Hemingway, Ernest - Sbohem, armádo

Bibliografické údaje: Hemingway, Ernest. Sbohem, armádo. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1965, vydání 2., stran 285

Všichni jistě známe velikána americké literatury, nositele Nobelovy ceny, Ernesta Hemingwaye. Byl příslušníkem takzvané ztracené generace – generace amerických spisovatelů první poloviny 20. století, kteří jako velmi mladí odešli dobrovolně do válečné Evropy, kde je však krutost bojů
rychle zbavila ideálů a navždy poznamenala. Hemingway se téměř celý život věnoval práci reportéra a zahraničního zpravodaje novin. Toto zaměstnání mu umožnilo hodně cestovat a být vždy ve středu dění, kde čerpal náměty pro řadu svých románů a povídek.
Děj knihy Sbohem, armádo se odehrává v průběhu první světové války. Začíná v první linii italské fronty, s během událostí se dění přesouvá do Milána a svého smutného konce dosahuje v neutrálním Švýcarsku. Román je možno pojmout jako příběh hluboké, tragické lásky. V širším pojetí se však jedná o protiválečný manifest. Válku měnící miliony osudů a nutící prosté občany dávat v sázku svůj život pro cizí zájmy, zájmy mocných, pokládá autor i jeho obraz Frederick Henry za krvavá jatka bez jakéhokoli smyslu. Právě věcné téma lásky a neustávající nebezpečí vojenských konfliktů činí knihu stále čtivou a aktuální i po sedmi desítkách let od jejího vzniku.
Frederick Henry je mladý Američan, sloužící dobrovolně jako poručík u oddílu řidičů na italské frontě. Potkává dobrovolnou zdravotní sestru, Angličanku Catherine Barkleyovou. Postupně se do sebe zamilují. Náhle je však Frederick těžce zraněn a převezen do lazaretu v Miláně. Catherine jej následuje a v průběhu rekonvalescence prožívají krásné dny. Poručík se musí vrátit do armády, ale brzy dezertuje a vrací se zpět ke své milence. Spolu utíkají do neutrálního Švýcarska, pryč od války. Catherine umírá při porodu spolu s dítětem.
Na začátku je Frederick Henry mužem bloudícím světem a hledajícím řád a hodnoty v životě. Vede nepokojný život, cestuje, pije. Příchod Catherine změní jeho pohled. Láska mu přináší dlouho hledaný pořádek a pokoj. Vojna, dříve jediná forma disciplíny kontroly, mu nyní připadá jako obrovský chaos a nesmysl. Nechce být déle její součástí, a proto říká „Sbohem, armádo“. Smyslem jeho života je teď Catherine. Po její náhlé smrti v závěru románu dochází k definitivnímu poznání. Člověk nemůže být příliš závislý na nějaké osobě či věci, jelikož každá jej nakonec opustí nebo zklame. Sílu postavit se osudu musí každý najít uvnitř sebe.
Catherine je postava hodně idealizovaná, protože ji poznáváme především očima Fredericka. Ona už od začátku zná to, k čemu hlavní hrdina dojde až na konci. Ve válce už přišla o snoubence, a proto se bojí se zavázat. Stále se ujišťuje o Frederickově lásce a má strach z jeho ztráty. Oba tedy žijí pro okamžik a strachují se neznámé budoucnosti.
Kniha má spád od první až po poslední stránku. Stále se něco děje. Od začátku Henry cestuje z jednoho města do druhého a na scénu přichází nové a nové postavy. Vždy jsou to však jen lidé, kteří významně zasáhnou do děje. Nikdo navíc. Vždy přesně načasováno. Tento úsporný systém přesně charakterizuje i jazykovou stránku Hemingwayových děl. Autor nám sděluje pouze holá fakta. Celá bohatost románu vychází z přesných, výstižných slov, která umožňují příběh více rozvinout v mysli čtenáře. Věty bývají přísně jednoduché. Žádná košatá souvětí plná metafor a při- rovnání. Ve správnou chvíli vydá prosté „dobrý“ za celý odstavec vzletných přívlastků. Obecně se soudí, že tento objektivní, jednoduchý a úsporný styl je odrazem autorovy reportérské zkušenosti, sdílnosti novinových článků. Právě pro svůj novátorský přístup a experimenty s jazykem se stal E. Hemingway pojmem, a tak se dnes mluví o hemingwayovském hrdinovi, hemingwayovském podtextu (teorie ledovce) či hemingwayovské povídce.
Kniha Sbohem, armádo mě velmi zaujala. Myslím, že je zajímavá jak svým napínavým a atrak- tivním dějem, tak nezvyklou jazykovou podobou. Ernest Hemingway dokáže na necelých 300 stranách vyjádřit to, na co jiní potřebují mnohem více prostoru, a přece čtenáře o nic neošidí. Právě naopak. Donutí ho přemýšlet a umožní mu představovat si. Tato kniha jistě stojí za pozornost.
Chtěla bych ji všem vřele doporučit.