Graves, Robert - Já, Claudius

Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 1971
Hlavní postavy: Claudius, Germanicus, Augustus, Oktavia, Livia, Marcus Antonius, Marcellus, Julia, Antonia, Gaius, Livilla, Agrippina, Postumus, Tiberius, Drusus, Urgulanilla, Castor, Agrippa, Nero, Caligula, Agrippinila…

O autorovi:
Robert graves se narodil 26. července 1895 v Londýně jako syn irského básníka a. P. Gravese. Vyrůstal v početné rodině, v neobyčejně svobodomyslném ovzduší. Vystudoval střední školu a byl přijat na oxfordskou univerzitu. Ale ještě než mohl započít svá studia, vypukla první světová válka a Graves odešel na frontu. Tehdy začal psát verše. Vydal tři zbírky : Goliáš a david, Nad železným kotlíkem a Víly a střelci. Po válce vystudoval Graves v Oxfordu a r. 1926 přijal na rok místo profesora anglické literatury v Káhiře. Později se usadil ve Španělsku na Majorce, odkud ho vypudila občanská válka. Po sruhé světové válce se však na Majorku vrátil. Roku 1961 se stal profesorem poezie v Oxfordu. Třebaže Graves napsal četné básnické sbírky a sám sebe považoval především za básníka, je znám hlavně jako prozaik. Slávu a uznání mu získaly romány: Já, Claudius a Claudius bůh i Hrabě Belisaris. Úspěšné byly i jeho další romány: Zlaté rouno a Homérova dcera. Z Gravesových literárně historických prací je nejvýznamnější studie O anglické poezii a eseje Pouhý asfodel.
Z anglického originálu přeložila Alena Jindrová – Špilarová.

Kniha vypráví fiktivní životopis prasynovce Augustava, vnuka Marca Antonia, synovce Tiberiova, strýce Caligulova, syna Drusova a adoptivního otce Neronova - tedy životopis Tiberia Claudia Drusa Nera Germanica. Neobyčejně poutavě a poučně vypráví o celé galerii známých i méně známých hostorických postav se vší spletitostí jejich vzájemných vztahů, o Římě, hostinách i válkách, triumfech i popravách, o zápasech gladiátorů a intrikách členů císařské rodiny.
Claudius (Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus), vládnoucí v letech 41 - 54 n. l. byl členem julsko-claudijské dynastie. Narodil se 1.srpna r.10 př.n.l. Jeho otec Drusus byl synem Livie (ale ne s Augustem), která se za Augusta provdala až v šestém měsíci těhotenství. Tento Drusus byl ženat s Antonií (příbuznou Marca Antonia), s níž měl několik dětí. Přežili ho jen tři:Germanicus, Livilla a Claudius. Germanicus se proslavil jako skvělý vojevůdce, samozřejmě v Germánii. Claudius už od dětství trpěl vrozenou vadou či částečným ochrnutím, proto nebyl považován za způsobilého pro výkon státních funkcí. Díky své ať už vědomé, či nevědomé hamletovské taktice přežil spoustu příbuzných, kteří byli z rozmanitých příčin odstraněni, většinou jeho synovcem Caligulou, a dočkal se funkce nejvyšší. Působil jako podivín, ale řadil se k nejvýznamnějším vzdělanců m své doby. Jeho strýc Tiberius mu nepřidělil žádný úřad, jen konzulské odznaky. Až za Caliguly, jehož byl strýcem, dosáhl konzulátu, ale ten samý Caligula ho málem zabil, když se rozzlobil, že mu do Germánie přijel blahopřát k jeho prapodivným vojenským vítězstvím právě strýc a dal ho bez rozpaků okamžitě hodit do řeky.
Kvůli svým indispozicím vyrůstal v ústraní a tento čas vyplnil pilným studiem historie - věnoval se římským dějinám, přičemž po jemném varování rodiny vynechal choulostivé období občanských válek po smrti Caesara, napsal etruské dějiny a dějiny Kartága. Byl autorem svého vlastního životopisu, sepsal pojednání o hře v kostkách a studie o římské abecedě, kterou navrhoval rozšířit o tři písmena. Když nastoupil trůn, pokusil se tento návrh uvést do praxe, ale neúspěšně. Ve své vědecké a literární činnosti pokračoval i jako císař.
V osobním životě moc šťastný nebyl. Ženatý byl čtyřikrát, na poměry ve starém Římě, kde byly sňatky hlavně politické. První jeho sňatek se neuskutečnil, protože mu v den svatby nevěsta Medulina Camilla zemřela. Jeho první ženou se tak stala Plautia Urgulanilla, se kterou se rozvedl kvůli podezření z vraždy, a druhou ženou se mu stala Aelia Paetina, se kterou se rovněž rozvedl. Jeho třetí manželka a první císařovna Valeria Messalina proslula značně promiskuitním životem, s posledním milencem Gaiem Siliem dokonce plánovala Claudiovo svržení. Díky bdělosti věrných propuštěnců, zvláště Narcissa, byli oba milenci zlikvidováni. Z této rány se císař nikdy úplně nevzpamatoval, prohlásil dokonce, že se už nikdy neožení. Navzdory této zkušenosti se ale oženil opět a vzal si svoji neteř (dceru Germanicovu) Agrippinu (nazývanou Agrippina mladší, Germanicova dcera), panovačnou a krutou ženu. Ta si prosadila na stárnoucím a unaveném císaři, aby v následnictví upřednostnil jejího syna Lucia Domitia, pozdějšího císaře Nerona před Britannikem, kterého měl s Messalinou.