Hemingway, Ernest - Komu zvoní hrana

Autor:
Americký prozaik a publicista, nositel Nobelovy ceny. Po návratu z první světové války, kde byl jako dobrovolník těžce raněn, vstoupil do literatury jako příslušník ztracené generace. Své hrdiny stavěl tváří tvář smrti, aby se museli projevit beze zbytku a prokázat míru své odvahy a cti. Dílo:Sbohem armádo, Komu zvoní hrana, Stařec a moře.
Většina jeho hrdinů nese stopy autora samého, jsou to hrdinové intelektuální, vyhraněné individuality, postavy obdařené nefalšovanou věrohodností, jaká tryská jen z bezprostředních zkušeností. Nejdelší H-ův román For Whom the Bell Tolls (1940, Komu zvoní hrana).

Místo a doba děje:
horská krajina Segovie, krátké rozmezí 3 dnů v období španělské občanské války

Děj:
Děj románu, uvozený mottem anglického básníka J. Donna ("Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;... smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě"), je soustředěn na tři dny života lektora španělštiny Roberta Jordana, který jako dobrovolník vstoupil do občanské války, aby bojoval proti fašismu.
Do španělských hor přichází s posláním nebo spíše bojovým úkolem od svého nadřízeného. Jeho posláním je zničit most, aby tak znemožnil přísun nepřátelských posil v době chystaného republikánského útoku. Je pevně odhodlán vytyčený úkol za každou cenu splnit. Cestou do hor jej doprovází starý průvodce Anselmo - jeden z členů Pablovy party.
Při příchodu do tábora, který je dobře postavený a krytý přirozenými přírodními jevy se Robert setkává s Pablem a celou jeho partou. Všichni nazývají Roberta podle jeho původu Inglés. Postupně poznává, že pouze malý zlomek ze všech patří mezi lidi spolehlivé, rozumné a odhodlané. A jedině takoví lidé mohou být ve válce jako partyzáni užiteční.
Po příchodu se setkává s dívkou Marií, která se postupně také stává jedním z členů party. Již od začátku cítí Robert obrovské napětí mezi ním a Marií. Dívka se mu líbí i přes její krátké vlasy a na první pohled se do ní zamiluje. Prožívá s ní krásné chvíle a poznává, že chce splnit úkol a zároveň také zůstat na živu a žít normální život plný všedních starostí.
V plnění jeho poslání se mu snaží zabránit Pablo, který odcizí Robertovi věci. Pablo se však vrátí a snaží se pomoci Robertovi, který o zdaru útoku pochybuje, velení jej však neodvolá včas. Místo rozbušek použijí granáty a most se jim podaří zneškodnit, při čemž však přijde o život Anselmo.
Robert nemůže uvěřit, že on sám celou akci přežil. Během ústupu mu však zlomí kůň stehenní kost a nemůže pokračovat v útěku před pronásledovateli. Marie s ním chce zůstat
avšak Robert ji přesvědčí, aby odešla. Sám poté čeká na nepřítele, aby je alespoň chvíli pozdržel …

Hlavní postavy:
Robert Jordan - profesor španělštiny v americké Montaně, který se vydá bojovat do španělské občanské války za svobodu země, přichází do partyzánského tábora, aby zničil strategický most přes řeku. Mezi španělskými republikány pozná podstatu zkoušeného národa, nesmyslnost i nutnost války a zabíjení i pravou lásku. Svým cizím původem působí hned jako nepochopitelný, hned jako nechápající cizinec, hned jako nestranný soudce.
Během tří dnů musí rozplést složité předivo vztahů v partyzánském oddíle, naplánovat celou akci, prozkoumat terén i most, vyškolit bojovníky a získat si jejich důvěru.
V nejistém úspěchu celé akce hledá smysl boje a oběti.

Marie - Mladá španělská dívka, která se s Pablovou partou setkává při přepadení vlaku. Tuto akci řídil kamarád Roberta a vlastně jeho předchůdce. Před cestou vlakem, který byl později přepaden bydlela Marie v jedné španělské vesnici se svou rodinou. Její rodiče byli zavražděni fašisty za jejich víru a titéž lidé ostříhali Marii dohola. Po vyhození vlaku je Marie omráčena a Pablova žena Pilar se ji ujme a organizuje to, aby Marii vždy někdo nesl. Tak se Marie i přes nebezpečný ústup před fašisty a vyčerpanost všech přítomných dostala do tábora, aniž by o něčem věděla. Pilar se jí ujala a Marie se v její péči rychle zotavovala. Při Robertově příchodu byla Marie již úplně v pořádku a díky němu začala zářit štěstím a spokojeností. Do
Roberta se také zamilovala.

