ovládáme všechny záznamy a my také ovládáme veškerou paměť. Takže ovládáme minulost, ne?“ „Realita existuje v lidském vědomí a nikde jinde. Ne ve vědomí jednotlivce, které se může mýlit a i tak brzy zaniká; ve vědomí Strany, které je kolektivní a nesmrtelné.“
- narážky na pocity samotného Winstona, že je šílený – „Dal jsi přednost tomu být šílený, být sám jako menšina. Jedině ukázněná mysl chápe realitu, Winstone. Když sám sebe klameš a myslíš si, že něco vidíš, předpokládáš, že každý vidí tutéž věc tak jako ty.“
- dokonalý popis totalitních režimů, předpověď jejich fungování
- antiutopie, děsivé zobracení „dokonale“ fungujícího totalitního státu
- v této části dialog; ve větší části díla spíš jen popis života a myšlenek hlavní postavy
- souvětí a delší věty v úvahové části – „Ne ve vědomí jednotlivce, které se může mýlit a i tak brzy zaniká; ve vědomí Strany, které je kolektivní a nesmrtelné. Cokoli Strana považuje za pravdu, je pravda.“ – zobrazení uvažování, vysvětlování; složitějšími větami mluví O’Brien – vyjadřuje své přesvědčení a oddanost Straně, přesvědčuje Winstona o správnosti ideologie
- kratší věty v dramatičtějších částech - „V záznamech. Je zapsána.“„Čtyři.“ – zobrazení dramatičnosti situace a také strachu a nervozity mluvčího; v krátkých větách mluví Winston, který je vyčerpaný mučením a bojí se, je zmatený
o celková atmosféra úryvku je velmi ponurá – celá poslední část knihy děsí krutou dokonalostí popisovaných metod
- děj se odehrává ve fiktivní totalitní zemi Oceánii, které vládne diktatura v čele s Velkým bratrem (výrok „Velký bratr tě sleduje!“) a s takzvaným Angsocem jako jedinou existující ideologií
- Oceánii živí permanentní válka s jednou ze dvou dalších světových velmocí (Eurasie, Eastasie)
- společnost je rozdělena na členy Vnitřní strany (vládnoucí třída), členy Vnější strany (státní úředníci) a proléty
- hlavní postava, Winston Smith, člen Vnější strany, pracuje na Ministerstvu pravdy, kde je jeho prací překrucovat minulost tak aby vyhovovala Straně (protože Velký bratr se nikdy nemýlí, jeho stará prohlášení jsou proto měněna tak, aby byla stále pravdivá)
- vedle Ministerstva pravdy existují další ministerstva s překrouceným názvem, Ministerstvo hojnosti nebo lásky (tzv. doublethink)
- Winston si uvědomuje, že svět nebyl vždy takový, jako tvrdí Strana; přestože se jedná o ideozločin, začíná pátrat po minulosti a píše si deník (což není snadné, protože každý člen Strany je neustále sledován)
- Winston se zamiluje do Julie; svůj vztah skrývají, protože i láska nebo sexuální touha jsou zločiny proti ideologii Strany
- z knihy napsané odpůrcem režimu se dozvídají, jak celý totalitní systém funguje, ale nedozvídají se proč to tak je
- nakonec jsou zatčeni, mučeni a pokořeni, oba naprosto mění své myšlení a stávají se z nich jiní lidé, kteří milují Velkého bratra a věří každému slovu Strany
- antiutopický román
- potlačování základních lidských svobod, nehumánnost
- diktatura vládnoucí tak efektivně, že lidé přestávají myslet; diktatura, které nelze uniknout, lze se jen přizpůsobit
- manipulace – potřeba totalitního systému měnit minulost vyžaduje manipulaci s dokumenty, ale také s lidskou pamětí
- popis světa strachu, ponížení, arogance a krutosti
- obavy autora z totalitních tendencí moderní společnosti
- Winston Smith – člen Vnější strany, řádový pracovník na Ministerstvu pravdy, který každý den překrucuje minulost; přesto pohrdá Stranou a sám není schopen uvěřit minulosti, kterou pomáhá utvářet; touží po svobodě; sám o sobě pochybuje a není si jistý, zda není šílenec, když to vypadá, že je poslední, kdo Straně nedůvěřuje
- Julie – pracuje na Ministerstvu pravdy; s pokřivenou ideologií Strany se vyrovnává tím, že naoko se tváří jako zapálená členka, ale potají často navazuje intimní vztahy s co největším počtem mužů; zjistit pravdu o Straně a postavit se jí ve velkém pro ni není tak důležité jako pro Winstona
- O´Brien – člen Vnitřní strany; před Winstonem a Julií vystupuje jako zrádce Strany a člen podzemního hnutí, ve skutečnosti je to jen zástěrka aby je donutil spáchat významnější ideozločiny
- Velký bratr – hlava Strany, až nábožně uctívaná postava, je dokonalý, všeznalý; čtenář si uvědomuje, že pravděpodobně vůbec neexistuje, že slouží pouze jako zosobnění Strany
- reakce na stalinismus a zážitky z 2. SV – ale v mnohém velmi nadčasové, nadsazená předpověď rozvoje některých totalitních režimů
- obavy z budoucího vývoje
- vlastním jménem Eric Arthur Blair
- anglický prozaik a esejista
- dokonalý popis totalitních režimů (už ve čtyřicátých letech)
- popis nehumánnosti totalitních ideologií, potlačování svobod, protikladů v totalitních společnostech
- psal knihy proti diktaturám komunistického typu – ale sympatizoval s levicovými názory
- témata – sociální, současný život, politika
- další díla – eseje, alegorický román Farma zvířat
2SV (1939-45) – totální – ovlivnila každého
- vojáci
- civilní obyvatelstvo – zázemí bojů, koncentrační tábory, holocaust, rasismus, pronásledování „nepřátel říše“
50. léta – supervelmoci SSSR a USA; rozdělení světa na východ a západ
V – SSSR (komunismus, totalita, kult osobnosti) + satelity = státy střední a JV Evropy, po válce osvobozené Rudou armádou; postupně vznik lidově demokratických republik
Z – USA – dominantní v eko, konec izolacionismu, aktivní v rámci světové politiky, demokratický vývoj; snaha oslabit vliv SSSR – Marshallův plán
V x Z studená válka
60. léta – uvolnění ve východním bloku (1956 N. Chruščov zrušení kultu osobnosti)
80. léta – SSSR Gorbačov (Perestrojka, Glasnosť → přestavba ekonomiky a společnosti)
počátek 90. let – pád komunistických režimů v Evropě, rozpad Sovětského svazu
science fiction (vědeckofantastická literatura)
- témata čerpá z poznatků vědy a techniky
- obraz toho, jaký by mohl být dopad technického rozmachu na osobní život člověka (ohrožení? sebezničení lidstva?)
- fiktivní obraz člověka, společnosti, vědy i politiky
- předchůdci Karel Čapek a Jules Verne
antiutopie
- negativní vize budoucího světa, ztvárnění obav ze změn světa
- hrdina nesvobodný člověk podléhající síle moci
8. březen 2013
9 595×
1518 slov
