Halas František,
* 3. 10. 1901, † 27. 10. 1949, český básník, esejista a publicista.
V jeho tvorbě převládaly motivy proletářské poezie a poetistická témata
Kohout plaší smrt
Básnická sbírka je plná existencialismu, motivů smrti, konce a deziluze a k básnickému ztělesnění tragického pocitu života. Vyjadřuje též úpadkové nálady části inteligence, což nezůstalo bez vlivu. Ve sbírce se odrážejí hrůzy první světové války i třídní rozpory, k nimž se Halas i přes svou věrnou sympatii s chudými a přes vědomí nutného zániku starého světa staví pasivně. Používá drsného, neharmonického verše, děsivých obrazů hrůzy, zániku a smrti a složité až nesrozumitelné metafory. Docházel až k deformaci jazyka. Iinklinoval k existencialismu, k motivům smrti, konce a deziluze a k básnickému ztělesnění tragického pocitu života. Používal drsné a nelibozvučné, záměrně násilné přerušované verše složité struktury. Často sám vytvářel vlastní slova (neologismy) nebo neobvyklou větnou vazbu.
Rozbor: Evropa
Vy všichni kdož umíte ještě plakat usmějte se
nad padajícím listím s krvavím podpisem času Během válečných útrap si musíme
a proměňte přepych svých pochyb za naději udržet naději na lepší zítřky
Řeknu vám něco smutného
Pod žlutým srdcem černého slunce V ohni a dýmu už je Evropa podobná
objevila se skvrna podobná mapě Evropy sobe samé je dík tvaru K nepoznání
Za říhání děl
krevnatý text žalmů stoupal z měst Pod dělostřeleckou palbou se lidi snaží
a v jejích útrobách hryzáno krysami leželo najít útěchu v modlitbách, Ale … malé dítě přítomnosti
Jen svistotem bludných želez války znící smích
mužů Některým mužům válka sedí a dík nim
jak bodlák pln pýchy odolával mizí krása, moudrost, historie mizí ve
a Evropa vycházející do nebezpečných let válce
ztrácela historii
V měsíci růží a zločinu zářila koruna její tváře
bradavky ňader po kojení smrti lehli popelem Láska to nemá moc ve válečném období
zčernalá spáleniště lásky moc lehké
Smáčená krví marných dobrodružství
stydí se světelné krasy mrtvých vojáků ptáků Mnoho mladých berou válku jako
bez hlav dobrodružství a doplácejí na to
obrací se stále vzad
Rozpomíná se na růžové dny
kdy na svých cestách ztrácela poblázněné básníky Tolik naděje a bezstarostnosti To už jsou
jako znamení cesty zpáteční jen vzpomínky
Smrt je sezobala a cesty roubí jen houkání sýčků
krajkoví vrásek pokrylo štít její krásy Smrt je všude a ovlivňuje, dík válce, vše
flór stínu padl na svět
Teď běží úprkem mává slovy jako thyrsem
dáví se hořkými vzpomínkami Viz. Nahoře + včetně psiché lidí
pudruje se žíznivou hlínou
Miluje noc torzo černé Venuše zlatem pihovaté
s mírným žalem dětí se s ní o lásku Tma je úkrytem, řečí útěchou, otupělost
v přílivu hlasů odliv citů nastává citů a jejich nedostatek Taková je válka
Tma smrk bleskem rozčísnutý
padá s šuměním ranních hejn ptáků Velmi mnoho černých vzpomínek, příliš
baterie poezie vybuchuje živých, často podobných příběhů, básní
Dupejte umrlost květů vyčnívajících z hlíny
jak klouby kostlivců Popisuje snahu zapomenout a hledání
křičte chléb a křičte hry radosti Každé začátky jsou těžké Kord
Milujíce její marnost která je víc než naše srdce ty poválečné
Závěr:
Když se mi dostala do rukou tato Halasova sbírečka, byla jsem zaskočena a pobouřena. Přece nemůže básník tak bez obalu psát o tom, co je nám (skoro) všem blízké a přitom to neumíme jako on popsat a pojmenovat! Dnes, když, se nám svobodně a demokraticky dostává do rukou kdejaké svinstvo, nemohu než si milovaného básníka ještě více vážit. Nejen pro jeho upřímnost a otevřenost, ale zejména pro jeho poesii. Poesií tu míním nikoli literární druh, formu či útvar, poesií tu míním životní postoj. Tedy onu moc, která dělá ze svinstva lyriku, z banality báseň, z reality skutečnost. A prudernost? To je pocit, který nás normální smrtelníky jímá, když si myslíme, že jsme svědky něčeho, co se nemá, nesmí a nesluší, něčeho nepatřičného. Je ten termín tak trochu pejorativní, ale upřímně přiznávám: sám jsem prudérní. Tváří v tvář pornografii rozhodně a bez výjimky. Tváří v tvář poezii dosud nikdy...
František Halas napsal básnické sbírky: Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář,
Tiše, Thyrsos, Hořec, Staré ženy, Dokořán, Torzo naděje, Časy. Toto byl
Čerpala jsem z knihy "Nástin dějin české literatury".
19. červenec 2007
12 561×
656 slov
