Hemingway [hemingvej] Ernest, * 21. 7. 1899, † 2. 7. 1961, americký spisovatel. Postavy jeho románů a povídek jsou převážně muži, vedoucí nebezpečný způsob života (vojáci, rybáři, lovci, toreadoři); díla jsou oslavou jejich odvahy, ale také sondou do jejich psychologie a do pozadí jejich skutků. Pod vlivem modernistických autorů (E. Pound, G. Steinová) a požadavků objektivního žurnalismu si Hemingway vypracoval charakteristicky úsporný, citově nezaujatý styl, často založený na pouhém záznamu dialogu. Většina jeho děl byla inspirována bohatými osobními zážitky. Dětské zkušenosti z Michiganu, kontakt s přírodou a motivy války se objevují už v jeho prvních povídkách. Románem Fiesta se Hemingway stal mluvčím ztracené generace, válkou poznamenaných, rozčarovaných Američanů, hledajících útočiště zejm. v Paříži. Válečné téma je zobrazeno v románu Sbohem, armádo. Hemingway, jenž sám sloužil v 1. světové válce, zde vychází z pacifistických pozic. Ve 20. letech pracoval jako žurnalista a stále více se věnoval svým zálibám, cestování, vášni pro býčí zápasy a lovu. O těchto nebezpečných sportech vypovídají nebeletristické knihy Smrt odpoledne a Zelené pahorky africké. Román Mít a nemít proti sobě staví protichůdné charaktery. Ze svého působení jako zahraniční korespondent ve španělské občanské válce vytěžil dvě díla – angažovanou hru Pátá kolona a román Komu zvoní hrana, oslavu prostého hrdinství, podpořeného vědomím bratrství a nadějí do budoucna. Román Přes řeku do stínu stromů vypovídá v postavě hlavního hrdiny o Hemingwayově vlastní krizi. Naopak novela Stařec a moře je umělecky koncízní práce, vzdávající hold lidské statečnosti v boji s přírodou. Život umělecké bohémy v Paříži ve 20. letech líčí vzpomínkový Pohyblivý svátek. Nobelova cena v roce 1954 za literaturu.
Novela vypráví o starém rybáři žijícím poblíž Havany, který se jednoho dne vydal jako každý den na lov. Poslední dobou se mu příliš nedařilo, a tak se rozhodl, že tentokrát se poplaví dále ode břehu. A tak také udělal. Brzy ucítil cukání šňůry a něco velkého s ní prudce škublo. Bylo to obrovská ryba. Nechtěla se vzdát, plula vytrvale, a tak pomalu cestovali po klidném moři. Stařec si šňůru přehodil přes záda, aby lépe snášel bolest. Pluli velice dlouho a ryba několikrát velice silně zatahala. Stařec se rozhodl, že rybu dostane a přesto, že mu ubývalo sil, vydržel se za ní plavit několik dnů. Potom ryba začala kroužit a stařec ji začal silou pomalu navíjet. Udělal několik kol. Stařec rybu přitáhl a rychle dostřelil harpunou. Vysílen pak padl na podlahu. Když se trochu vzpamatoval uviděl, že je ryba mrtvá, a tak ji přivázal k boční straně lodi, natáhl plachty a vydal se k domovu. Pluli dobře, když tu se z hloubku vynořil žralok. Stařec pohotově namířil harpunu a střelil mu ji přímo mezi oči, ale žralok stačil přece jen utrhnout kus rybího masa těsně nad ocasem. Stařec pochopil, že krev teď bude vábit další žraloky a proto přivázal na veslo nůž. Brzy loďku napadli dva žraloci – jeden loďku podeplul a začal rvát ulovenou rybu. Druhý zaútočil přímo, ale to už mu stařec vrazil mezi oči připravené veslo. Žralok s sebou stáhl do hlubin obrovský kus masa. Stařec rychle vytočil loď, aby žraloka odkryl a vrazil do něj několikrát nůž. Zanedlouho se vynořil další žralok a začal rybu trhat. Tentokrát se však čepel nože zlomila a stařec neměl další obranu proti dvěma žralokům, kteří ho napadli v podvečer. Pokoušel se je utlouci násadou zlomeného vesla, ale žraloci odplavali, až když měli dost bolavých ran. Setmělo se, o půlnoci již věděl, že bojuje nadarmo, protože tentokrát zaútočila celá smečka. Vytrhl z kormidla rukojeť a snažil se zbytky ryby zachránit. Marně. V noci doplul do zátoky a dobelhal se do své chatrče. Ráno tiše vyšel a spatřil, jak mnoho rybářů stojí kolem jeho loďky a obdivují ohromnou kostru ryby, která měřila přes šest metrů.
Novela získala v roce 1954 svému autorovi Nobelovu cenu.
30. duben 2008
4 019×
617 slov
