Gilgameš

MEZOPOTÁMSKÁ LITERATURA A EPOS O GILGAMEŠOVI

Patrně prvním národem, který začal používat písmo byly Sumerové. Zpočátku jim sloužilo jen k zaznamenávání zákonů či úředních rozhodnutí.Toto první písmo bylo vyrýváno rákosovou trubičkou do hliněných destiček. Později se však rozvíjelo a s tím přicházely i nové možnosti využití, literatura. Mezi nejstarší literární památky patří hymny opěvující různé bohy a vladaře, nejčastěji přednášené za doprovodu různých hudebních nástrojů, modlitby a zaříkání. Zvláštním odvětvím byly nářky nad městy zpustošenými nepřáteli. Zapisovány byly dále báje a pověsti, z nichž některé se staly předlohou pro biblické příběhy (stvoření člověka, potopa světa,…) Dalším literárním druhem, založeným Sumery, jsou eposy, příběhy o králích či náčelnících a jejich hrdinských skutcích. Nejznámějším je bezesporu Epos o Gilgamešovi.

Příběh začíná v době, kdy král města Uruku, syn boží matky, Ninsun, a lidského otce, Lagulbanda, Gilgameš sužuje svůj lid tvrdou prací na stavbě hradby okolo města. Nikdo se mu nepokouší odporovat, jelikož je považován za boha. Později svůj nátlak zvyšuje a nutí pracovat i starce a malé děti. Lidé tedy požádají o pomoc bohyni Auru, aby seslala na zemi tvora se stejnou nadlidskou silou a chytrostí jako je Gilgameš. Jejich přáni byla vyslyšena a v příběhu se objevuje Enkidu. Divoch, který vyroste ve stepi a později se dostává do města, kde se utká s Gilgamešem. Souboj skončí smírem a stanou se nejlepšími přáteli. Poté spolu vykonávají různé hrdinské činy, zabijí původce všeho zla, obra Chumbabu, vykácejí jeho cedrový les a zabijí nebeského býka. Jejich počínání se však po čase znelíbí bohům, a ti sešlou na Enkidua ´´zlou nemoc´´, kvůli níž do dvanácti dnů zemře a odchází do podsvětní říše. Gilgameš dlouho truchlí, ale nakonec, zděšen uvědoměním si možnosti své smrti, se vydává hledat květinu nesmrtelnosti. Po dlouhé a strastiplné cestě se od syna krále Ubaratutua, Utanapištima dozvídá, kde ji lze najít. To sice dokáže, ale když se vrací do Uruku, ztratí ji a po čase také zemře.Díky svým činům však žije dál.
Na mě příběh působí trochu nedotaženě. Obzvlášť jednání bohů je místy velice nesmyslné. Například vševědoucí bohové půjčili nebeského býka bohyni Ištaře a nevěděli přitom, že se chce pomstít za hádku, kterou sama způsobila.Nebo při souboji s obrem Chumbabou. Když jsou oba téměř přemoženi, vmísí se do souboje bůh Šamaš a oba zachrání, za což je nakonec obviněn Gilgameš.

Hlavní hrdina, Gilgaměš, se jeví dosti zvláštní. Nezdá se mi pravděpodobné, že by král plakal před svým lidem. A na to, jak je podáván jako chytrý a moudrý, je lehce ovlivnitelný, například tím, že jeho chování se tak náhle změnilo prohrou v souboji s Enkiduem. Tak velký a mocný vladař by si měl své počínání uvědomovat sám a bez “osvícení“. Nemusel by se také představovat jako „ten, co zabil obra Chumbabu, vykácel jeho cedrový les a zkolil nebeského býka“. Skromnost je vlastnost moudrých.

Můj postoj k dílu se možná nezdá být úplně kladný, ale není tomu tak. Vydání, které jsem četl, bylo dost krátké, a tak postavy ani jakési zákulisí událostí v něm nejsou zcela vykresleny. To ale neubírá příběhu na kráse a originalitě. Vždyť jeho tvůrci byli první, kdo něco takového psali. Takže, napoprvé skvělé!

Použitá literatura: Gilgameš, Vojťech Zamarovský. Albatros 1983
Dějepis pro střední školy a gymnázia 1. SPN 2001