Havlíček, Jaroslav - Synáček

Dědic venkovského statku mladý Skála se oženil s Annou Drábkovou, jedinou dcerou majitelky cihelny. Vypadalo to spíš na bohaté než na šťastné manželství, ale nakonec bylo hlavně krátké. Dřív než se stačil narodit syn Antonín, spadl jeho otec nešťastnou náhodou z lomu a zemřel. A tak je chlapec vychováván v cihelně a to hlavě energickou babičkou a služkou Amálkou. Jeho matka byla až příliš citlivá, tichá a zakřiknutá. Velmi často též chodil navštěvovat druhou "Hořejší" babičku na statek. Vyrůstal v dobré péči a blahobytu, ale bez výraznějších projevů lásky. Měli ho všichni moc rádi i věčně odměřená babička, která to ale vyjadřovala spíš dary, než úsměvy a pohlazením. Do školy se Toník netěšil. Nebyl hloupý, ale nebavilo ho to tam. Nebyl zvyklý na ostatní děti, ale protože byl větší a silnější, vydobil si snadno respekt. Při jedné bitce se zastal slabšího spolužáka Punčochářova syna Věkoslava Xavera. Od té chvíle bylo mezi nimi navázáno veliké přátelství. Stala se z nich nerozlučná dvojice a kam se hnuli prováděli samé lumpárny. Dokonce byla jeho matka jednoho dne přivolána do školy a když se dozvěděla, co všechno její chlapec natropil, začala na celou třídu bědovat: Synáčku, ó synáčku. Odté doby už Toníkovi neřekl nikdo jinak než Synáček. Byli s Xaverem posláni dokonce na studie, ale tam se jim moc nevedlo, a tak se vrátili domů. Po městě byli velmi oblíbení. Kam se hnuli byla zábava. Vymýšleli si plesy, divadla, nejrůznější představení a taškařice pro pobavení celého městečka a náramě se jim to vedlo. I dívek se okolo nich točilo mnoho, hlavně kolem pohledného Synáčka. Oni si ale slíbili, že se nikdy neožení a zůstanou do smrti kamarády. Když Synáčkovi umřela babička z cihelny, přestěhoval se k druhé na statek, kam ho to už od mala víc přtahovalo. Babička mu trpěla jeho dovádění i noční pitky, kterých nebylo zrovna málo a ochotně mu vše platila. Jeho nejlepší přítel ale jednoho dne zradil jejjich dávnou přísahu a oženil se. Synáček se urazil a nemluvil s ním. Odmítl mu jít za svědka a vůbec se na svadbě neukázal. Nenavštívil přítele ani když mu žena zemřela na souchotiny a on zůstal sám s dvouletou Markétkou. Synáček mezitím velmi rozšířil svůj majetek. Nechal postavit pilu, přestal tolik flámovat. Po smrti jeho matky se k nim přistěhovala služebná Amálka. Synáček Markétku poprvé spatřil, když jí bylo deset let na pohřbu své babičky. Byla velmi podobná otci, když byl v jejím věku. Jednou ji odveze domu automobilem domu a tím je obnoveno dávné přátelství s jejím otcem. Od té doby Synáček často navštěvuje Xaverovy. Velmi si oblíbí malou Markétku a kupuje jí vše po čem zatouží. Stane se jejím strýčkem a ona jeho i tetu Amálku často navštěvuje na statku. Děvčátko je ale velmi slabé a mívá kašel a teploty. Několikrát navštíví různá sanatoria ale to má vždy jen krátkodobý účinek. Když je jí osmnáct let, onemocní Xaver rakovinou žaludku a pomalu umírá. Jeho posledním přáním je, aby se Synáček s Markétkou oženil. Mají se velmi rádi, Synáček dbá především o její ohrožené zdraví. V horách nechá postavit hotel, kde tráví mnoho času. Markétka jakoby byla smířená s tím, že nebude žít dlouho. Pečlivě se o sebe stará, ale kašel se vrcí znovu a znovu. Jednu zimu, když pomáhá malé holčičce s vyvrknutým kotníkem, tak se nachladí a dostane těžký zápal plic. Po dlouhém stonání je vyléčena, ale začínají se u ní objevovat chrlení krve a netrvá dlouho a Markétka umírá. Synáček se uzavře do sebe a málo chodí mezi lidi. Často vůbec nevnímá, když na něho někdo mluví. Markétka mu moc chybí. Je smutný, málo jí a chřadne. Pak ale dojde ve změně v jeho chování. Začíná se mu zdát, že se Markétka vrátila. Mluví s ní a je zase šťastný, jako byl s ní a mezi lidmi se povídá, že se zbláznil. Často se divoce prohání autem, tak jak to měla Markétka ráda. Zrovna jedna takováhle cesta se mu stane osudnou. Narazí velikou rychlostí do patníku a zabije se. Když ho najdou má ruce semknuté na prsou, jakoby chtěl někoho schovat a ochránit před srážkou

Citát:
Žili si po svém ti dva, netoužili po společnosti, stačili si sami. Zvykli si na seba, ale ilidé si naně zvykli, již se jim to nezdál být tak nerovný pár. Byli si teď tak blízcí, jako by k sobě byli odedávna patřili. Hlavní zásluhu měla ovšem Markétka. Ku podivu, nikdy si neposteskla, ani v skrytu svého srdečka, že její mládí bylo obdařeno jen tímto starým milencem. Vyrostla v chorobě, neměla valnou důvěru v budoucnost, byla ochotna brát od života to jediné, co nabízel. Konečně, nebylo toho ani tak málo, co dával. Markétka si nenavykla pohrdat láskou. Můj bože, taková věrná, nezištná láska, není-li pak to ten největší dar, jaký může člověku život dát?
str. 105
Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v roce 1959.
Dílčí závěr
Tato realistická novela popisuje život Toníka Skály, momenty,které ho ovlivnily. Na to, že byl Synáček už od dětství tak rozmazlován a hýčkán, nevyrostl z něho skrblík a sobec. Naopak byl rád, když mohl dávat a přinášet radost. Důležitým zlomem bylo setkání s málým Xaverem, jenž mu pomohl poznat sílu a důležitost přátelství. Když se s ním po čase, po jejich dlouhodobé odmlce v přátelství, opět shledal, byl rád, mohl-li mu opět pomoci. Rád dával dary jeho dceři. Neměl v životě nikoho, koho by obdarovával, a to mu nejvíce scházelo. Našel smysl života v lásce k Markétce a proto jejím odchodem tak ochabla jeho touha žít. Jakoby ho mrtvá vábila k sobě, a tak uposlechl výzvy k rychlé jízdě. Kniha rozdělená do pěti kapitol je protkaná smrtí. Začíná smrtí Toníkova otce, pak následuje smrt dolení babičky. V druhém díle umírá Xaverova žena a Synáčkova matka, v třetím jeho hoření babička a Xaver. Nejtěžší ztrátu mu však přinesla smrt Markétky. Jakoby předznamenala jeho vlastní zkázu. Jmění, statek, cihelna ani hotel, nic ho nedokázalo udržet na světě.
Děj se odehrává v podobném prostředí, jako Petrolejové lampy, kde je dokonce zmínka o Xaverovy a Synáčkovy ve spojitosti s jimi pořádanými slavnostmi. Zde však není místo ani děj důležitý. Dozvídáme se, že to bylo nedaleko Jilemnice, že chlapci studovali v Jičíně a Markétka musela s cestou do léčebny čekat na skončení světové války. A právě tím se liší od Petrolejových lamp. Jde hlavně o děj samotný, o psychologii Synáčkova nitra a dobové vymezení zde nehraje tak velikou roli.