vydalo nakladatelství Svoboda roku 1977 v Praze
1. epická poezie – dramatická filosofická báseň (2 díly)
2. Nespokojenému Faustovi, toužícímu stále po novém poznání, nabídne
Mefistoteles zosobňující ďábla, své služby. Za to mu Faust slibuje svoji duši, jestliže dosáhne uspokojení. Aby odvrátil Fausta od touhy po vědění, pokouší se ho Mefistoteles zlákat ke smyslovému životu. Uvede ho do veselé společnosti, omladí jej
a pošle mu do cesty příjemnou měšťanskou dívku Markétu, do níž se Faust zamiluje. Markéta však zaviní smrt své matky i bratra. Ze zoufalství utopí své i Faustovo dítě a v žaláři čeká na popravu. Ve druhém díle propadá Faust zoufalství z Markétiny smrti, proto jej ďábel odvede na císařský dvůr, aby se rozptýlil. Faust získává císařovu důvěru, když vynálezem papírových peněz zachrání říši před úpadkem. Pro dvorskou společnost vyvolává z podsvětí nejkrásnější ženu starověku, Helenu, má s ní syna Euforiona. Po smrti syna se vrací ke dvoru, aby si od císaře vyžádal bažinatou krajinu u moře, kterou chce změnit v úrodnou půdu, na níž by žili svobodní lidé. V uskutečnění této vidiny spatřil konečný smysl svého života. Ačkoli pocítil uspokojení a podle Mefistotela by měl svou duši odevzdat peklu, byl nakonec zachráněn a spasen.
3. kompozice
děj se odehrává v 16. století, Faustovo životní úsilí postaveno
mezi principy zla a dobra, spor boha s ďáblem na nebi, opakovaný na zemi ve formě Fausta a Mefistotela, podobenství o člověku věčně nespokojeném, hledajícím smysl života
4. jazykové prostředky
bylo použito prolínání, složitost a stylová mnohotvárnost,
er-forma, převaha veršů, střídání metrických schémat i rýmů, nebyl použit pravidelný rým
5. citát z díla
Jen pak si hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den.
17. září 2007
12 084×
273 slov