Pilar - je Pablova žena. Její mohutná až zavalitá postava je pro ni typická, a proto když Pablova odvaha selže, nebojí se vzít velení do svých rukou. To všichni s klidem a samozřejmostí přijali. Pilar je velice hodná a srdnatá žena, ale když se jí něco nelíbí, dokáže být také nepříjemná a hrubá. Je proslulá věšteckými schopnostmi. Robert žádá, aby mu přečetla budoucnost z ruky, ale když se Pilar do budoucnosti podívá, mlčí a tvrdí, že nic neviděla. Před počátkem akce však Robertovi řekne, aby si z toho co tam viděla nic nedělal. Robert si samozřejmě domyslel, že co viděla, byla jeho smrt, ale snažil se mít neustále na
mysli, že nejpřednější je splnit úkol.

Pablo - je vedoucím celé skupiny. Dříve se jevil jako odvážný a schopný muž, ale po tom co se dozvěděl o Robertově úkolu, začíná odvahu ztrácet. Ví, že akce je nebezpečná, a že by mohli všichni přijít o život. Přestává uvažovat jako člověk , který je ochoten pro svou vlast zahynout a stává se až příliš realisticky myslícím mužem. Mezi Robertem a Pablem se několikrát strhne potyčka, ale Robert nechce Pabla zabít, i když mu to všichni schvalují a ještě jej k tomu nabádají. V noci před akcí však Pablo ukradne Robertovi věci, a to pytel obsahující většinu dynamitu a rozbušku. Všichni jsou potom překvapeni, když se Pablo ráno vrátil a přivedl s sebou muže z okolí, kteří mají pomoci při plnění úkolu.

Anselmo - měl strach, že nevydrží psychický nátlak a uteče, což se mu již jednou stalo. Také se obával své nervozity a měl komplex, že by nebyl dobrým pomocníkem. Díky Robertovi snáší vše v klidu, ale nakonec se dvěma muži zaplatí za tuto akci životem.

Sordo - je vedoucím skupiny, která sousedí se skupinou Pabla. Sordo je ochoten Pilar a Ro- bertovi pomoci, ale při shánění koní jsou Sordovi lidé odhaleni. Na kopcích leží sníh, a proto jsou stopy čitelné a Sordův tábor je nepřáteli nalezen. Po odvážném počínání všech mužů, ale přiletí letadla a zbytek Sordovy party je zničen.

Motto románu ukazuje na hlubší významové pozadí "milostného válečného románku", jehož idealizované a romantizované vztahy mezi Robertem a Marií byly nepochybně příčinou čtenářského úspěchu této knihy. Mezní životní situace, do níž je Robert, typický hemingwayovský hrdina vybavený mužností, přemýšlivostí, odporem k sentimentalitě, touhou po pravdě, snahou žít důstojně a svobodně ve světě násilí, zla a smrti, postaven, je totiž situací, která je vědomím smrti jednoznačně určena.

Co si o tomto románu myslí lidé?

Teď už je to dobré - teď jsem dokonce schopen se o tom rozepsat. Ale když jsem tu knihu dočetl, nechápal jsem a nevěřil... musel jsem něco dozajista přehlédnout - četl jsem posledních 40 stran snad pětkrát... Ale není zbytí: Robert Jordan na konci musí umřít. Jakkoliv mi jeho smrt přijde nepochopitelná, strašlivá a krutá, má i svojí logiku. Není to logika nutné smrti, ale logika možné smrti - jsou věci, pro které má smysl riskovat i svůj vlastní život. Nikdy si takovou věcí nebudeme jisti, nikdy nebude zcela naše (tak jako si Robert Jordan není jist španělskou komunistickou republikou), boj se nakonec stane profesionálním plněním jednotlivých rozkazů, jejichž smysl nám uniká, ale v jejichž celistvou logiku věříme.

Komu zvoní hrana je v podstatě apoteózou vojáctví: intelektuál Jordan, vysokoškolský učitel, se pro myšlenku podřídí vojenské subordinaci a nakonec jako voják padne při plnění rozkazu, u kterého do konce není jisté, jestli nebyl vydán omylem.

Četl jsem "Komu zvoní hrana" v čase náletů NATO na Kosovo, v době, kdy se nedaleko nás bojovalo za svobodu a demokracii (o nichž tvrdíme, že na ně věříme...) - v tom čase šedesát let starý příběh Roberta Jordana promlouval naléhavě a aktuálně. Tak se pozná velký autor...